8 C 155/2023-23 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí soudu, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku [částka] s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel se žalobcem dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru na částku [částka], kterou se žalovaný zavázal splácet žalobci v pravidelných měsíčních splátkách ve výši závislé na vyčerpání úvěru (1. [částka], 2. [částka], 3. [částka]). Nedílnou součástí úvěrové smlouvy se staly úvěrové podmínky. Úvěr byl úročen sazbou 15,88 % ročně. První splátka úvěru byla splatná [datum]. V průběhu trvání úvěrového vztahu zaplatil žalovaný na poskytnutý úvěr žalobci toliko částku [částka]. Jelikož žalovaný porušil svoji povinnost hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využil žalobce svého oprávnění dle úvěrových podmínek a úvěr ke dni [datum] zesplatnil. Žalobce žalovaného o zaplacení celé dlužné částky upomínal, avšak žalovaný na výzvy nereagoval a po zesplatnění úvěru neuhradil žádnou splátku. Ke dni podání žaloby tak žalovaný dluží žalobci částku v celkové výši [částka] sestávající z neuhrazené jistiny ve výši [částka], poplatků za pojištění ve výši [částka], nákladů na vymáhání ve výši [částka] a smluvních pokut ve výši [částka]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobce a z důkazů, které označil k prokázání svých tvrzení. 3. Jelikož účastníci řízení souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Na základě žalobcem předložených listin a s přihlédnutím ke všem okolnostem, které v řízení vyšly najevo, dospěl soud k těmto zjištěním a závěrům o skutkovém stavu: Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] ze dne [datum] a úvěrových podmínek vzal soud za prokázané, že žalobce a žalovaný uzavřeli tuto smlouvu, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka] s roční úrokovou sazbou ve výši 15,88 %, který měl být splácen v pravidelných měsíčních splátkách v různé výši. Ze splátkového kalendáře smlouvy o revolvingovém úvěru soud zjistil, že v průběhu trvání úvěrového vztahu uhradil žalovaný žalobci částku [částka]. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného ke splacení celého úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy v důsledku prodlení žalovaného s úhradou svých smluvních závazků ve výši [částka] ve lhůtě nejpozději do 14 dnů ode dne sepsání předmětné výzvy. Úvěrový vztah trval do dne zesplatnění úvěru ze strany žalobce, tj. do dne [datum]. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2048 obč. zák. platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalovaný uzavřel se žalobcem smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru, na základě které mu byly ze strany žalobce poskytnuty finanční prostředky, které se žalovaný zavázal splácet spolu s úroky a poplatky prostřednictvím sjednaných splátek úvěru. Zatímco žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky a splnil tak svou povinnost plynoucí mu z uzavřené smlouvy o úvěru, tak žalovaný své povinnosti splácet čerpaný úvěr řádně a včas nedostál. Přitom žalovaný nárok žalobce nijak nezpochybnil a v řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by na svůj dluh zaplatil něčeho nad rámec tvrzení žalobce či že by žalovaná pohledávka zanikla jinak. Výši sjednané smluvní pokuty považoval soud za přiměřenou a odpovídající spotřebitelské ochraně proti nepřiměřeným smluvním ujednáním. Soud proto podané žalobě jako důvodné vyhověl a přiznal žalobci podle ustanovení § 1970 obč. zák. i příslušenství pohledávky spočívající v úrocích z prodlení v zákonné výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb viz výrok I. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že ve věci zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a z nákladů na právní zastoupení, které sestávají z odměny stanovené podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši [částka] za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé) a paušální náhrady výdajů stanovené podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce [částka] za každý ze tří úkonů právní služby, DPH 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Lhůta k plnění byla stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. Povinnost žalovaného nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobce byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř.