7 C 236/2023 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že po řádném zhodnocení schopnosti žalovaného úvěr splácet uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka], kdy úroková sazba byla účastníky dohodnuta ve výši 12,90 % ročně (dále jen„ Smlouva“). Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr splátkami měsíčními splátkami ve výši [částka]. Dále bylo označenou Smlouvou sjednáno pojištění schopnosti splácet spotřebitelský úvěr; za zařazení do pojištění se dle smluvních ujednání hradí cena, která je splatná v případě její první platby v den zahájení čerpání úvěru a další platby jsou splatné společně se splátkou úvěru, a to po celou pojistnou dobu. Žalovaný svou povinnost řádně a včas splácet čerpaný úvěr a další závazky dle Smlouvy nesplnil; žalobkyně proto veškeré závazky ke dni [datum] ze Smlouvy zesplatnila a žalovaného vyzvala k okamžitému splacení všech závazků. Žalovaný byl upomínán k úhradě dlužné částky, přesto do dnešního dne neuhradila na svůj dluh ničeho. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši [částka], z dlužného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši [částka], z dlužného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka]; další příslušenství představuje úrok 12,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 15 % ročně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. 3. Jelikož účastníci řízení souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru: mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena Smlouva, jejíž nedílnou součástí byly mimo jiné Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele (dále jen„ ÚP“), Všeobecné obchodní podmínky banky (dále jen„ VOP“) a Sazebník, ve Smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši [částka] s lhůtou pro čerpání úvěru do [datum] a termínem splacení jistiny úvěru nejpozději k [datum] spolu se smluvními úroky z vyčerpané jistiny úvěru. Doba trvání úvěru byla stanovena na 96 měsíců s výpůjční úrokovou sazbou ve výši 12,90 % ročně, s tím, že se žalovaný zavázal hradit žalobkyni měsíční (anuitní) splátky ve výši [částka] vždy ke každému 15. dni kalendářního měsíce. Dále bylo Smlouvou sjednáno pojištění schopnosti splácet spotřebitelský úvěr; za zařazení do pojištění se dle smluvních ujednání hradí cena ve výši [částka] měsíčně, která je splatná v případě její první platby v den zahájení čerpání úvěru a další platby jsou splatné společně se splátkou úvěru, a to po celou pojistnou dobu. (důkaz: Smlouva o úvěru k účtu č. [bankovní účet] ze dne [datum] a Standardní informace o spotřebitelském úvěru). [příjmení] odpovídající smluvenému úvěru byla ke dni [datum] připsána na úvěrový účet žalovaného (důkaz: doklad o čerpání úvěru – periodický výpis k úvěrovému účtu žalovaného). Podle čl. 5 ÚP měl žalovaný povinnost neprodleně žalobkyni informovat o všech skutečnostech, které mají nebo by mohly mít za následek ohrožení jeho schopnosti splatit předmětný úvěr; k žádosti žalobkyně pak byl žalovaný povinen předložit doklady o svých příjmech apod. (důkaz: ÚP). Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou měsíčními splátkami podle Smlouvy, v důsledku čehož žalobkyně žalovaného o úhradu dlužných splátek písemně upomínala s výzvou k zaplacení (důkaz: Upomínka ze dne [datum]). Jelikož žalovaný ničeho nezaplatil, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru; tato skutečnost byla žalovanému písemně oznámena společně s upomínkami (důkaz: předžalobní upomínka ze dne1 [datum] včetně podacího archu). Žalovaný přesto dlužnou částku neuhradil. Žalobkyně tak požaduje zaplacení pohledávky vyčíslené ke dni [datum] následovně: částka [částka] jako nesplacený zůstatek úvěru, kapitalizovaný výpůjční úrok ve výši [částka] a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] (důkaz: Historický výpis ze dne [datum]). Zástupce žalobkyně žalovanému zaslal předžalobní výzvu (důkaz: předžalobní upomínka ze dne1 [datum] včetně podacího archu). 5. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dle podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni [datum], neboť Smlouvu, kterou je třeba posuzovat jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, uzavřela žalobkyně jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel. 6. Podle § 2395 o.z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1751 odst. l a 3 o. z. lze část obsahu smlouvy určit i pouhým odkazem na obchodní podmínky vypracované odborovými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám uzavírajícím smlouvu známy. 8. Podle § 1969 o. z. je-li dlužník v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Na základě zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně je důvodný. Bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena platná smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky, které se žalovaný zavázal uhradit řádně a včas ve smluvených splátkách. Své povinnosti podle Smlouvy však žalovaný nedostál, a proto došlo ze strany žalobkyně k zesplatnění úvěru. Přitom žalovaný nárok žalobkyně nijak nezpochybnil a v řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by žalovaný na svůj dluh něčeho zaplatil. Soud tak vyšel z tvrzení žalobkyně o rozsahu poskytnutého plnění ze strany žalovaného a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na zaplacení uvedené částky je důvodný. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl s úhradou svého dluhu v prodlení, soud přiznal žalobkyni též příslušenství pohledávky spočívající v úrocích v prodlení dle § 1970 obč. zák. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyni byl konečně přiznán také smluvní úrok ve výši 12,90 % ročně, kdy tato výše úroku byla sjednána smluvními stranami v předmětné Smlouvě. Soud tedy po provedeném dokazování rozhodl tak, jak je shora uveden