10 C 97/2023-28 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se svou žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne [datum], domáhala, aby jí žalovaný zaplatil částku ve výši [částka] s příslušenstvím, specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne [datum] uznal výše uvedený dluh vůči žalobkyni, a to z důvodu neuhrazeného nájemného dle nájemní smlouvy k pozemku parc. [číslo] jehož součástí je budova [adresa], a k pozemku parc. [číslo] vše v k. ú. a obci [obec], okres [okres]. V uznání dluhu se žalovaný zavázal hradit žalobkyni uznaný dluh měsíčními splátkami po [částka] vždy do 5. kalendářního dne v měsíci, počínaje dnem [datum] pod ztrátou výhody splátek. Žalovaný však do dnešního dne i přes opakované upomínky žalobkyni ničeho neuhradil. 2. Soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, když vydal dne [datum] platební rozkaz. Platební rozkaz se nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, proto byl usnesením ze dne [datum] zrušen. 3. Následně se žalovaný k žalobě vyjádřil tak, že žaloba se nezakládá na pravdě. Uvedl, že měl s rodinou od žalobkyně pronajatý rodinný dům v [obec]. Když přišel covid, zůstal jim jeden omezený příjem. Zároveň se žalovaný v té době musel postarat i o dceru s nově narozenou vnučkou. Pronajímatelé byli srozuměni s tím, že zbytek nájemného žalovaný doplatí, až se situace uklidní. To se bohužel nestalo, proto se dohodli na rychlém vystěhování s tím, že žalovaný v domě nechá nový nábytek, zahradní domek, venkovní nábytek, stromy, oplocení atd., což mu bude z dluhu odečteno. To se však nestalo. Žalovaný podepsal uznání dluhu pod nátlakem, jelikož měl na vystěhování velice krátkou dobu a jeho manželka v té době byla v nemocnici. Celou dobu hradil nájem na zahraniční účet, jelikož žalobkyně žije v Izraeli a komunikaci vedli s jejím otcem, který jediný umí česky. 4. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně je cizinkou, zkoumal soud nejprve svou pravomoc. Ta je dána s ohledem na čl. 4 odst. 1) [nařízení EP] ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle kterého platí, že pokud toto nařízení nestanoví jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu (žalovaný jako český státní občan je žalovaný v České republice). 5. Soud provedl v řízení dokazování listinami a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 6. Z uznání dluhu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný jako dlužník uznal dne [datum] v písemném prohlášení svůj dluh vůči žalobkyni, a to ve výši [částka]. Jako důvod vzniku dluhu uvedl neplacení nájemného na základě smlouvy o nájmu rodinného domu v [adresa]. Žalovaný se písemně zavázal uhradit žalobkyni dluh v měsíčních splátkách po [částka] vždy do 5. dne v měsíci, počínaje dnem [datum], pod ztrátou výhody splátek. Žalovaný se zavázal uhradit tento dluh na účet žalobkyně, vedený u [právnická osoba] Dále listina obsahuje prohlášení, že dokument je podepsán svobodně a vážně a podpis žalovaného. 7. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] společně s podacím lístkem a e-mailem zástupkyně žalobkyně ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dluhu na nájemném ve výši [částka], který uznal, avšak ani částečně neuhradil. Výzva byla zaslána žalovanému na adresu jeho trvalého pobytu dne [datum]. Výzva byla žalovanému zaslána i na e-mailovou adresu [email]. 8. Na základě dílčích skutkových zjištění a shodných tvrzení účastníků, která soud vzal za svá skutková zjištění, dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o nájmu rodinného domu v [adresa], na základě které byl žalovaný jako nájemce povinen platit žalobkyni jako pronajímateli nájemné (shodná skutková tvrzení účastníků). Žalovaný smluvené nájemné nehradil, proto dne [datum] písemně svůj dluh vůči žalobkyni, vzniklý neplacením nájemného, ve výši [částka] uznal a zavázal se jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách po [částka], počínaje [datum] (uznání dluhu ze dne [datum]). Žalovaný přesto do dnešního dne dluh vůči žalobkyni nesplatil (shodná skutková tvrzení účastníků). 9. Dle ust. § 2201 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 10. Dle ust. § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 11. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni, vzniklý neplacením nájemného, platně uznal. Prohlášení je jednostranným právním jednáním dlužníka, jenž představuje vyvratitelnou právní domněnku trvání uznaného dluhu v okamžiku jeho uznání. V případě uznání dluhu nemusí věřitel vznik dluhu ani jeho výši v době uznání prokazovat, důkazní břemeno přechází na dlužníka, který prokazuje neexistenci dluhu. Zákon vyžaduje, aby bylo uznání dluhu učiněno v písemné formě s tím, že dluh musí být uznán co do důvodu i výše, přitom dluh musí být specifikován nezaměnitelně. Výše uvedené požadavky přitom uznání dluhu žalovaným ze dne [datum] splňuje. Přitom mezi stranami bylo nesporné, že žalovaný byl vůči žalobkyni v prodlení s úhradou nájemného za pronájem rodinného domu v [adresa]. Žalovaný také nesporoval, že dne [datum] listinu, ve které dluh ve výši [částka] uznává a zavazuje se k jejímu zaplacení, skutečně podepsal. Pokud se bránil tím, že toto uznání podepsal v tísni, pak okolnosti, kterými tuto tíseň odůvodňuje (tj. že měl krátkou dobu na vystěhování a že jeho manželka v té době byla v nemocnici), soud za okolnosti, jež by měly mít za následek neplatnost jednání žalovaného, nepovažuje. Stěžejní zásadou, na níž spočívá současná úprava občanského zákoníku, je maximální zohlednění autonomie vůle subjektů soukromoprávních vztahů. Vůle jednajícího může být nerespektována pouze tehdy, jsou-li k tomu závažné důvody. Přitom žalovaným tvrzené důvody neplatnost právního jednání ve smyslu ust. § 574 – 588 o. z. nezpůsobují, neboť se nejedná o závažné důvody, které by omezovaly autonomii vůle žalovaného. 13. Dále se žalovaný bránil tím, že na základě dohody s žalobkyní v domě ponechal nábytek a vybavení, jehož hodnota měla být na dlužné nájemné započtena. Žalobkyně však existenci takové dohody sporovala. Na jednání, jež se konalo dne [datum], se žalovaný nedostavil, ač byl řádně předvolán, ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení. Jednání se tak konalo v jeho nepřítomnosti. Soud proto žalovanému nemohl poskytnout poučení dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř., nechť navrhne důkazy k prokázání svého tvrzení, že mezi účastníky existovala dohoda o započtení hodnoty vybavení domu, které žalovaný v pronajaté nemovitosti zanechal, na dlužné nájemné. Žalovaný tak ohledně této skutečnosti neunesl břemeno důkazní a soud tedy vychází z toho, že žalovaný toto své tvrzení neprokázal. 14. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žalobou uplatněný nárok je plně odůvodněn, a žalobě proto v plném rozsahu vyhověl. Žalovaný platně uznal svůj dluh na nájemném ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni uznaný dluh měsíčními splátkami po [částka] vždy do 5. kalendářního dne v měsíci, počínaje dnem [datum]. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s placením peněžitého dluhu (resp. svůj dluh ani splácet nezačal), soud v souladu s § 1970 o. z. přiznal žalobkyni též nárok na úroky z prodlení z každé jednotlivé splátky ve výši stanovené nařízením [číslo] Sb., jak žalobkyně požadovala v žalobě. 15. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši [částka], které představují zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], dále odměnu za zastupování účastníka advokátem ve výši [částka], kterou tvoří odměna právního zástupce žalobkyně za 4 úkony právní služby po [částka], a to za převzetí a přípravu zastoupení, podání předžalobní výzvy ze dne [datum], podání žaloby a účast na jednání dne [datum]; vše dle ustanovení § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., 4 x režijní paušál á [částka] dle § 2 odst. 1, § 13 odst. 3, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v souvislosti se shora provedenými úkony a dále náhrada za DPH ve výši [částka] Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).