8 C 322/2022-19 — Okresní soud Praha-západ

Žalobce se žalobou domáhal rozhodnutí soudu, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka [částka], kterou měl vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem a poplatky ve výši [částka], přičemž zapůjčené peníze měl splácet v týdenních splátkách po [částka]. Žalovaný však splácel nepravidelně, celkem zaplatil pouze [částka]. Dluh se proto stal splatným v plném rozsahu ke dni [datum]. Přes upomínku dluh nebyl dosud uhrazen. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud podle § 115a o. s. ř. rozhodl ve věci bez nařízení jednání, když žalobce ani žalovaný se k výzvě soudu, zda s tímto postupem souhlasí, nevyjádřili. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru na částku [částka], částka navýšená o souhrnnou částku ve výši [částka] (kde [částka] představuje kapitalizovaný úrok, [částka] poplatek za zpracování úvěru a [částka] poplatek za hotovostní inkaso splátek) byla splatná v pravidelných měsíčních splátkách po [částka] počínaje sedmým dnem po podpisu smlouvy (důkaz: smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]). Dle smlouvy byla výpůjční úroková sazba sjednána na 66 % ročně a RPSN bylo ve výši 195,34 %. Předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána dne [datum]. Po zhodnocení důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále o. z., smlouvou o úvěru se zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud smlouvu uzavřenou mezi účastníky posoudil podle § 2395 o. z., jako smlouvu o úvěru. Závazek žalovaného byl smlouvou koncipován tak, že žalobci zaplatí jistinu úvěru ve výši [částka] a dále souhrnný poplatek v celkové výši [částka], z čehož je [částka] úrok a [částka] poplatek za„ zpracování úvěru“. [příjmení] odpovídající tomuto poplatku není nikterak blíže definována. Ze smlouvy ani z obchodních podmínek žalobce není nijak zřejmé, za jakou konkrétní činnost je tento poplatek účtován či jaká má být dle věřitele povaha takovéhoto poplatku. Soud proto uzavřel, že i tento poplatek je třeba hodnotit jako úplatu za půjčení peněz, což je definice smluvního úroku. Lze tedy konstatovat, že svou podstatou představuje předmětný poplatek kapitalizovaný smluvní úrok, a to společně s již vyčísleným úrokem [částka]. Tento závěr podporuje i rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Při výši jistiny [částka] a výší kapitalizovaného smluvního úroku [částka] se pak soud zabýval tím, zda úrok v této výši není úrokem nepřiměřeným, tedy zda jeho výše není v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 o. z. Za takový je třeba považovat úrok ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V daném případě představuje úrok 55 % jistiny zápůjčky. V případě nebankovních subjektů se předpokládá, že výše úrokové sazby bude vyšší než u subjektů bankovních, zejména s přihlédnutím k vyšší míře rizika nesplacení poskytnuté půjčky. Avšak ani zde nemůže být míra úroku bezbřehá a zcela neúměrná. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik [obec] národní banky veřejně dostupných na webových stránkách [obec] národní banky [webová adresa]) se pohybovaly v průběhu roku 2016 mezi 13 až 14 % ročně. Sjednaná výše ročního úroku tedy představuje více než čtyřnásobek úrokové sazby obvyklé v daném období. Je proto zcela zřejmé, že takovou výši úroku nelze hodnotit jako přiměřenou, ale naopak ve vztahu k úrokovým sazbám uplatňovaným bankami v daném období jako naprosto neúměrnou. Neúměrnost sjednaného úroku dokresluje i výše roční procentní sazby nákladů ve výši 195,34 %, přičemž právě roční procentní sazbu nákladů je vzhledem ke standardizovanému způsobu jejího výpočtu třeba považovat za vypovídající a transparentní srovnávací ukazatel z hlediska celkové ceny spotřebitelského úvěru v rámci Evropské unie. Jako takový proto soud hodnotí sjednaný kapitalizovaný úrok, označený smlouvou částečně jako„ poplatek“, za odporující dobrým mravům ve smyslu ust. § 580 o. z. Smluvní ujednání, kterým byl tento úrok sjednán, je pak v daném případě dokonce absolutně neplatné ve smyslu ust. § 588 o. z., a to pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud tedy shledal nárok žalobce oprávněným pouze co do jistiny poskytnutého úvěru, tj. co do částky [částka]. Žalobce v tomto směru soudu předložil listinné důkazy, které osvědčují, že žalobce předal žalovanému smluvený úvěr v plné výši, což žalovaný stvrdil svým podpisem na smlouvě. V řízení zároveň nebylo zjištěno nic, co by svědčilo o opaku. V tomto rozsahu proto považuje soud nárok žalobce za prokázaný a oprávněný. Zároveň je však třeba zohlednit splátky, které žalovaný z titulu smlouvy žalobci zaplatil. Dle tvrzení žalobce žalovaný zaplatil celkem [částka]. Tato částka vyplývá i z platební historie žalovaného doložené žalobcem. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný dlužnou částku ve výši [částka] již uhradil, resp. dokonce ji v rozsahu [částka] přeplatil. Soud proto podanou žalobu zamítl v celém rozsahu, neboť nárok žalobce ve výši [částka], který soud vyhodnotil jako oprávněný, byl žalovaným zcela uspokojen. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že ve věci byl zcela úspěšný žalovaný, avšak – jelikož tomuto žádné náklady řízení nevznikly – rozhodl soud II. výrokem tohoto rozsudku tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.