18 C 208/2022-35 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni shora uvedenou částku s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo]. Nedílnou součástí této smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Na základě smlouvy pak žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 100 000 Kč. Spolu s nimi se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání úvěrové smlouvy, to vše prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 266,71 Kč. Žalovaný se smluvními ujednáními neřídil a sjednané splátky nehradil řádně a včas. Z toho důvodu žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními celý dluh ke dni [datum] zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě. Žalobkyně v rámci žaloby požadovala částku 96 008,63 Kč představující zbývající část dlužné jistiny úvěru, dále smluvní úrok kapitalizovaný ke dni zesplatnění pohledávky ve výši 8 351,46 Kč, dále úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný za období ode dne následujícím po zesplatnění pohledávky do dne [datum] ve výši 3 110 Kč, dále úrok z prodlení ze smluvního úroku za období ode dne následujícím po zepslatnění pohledávky do [datum] ve výši 365,86 Kč a dále poplatky za administrativní služby spojené s vymáháním úvěru ve výši 2 400 Kč. Jelikož žalovaný i přes výzvu žalobkyni ničeho neuhradil, zaslala proto žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k plnění, i ta se však dle tvrzení žalobkyně minula účinkem, když žalovaný na svůj dluh opět ničeho neuhradil. Co se týká posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., vycházela žalobkyně z informací získaných od žalovaného, které následně ověřila. Osoba žalovaného byla lustrována v dostupných registrech, doložil zaměstnanecký poměr s příjmem ve výši 31 864 Kč měsíčně s tím, že celkový příjem domácnosti žalovaného činí 70 000 Kč. Při určení výdajů vycházela žalobkyně z částky 5 783,79 Kč vyplývající ze statistik a státem publikovaných údajů o životním a existenčním minimu. 2. Stanovisko žalovaného k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. 3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a souhlasila s tím, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas soudem předvolán. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) i z provedených listinných důkazů (§ 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o.s.ř.). 4. Na základě žalobkyní předložených listin soud zjistil následující skutkový stav věci, podle něhož účastníci dne [datum] uzavřeli smlouva o úvěru [anonymizována dvě slova], jejíž nedílnou součástí byly všeobecné produktové podmínky a sazebník poplatků. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 100 000 Kč a žalovaný se tyto prostředky zavázal žalobkyni vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 266,71 Kč, a to včetně úroku sjednaného ve výši 22,70% ročně. Úvěr byl poskytnut žalovanému bezhotovostním převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal rovněž uhradit sjednané poplatky, a to ve výši 300 Kč za prohlášení úvěru za splatný a 600 Kč za zaslání každé písemné upomínky (důkazy: žádost o úvěr, smlouva o úvěru [anonymizována dvě slova], všeobecné produktové podmínky, formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, sazebník poplatků žalobkyně). Žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to lustrací v dostupných registrech, vycházela rovněž z informací poskytnutých žalovaným, ze kterých vyplývá, že žalovaný je zaměstnán v pracovním poměru na dobu neurčitou s měsíčním příjmem 31 864 Kč, je svobodný, bezdětný, žije u rodičů a nehradí žádné další splátky, nemá jiné závazky, žádné splátky mu nejsou sráženy ze mzdy. Na základě zjištěných informací pak žalobkyně dospěla k závěru, že při výši měsíční splátky 2 266,71 Kč je disponibilní částka žalovaného dostatečná k tomu, aby úvěr mohl řádně splácet (důkaz: výsledek lustrace centrální evidence exekucí, potvrzení o výši příjmu ze dne [datum], žádost o úvěr). Žalobkyně dne [datum] poskytla žalovanému dohodnuté peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč na smluvený účet č. [bankovní účet] (důkaz: výpis z úvěrového účtu ze dne [datum]). Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas (důkaz: výpis z platební historie). Dopisem ze dne [datum] žalobkyně oznámila žalovanému, že z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek žalovaným prohlásila ke dni [datum] celou pohledávku za splatnou a vyzvala žalovaného k úhradě zbývající dlužné jistiny úvěru a jejího příslušenství v celkové výši 106 886,17 Kč (důkaz: upomínka – rozhodnutí o zesplatnění a žádost o splacení dluhů z úvěru ze dne [datum], poštovní podací arch). Dne [datum] žalobkyně prostřednictvím svého zástupce zaslala žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky ve výši 110 308,85 Kč nejpozději do sedmi dnů od jejího doručení (důkaz: předžalobní upomínka, podací lístek). 5. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.“) ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť tuto dohodu uzavírala žalobkyně jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel. 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. 8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Na základě shora uvedeného zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vzal za zjištěné, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky a žalovaný se zavázal tyto spolu s příslušenstvím vrátit. Žalobkyně prověřila před poskytnutím úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet. Vycházela přitom z údajů sdělených žalovaným v rámci žádosti o poskytnutí úvěru, z dostupných registrů a zároveň od žalovaného vyžádala doložení jeho měsíčních příjmů. S ohledem na zjištěnou výši příjmu, výši měsíční splátky a lustraci žalovaného, ze které je zřejmé, že není v insolvenci, není proti němu vedena exekuce a neměl v době poskytnutí úvěru další závazky, dospěla žalobkyně k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jako spotřebitele splácet. Soud si je vědom skutečnosti, že žalovaný neuvedl své výdaje a žalobkyně je tak neměla možnost řádně ověřit, avšak vzhledem k tomu, že žalovaný byl svobodný, nebyly zde žádné závazky ke splácení a bydlel u rodičů, není zde žádný důvod pro to, aby jeho výdaje byly nadstandardní. Proto soud považoval užití normativních částek v tomto případě za adekvátní. Ani z úřední činnosti soud nezjistil, že by žalovaný před datem [datum] čerpal jiné úvěry nebo byl v exekuci či insolvenci. V tomto směru proto žalobkyně dostála své zákonné povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož však žalovaný ve stanovené lhůtě splatnosti splátky neuhradil, žalobkyně ke dni [datum] celý dluh zesplatnila. Žalobkyně následně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky, tento