13 C 425/2021-610 — Okresní soud Praha-západ

1. Okresní soud Praha-západ shora uvedeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost platit žalobkyni výživné, a to od [datum] do [datum] ve výši [částka] měsíčně, od [datum] do [datum] ve výši [částka] měsíčně a od [datum] až do rozvodu manželství ve výši [částka] měsíčně, splatné vždy předem do 15. dne každého příslušného kalendářního měsíce (výrok I.), výrokem II. bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni dlužné výživné za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku, výrokem III. bylo zastaveno řízení v části, ve které se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost platit žalobkyni výživné za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] měsíčně, výrokem IV. zamítl žalobu na určení výživného od [datum] do [datum] ve výši [částka] měsíčně, od [datum] do [datum] ve výši [částka] měsíčně a od [datum] do rozvodu manželství ve výši [částka] měsíčně, výrokem V. byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně. 2. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala určení výživného pro manželku ve výši [částka] měsíčně od [datum]. Návrh odůvodnila tím, že účastníci jsou od [datum] manželé, z jejich manželství se narodily 3 nezletilé děti. Žalovaný byl v průběhu manželství značně pracovně vytížen, zatímco žalobkyně se věnovala převážně péči o rodinu a nezletilé děti. V roce 2018 započal mimomanželský poměr žalovaného, ten následně opustil rodinnou domácnost. Žalobkyně čerpala pouze dávky peněžité pomoci v mateřství a rodina byla finančně závislá na příjmu žalovaného. Od [datum] žalobkyně pracuje s příjmem [částka] čistého měsíčně, a to z důvodu péče o nezletilé děti a domácnost na poloviční úvazek. [příjmení] měsíční příjem žalovaného činí [částka], dále pobírá příspěvky ve výši [částka] měsíčně. Do června 2021 obstarávala žalobkyně veškeré platby ze společného bankovního účtu účastníků, od června 2021 hradí veškeré náklady domácnosti v [část obce], běžné náklady na oblečení a stravu nezletilých dětí, včetně jejich zájmové činnosti, dále hradí běžné náklady na své oblečení, stravu a pohonné hmoty. Žalovaný namítal, že se v roce 2018 odstěhoval ze společné domácnosti na žádost žalobkyně, jeho příjmy jsou nižší, než žalobkyně tvrdí. Žalobkyně v létě 2021 založila vlastní soukromou školu v [obec], do které investovala [částka] a následně si ještě půjčila částku [částka] na podnikání od matky. Navíc má příjem z nájmu bytu v [anonymizováno], který je ve spoluvlastnictví účastníků, a to ve výši [částka] měsíčně. Kromě toho žalovaný hradí k rukám žalobkyně částku [částka] měsíčně na nezletilé děti a splácí hypoteční úvěr na dům, který užívá žalobkyně s dětmi, přestože fakticky pobývá převážnou část týdne u svých rodičů od [obec]. Žalovaný poukázal dále na skutečnost, že žalobkyně má ve výlučném vlastnictví stavební pozemek v [obec] a chalupu v jižních [obec], je jedinou společnicí ve dvou společnostech. Dodal, že žalobkyně se nevěnuje své původní profesi, která by jí mohla zajistit dostatečný a pravidelný příjem. 3. Soud prvního stupně vyšel při svém rozhodnutí z následujících skutkových zjištění. Účastníci jsou od [datum] manželé, z manželství se narodily 3 nezletilé děti, jejichž poměry nebyly dosud upraveny pravomocným rozsudkem. Žalobkyně je zaměstnána na poloviční pracovní úvazek jako ředitelka soukromé školy [anonymizována tři slova] - mateřská škola a základní škola, s.r.o., kde je zároveň jedinou společnicí a dosahuje čistého příjmu [částka] měsíčně. Dále má příjem z pronájmu bytu ve Francii, který vlastní společně s žalovaným, a to v průměrné výši [částka] měsíčně (při kurzu 24,81 [spisová značka] se jedná o částku 25 777, [částka]). Žalobkyně by na obdobné pracovní pozici mohla dosahovat čistého měsíčního příjmu ve výši [částka], celkem činí příjmy žalobkyně [částka] měsíčně. Nezbytně vynaložené měsíční výdaje žalobkyně byly v období od září 2021 do dubna 2022 ve výši [částka] měsíčně a od května 2022 ve výši [částka] měsíčně, přičemž tyto částky zahrnují měsíční výdaje na energie (plyn, elektřina a voda) ve výši [částka], respektive od května 2022 ve výši [částka], dále pojištění domu ve výši [částka], pojištění auta ve výši [částka], internet a telefon ve výši [částka], údržbu auta ve výši [částka], léky a zdravotní potřeby ve výši [částka], výdaje na oblečení a hygienické potřeby ve výši [částka] a na potraviny ve výši [částka]. Rozdíl mezi příjmy a výdaji žalobkyně činil od září 2021 do dubna 2022 částku [částka] měsíčně a od května 2022 částku [částka] měsíčně. Žalovaný je zaměstnán od září 2021 s čistým měsíčním příjmem v průměrné výši [částka] ([částka] měsíčně), od lucemburské vlády příspěvek na rodinu ve výši [částka] měsíčně ([částka] měsíčně), celkové měsíční příjmy žalovaného činí [částka]. Celkové nezbytně vynaložené výdaje žalovaného činily od září 2021 do listopadu [částka] měsíčně a od prosince [částka] měsíčně, zahrnují splátku hypotečního úvěru ve výši [částka], nezbytnou část platby za nájem a energie ve výši [částka], od prosince 2021 ve výši [částka], výdaje na pojištění auta a domácnosti ve výši [částka], na potraviny ve výši [částka], na pohonné hmoty [částka], internet ve výši [částka], údržbu auta ve výši [částka], léky a další zdravotní potřeby výši [částka] a výdaje na oblečení a hygienické potřeby ve výši [částka]. Rozdíl mezi příjmy a výdaji žalovaného činí [částka] měsíčně za období od září 2021 do listopadu 2021 a za období od prosince 2021 částku [částka] měsíčně. 4. Soud prvního stupně vycházel z potencionálního možného příjmu žalobkyně jako řídící pracovnice v oborech školství, ve kterém podniká, a to ve zjištěné výši [částka] čistého měsíčně. U nákladů žalovaného nepovažoval částku [částka] vynakládanou na bydlení za nezbytně nutný výdaj, vycházel proto z částky ve výši [částka] s tím, že domácnost s ním sdílí i jeho partnerka. Vyživovací povinnost účastníků k jejich nezletilým dětem soud prvního stupně nezohlednil, neboť o jejich poměrech dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, nepřihlížel ani k nemovitostem žalobkyně (chalupa a pozemek), neboť z nich nemá žádný příjem, jako dobrovolné výdaje, ke kterým nepřihlížel, posoudil soud prvního stupně i volnočasové aktivity obou účastníků. Uzavřel, že v řízení nevyšlo najevo nic, co by svědčilo o tom, že požadavek žalobkyně na hrazení výživného manželky je v rozporu s dobrými mravy. Výživné proto určil tak, aby majetková úroveň účastníků byla shodná. Po právní stránce odkázal soud prvního stupně na § 697 odst. 1, § 913, § 922, § 697 občanského zákoníku, nákladový výrok byl odůvodněn § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). 5. Proti tomuto rozsudku, a to proti jeho výrokům I., II., IV. a V., podal včas odvolání žalovaný. Namítal, že soud neměl o návrhu žalobkyně rozhodnout dříve, než bude pravomocně rozhodnuto o vyživovací povinnosti obou účastníků k jejich nezletilým dětem. Soudu prvního stupně vytýkal, že nezohlednil skutečnost, že žalobkyně vlastní několik nemovitých věcí nezanedbatelné hodnoty, které může pronajímat a mít z toho značné příjmy. Dále soud prvního stupně nezohlednil, že žalobkyně je majitelkou soukromé školy a jednatelkou a společnicí ve dvou společnostech, ze kterých by mohl plynout další příjem žalobkyně. Uvedl také, že pro potřeby výchovy svých dětí potřebuje mít prostor, ve kterém s ním budou moci kvalitně žít, i jeho náklady na bydlení se v důsledku zvýšení cen energií se výrazně zvýšily, jeho přítelkyně je bez příjmu a v České republice si uplatnění teprve hledá. Poukazoval také na sílící kurz koruny vůči euru, což vede k faktickému snížení jeho příjmu. Přiznání výživného manželky považuje za rozporné s dobrými mravy, soud prvního stupně ke svému opačnému závěru neuvedl nic konkrétního. Přítelkyni si našel v době, kdy bylo jasné, že se účastníci k sobě již nevrátí. Rozpad manželství nezpůsobil on, ale žalobkyně, která mu oznámila své rozhodnutí, že se musí ze společné domácnosti odstěhovat. V této souvislosti odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze, kterým bylo zrušeno společné jmění manželů především z důvodu, že žalobkyně omezila přístupová a dispoziční práva žalovaného ke společnému účtu a začala podnikat bez jeho souhlasu. Navrhoval, aby odvolací soud výroky I. a II. změnil tak, že žalobu zamítne. 6. Žalobkyně navrhovala potvrzení napadených výroků rozsudku soudu prvního stupně. Poukazovala na to, že sama odvolání nepodala, neboť chtěla soudní řízení ukončit, aby od žalovaného získala nějaké výživné. Popřela, že by se vzdala příjmu bez důležitého důvodu, na poloviční pracovní úvazek pracuje s ohledem na péči o 3 nezletilé děti. Soudem prvního stupně uvedeného potencionálního příjmu nedosahuje především pro její nadstandardní péči o nezletilé, za které by musela jinak platit školné. Naproti tomu bylo prokázáno, že žalovaný si zakoupil v roce 2022 z rodinných prostředků nové auto v