13 C 357/2024-225 — Okresní soud Praha-západ

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, domáhal po žalovaném 1) určení vlastnického práva k pozemkové parcele parc. č. , hodnota, – lesní pozemek o v KN zapsané výměře , Anonymizováno, , Anonymizováno, m2, nalézající se v katastrálním území a obci , adresa, , zapsáno na listu vlastnictví č. , hodnota, , který je veden u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, – západ (dále i jen „pozemek“), a to tak, že se domáhal určení, že vlastníkem pozemku byla ke dni své smrti paní , jméno FO, , nar. , datum, , naposledy bytem , Jméno advokáta, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , adresa, , zemřelá dne , datum, . Žalobu odůvodnil žalobce tím, že je pasivně legitimován k jejímu podání s tím, že jeho matka byla za svého života, až do okamžiku své smrti, vlastníkem pozemku, když po její smrti proběhlo před Obvodním soudem pro , adresa, , konkrétně před , tituly před jménem, , jméno FO, , notářem coby pověřeným soudním komisařem, ve věci vedené pod sp. zn. , spisová značka, dědické řízení, jež bylo završeno rozhodnutím č.j. , spisová značka, ze dne , datum, , které téhož dne nabylo právní moci. Žalobce byl v uvedeném rozhodnutí určen univerzálním právním nástupcem po své zemřelé matce. Žalobce následně zjistil, že pozemek nebyl dědickým řízením dotčen a zjistil, že jeho matka byla tzv. nedostatečně identifikovaným vlastníkem pozemku. Vzhledem k právní úpravě došlo dne , datum, k přechodu vlastnického práva k pozemku ze zůstavitelky na ČR, přičemž se tak stalo po úmrtí zůstavitelky, ovšem ještě před skončením dědického řízení. Žalobce tvrdil, že podle výpisů z katastru nemovitostí/pozemkových knih a z obsáhlé dokumentace, kterou doložil do soudního spisu, je zřejmé, že jeho matka byla ke dni svého úmrtí vlastníkem pozemku, když již od 40. let 20. století hradila obdobu dnešní daně z nemovitostí. Odkázal se též na další listiny, jako je geometrický plán z roku 1941, úřední korespondenci, výpis z katastru nemovitostí z r. 2012 a další listiny. Uvedeným způsobem pak také tvrdí doložení svého právního zájmu na podání této žaloby.2. Žalovaná 1), , Jméno žalované A, (dále jen „ÚZSVM“), se ve svém písemném podání ze dne , datum, ve věci vyjádřila tak, že není pasivně legitimovanou, a z toho důvodu jsou dány důvody pro zamítnutí žaloby. Toto své stanovisko odůvodnila tím, že jako vlastník pozemku je v Katastru nemovitostí evidována Česká republika s právem hospodařit k majetku státu pro , právnická osoba, ., přičemž se odkázala též na ust. § 2 odst. 1 zák. č. 77/1997 Sb., o státním podniku, v aktuálním znění, přičemž podnik je státní organizací a právnickou osobou, jejímž prostřednictvím vykonává stát svá vlastnická práva; podnik provozuje svým jménem a na vlastní odpovědnost podnikatelskou činnost. Podle odst. 2 předmětného ustanovení má podnik právo hospodařit s majetkem státu. Dále se odkázal na ust. § 16 odst. 2 téhož zákona, podle nějž státní podnik vykonává při hospodaření s majetkem státu práva vlastníka a účastní se řízení před soudy a jinými orgány ve věcech týkajících se majetku podniku včetně řízení o určení, zda tu je nebo není vlastnické právo k majetku podniku. Uvedená právní úprava je pak reakcí na právní úpravou přijatou zák. č. 201/2002 Sb., o , právnická osoba, , kdy došlo k umožnění i jiným subjektům vystupovat navenek v určitých věcech jménem státu. To pak koresponduje s ust. § 20 odst. 2 o.s.ř., podle něhož přiznává-li zvláštní právní předpis namísto státu někomu jinému způsobilost samostatně jednat před soudem ve věci týkající se majetku státu, jedná tato osoba jako účastník. Ze všeho uvedené pak žalovaný 1) dovozuje, že není osobou povinnou podle hmotného práva, tedy není věcně legitimován v tomto řízení a je na místě žalobu zamítnout.3. Dne , datum, vydal zdejší soud usnesení ve věci č.j. , spisová značka, , jímž připustil, aby do řízení přistoupil jako další účastník na straně žalované - , právnická osoba, ., tedy žalovaný 2). Rozhodnutí nabylo právní moci dne , datum, .4. Dopisem ze dne , datum, (č.l. 103) vzal žalovaný 2) na vědomí, že podáním žaloby bylo vlastnické právo státu zpochybněno a vyjádřil, že bude třeba nejprve zkoumat, zda nemovitost byla ve vlastnictví paní , jméno FO, , matky žalobce.5. Žalovaný 2) se podáním ze dne , datum, vyjádřil k žalobě tak, že ani z části neuznává nárok žalobce, když uvedl, že posledním původním vlastníkem předmětného pozemku, který byl zapsaný v r. 1947 v knihovní vložce č. , hodnota, pozemkové knihy pro k.ú. , adresa, , byla nezletilá , jméno FO, po svém zemřelém otci , jméno FO, , přičemž tento zápis byl převzat do katastru nemovitostí. Ani v jedné z evidencí nebyly krom jména a příjmení uvedeny další identifikátory, zejména datum narození a rodné číslo, na základě kterých by bylo možné jednoznačně ztotožnit původní knihovní vlastnici s matkou žalobce, od níž odvozuje žalobce své právní nástupnictví. Vzhledem k nedostatečné identifikaci vlastnice, kterou se nepodařilo identifikovat ani postupem dle § 65 zákona č. 256/2013 Sb. o katastru nemovitostí (katastrální zákon), nastoupila právní domněnka, že se jedná o věc opuštěnou, jejímž vlastníkem je stát. Po , datum, tak byl pozemek zapsán do Katastru nemovitostí do vlastnictví státu s právem hospodařit prvního žalovaného – ÚZSVM. ÚZSVM poté převedl pozemek jako majetek státu do práva hospodařit druhého žalovaného, a to Smlouvou o předání majetku a o změně příslušnosti hospodařit s majetkem státu č. UZSVN/S/7653/2024-HMSO, uzavřenou dne , datum, . Dále pak žalovaný uvedl, že důkazy o právním nástupnictví žalobce k původní knihovní vlastnici vyvolávají důvodnou pochybnost o právním nástupnictví žalobce k původní knihovní vlastnici. To rozvedl tak, že žalobce nedoložil žádné důkazy svědčící pro jednoznačnou identifikaci jeho matky, tedy data jejího narození, když datum jejího narození uvedené v žalobcem předloženém rozhodnutí o dědictví se neshoduje s údajem data narození jeho matky v rodném listu žalobce, když je dle žalovaného 2) zarážející, že rodný list žalobce narozeného v r. 1971 byl vystaven v r. 1999. Dále uvedl, že žalobcova matka žila a zemřela v době existence evidence obyvatel v ČR a že lze s jistotou předpokládat, že lze dohledat důkazy jednoznačně formálně identifikující matku žalobce a důkazy pro ztotožnění s původní vlastnicí, přičemž však žalovaný v této otázce neunáší důkazní břemeno. Důvodné pochybnosti dále podle žalovaného 2) vyvolává též skutečnost, že zápis v katastru nemovitostí byl mnoho let ponechán ve stavu neumožňujícím identifikaci vlastníka – absence data narození, rodného čísla, chybný zápis adresy, když dle katastrálních předpisů je povinností vlastníka nemovitosti zajistit, aby údaje o osobě v něm vedené odpovídaly skutečnosti a byly řádně doloženy. To však matka žalovaného neučinila. Z uvedených důvodů žalovaný 2) navrhl žalobu zamítnout.6. K námitkám žalovaného 2) uvedeným v b. 4 tohoto odůvodnění se žalobce vyjádřil v podání ze dne , datum, (č.l. 193) tak, že stran datace rodného listu žalobce si tento v r. 1999 požádal o vystavení duplikátu, když původní rodný list nemohl nalézt. Pokud se jedná o chybně uvedené datum narození matky žalovaného v dědickém rozhodnutí, pak tam došlo k písařské chybě (přičemž následně bylo do spisu založeno opravné usnesení Obvodního soudu pro Prahu ve věci č.j. , spisová značka, ze dne , datum, , jež vydal pověřený soudní komisař, , tituly před jménem, , jméno FO, - č.l. 196, 207). K argumentaci žalovaného 2) uvádí, že se jedná o obecnou opakovaně užívanou argumentaci tohoto žalovaného v obdobném typu řízení, přičemž právní řád dává možnost a právo prostřednictvím podané žaloby takový stav vyřešit.7. Podle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 77/1997 Sb. o státním podniku, v aktuálním znění (dále jen „zákon o státním podniku“) platí, že podnik je státní organizací a právnickou osobou, jejímž prostřednictvím vykonává stát svá vlastnická práva. Podnik provozuje svým jménem a na vlastní odpovědnost podnikatelskou činnost za účelem plnění významných strategických, hospodářských, společenských, bezpečnostních nebo dalších zájmů státu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení má státní podnik právo hospodařit s majetkem státu.8. Podle ust. § 16 odst. 2 zákona o státním podniku podnik vykonává při hospodaření s majetkem podniku práva vlastníka, vlastním jménem jedná v právních vztazích týkajících se majetku podniku a účastní se řízení před soudy a jinými orgány ve věcech týkajících se majetku podniku včetně řízení o určení, zda tu je nebo není vlastnické právo státu k majetku podniku.9. Ve smyslu ust. § 20 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v aktuálním znění (dále jen „o. s. ř.“) platí, že přiznává-li zvláštní právní předpis namísto státu někomu jinému způsobilost samostatně jednat před soudem ve věci týkající se majetku státu, jedná tato osoba jako účastník.10. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.11. V