8 C 280/2023-19 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o dlužné plnění z poskytnutého spotřebitelského úvěru. Uvedl, že dne [datum] uzavřel s žalovaným distančním způsobem prostřednictvím internetové stránky [webová adresa] smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytl spotřebitelský úvěr až do výše [částka] Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník. Úvěr byl žalovanému vyplacen prostřednictvím bankovního převodu tak, že dne [datum] byly poskytnuty částky [částka] a [částka] a dne [datum] byly poskytnuty částky [částka], [částka] a [částka]. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky spolu s příslušenstvím včetně poplatků. Úvěr byl splatný dne [datum], žalovaný však ničeho neuhradil. Vedle jistiny ve výši [částka] žalobce na žalovaném v souladu se smluvními podmínkami a sazebníkem nárokuje rovněž úhradu poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka] a poplatek za službu„ klidné spaní“ ve výši [částka] a poplatek presto ve výši [částka]. Žalobce požaduje rovněž poplatek za informační SMS servis ve výši [částka], smluvní pokutu v celkové výši [částka] a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Co se týká posouzení úvěruschopnosti žalovaného, vycházel žalobce z údajů uvedených žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru, které žalobce zkontroloval, ověřil v dostupných databázích a veřejných rejstřících. Zjišťoval počet členů domácnosti žalovaného, pravidelné měsíční výdaje žalovaného a čisté měsíční příjmy. Následně posoudil schopnost žalovaného úvěr splatit interní metodikou schválenou ČNB a uzavřel, že žalovaný je schopen své závazky splácet. 2. Žalovaný zůstal nečinný a k věci samé se během řízení nijak nevyjádřil. 3. Soud jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, kteří se k jednání nedostavili, byť byli řádně předvoláni. 4. Soud z předložených listin učinil následující závěr o skutkovém stavu. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalobce se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši [částka] a žalovaný se jej zavázal splatit do [datum], a to včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka] a dalších poplatků shora uvedených za vybrané volitelné služby ke smlouvě (smlouva o úvěru [číslo]). Po sjednání úvěru žalobce v průběhu několika dnů žalovanému vyplatil částku celkem [částka] (přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Součást smlouvy tvoří všeobecné obchodní podmínky a sazebník žalobce, kterými byly sjednány i poplatky a smluvní pokuta. Žalobce při uzavření smlouvy vycházel z údajů uvedených žalovaným, a to ve vztahu k příjmům i výdajům (identifikované příjmy, výpis o posouzení úvěruschopnosti). Při posouzení úvěruschopnosti postupoval žalobce dle interní metodiky, popsané v samostatném dokumentu žalobce. Avšak žalobce nedoložil důkazy, jež by osvědčovaly majetkové poměry žalovaného. Žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky (předžalobní výzva ze dne [datum], včetně podacího lístku). Žalovaným nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by i přes výzvy, byť alespoň částečně, na dlužnou částku něčeho uhradil. 5. Soud věc s ohledem na období poskytnutí finančních prostředků (rok 2020) posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěru bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 1970 o. z., může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výši úroku z prodlení pak upravuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Soud na základě zjištěného skutkového stavu věci a shora citovaných zákonných ustanovení dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobcem je pouze částečně důvodný. 14. Na základě žalobních tvrzení a žalobcem předložených listin soud uzavřel, že žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného. Žalobce tvrdil, že osobu žalovaného lustroval v registrech a provedl zjištění jeho příjmů i výdajů, rovněž doložil interní metodiku, kterou při posuzování úvěruschopnosti aplikuje. Žalobce vycházel z údajů, které mu žalovaný sám uvedl při uzavření smlouvy a které byly dle tvrzení žalobce i ověřovány. Takto žalobce stanovil ověřený čistý měsíční příjem žalovaného na částku [částka]. K těmto svým tvrzením ovšem žalobce nedoložil žádné důkazy, když sám žalovaný jako výši příjmu uvedl [částka]. Pokud se týká výdajů, pak v tomto ohledu žalobce vycházel pouze z ničím nepodložených tvrzení žalovaného. Pro vytvoření ucelené představy o úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení však není možné se s pouhými tvrzeními žalovaného spokojit. Naopak je třeba skutečnosti uváděné žalovaným ověřit a za tímto účelem požadovat po žalovaném např. nájemní smlouvu, výpisy z účtu, potvrzení o příjmu, daňové přiznání apod. Pouhé formální vyplnění předpřipravených kolonek v rámci smlouvy o úvěru, je zcela nedostačující. Rovněž pouhé konstatování žalobce, že příjmy i výdaje byly řádně ověřeny, pro účely posuzování úvěruschopnosti splnění této zákonné povinnosti žalobce neprokazuje a doložená metodika představuje toliko obecná východiska pro posouzení úvěruschopnosti. Žalobce žádné jiné důkazy prokazující ověření úvěruschopnosti žalovaného soudu nepředložil, k jednání se nedostavil, a tedy nemohl být ani soudem v tomto smyslu poučen dle § 118a o.s.ř. Soud má proto za to, že schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr nebyla náležitě zkoumána ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a podle § 588 o. z. a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná. 15. V situaci, kdy byla smlouva o úvěru absolutně neplatná, bylo namístě posuzovat, zda se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně neobohatil. V řízení bylo prokázáno, že žalobce žalovanému poskytl částku ve výši celkem [částka] převodem na žalovaným uvedený bankovní účet. Z tvrzení žalobce z žaloby pak plyne, že žalovaný žalobci ničeho neuhradil, žalovaný přitom na svou obranu v řízení ničeho nenamítal. Žalova