Okresní soud Praha-západ 16 C 69/2026-29 – Náklady řízení

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „původní věřitel“) uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli smluvní úrok ve výši 40 % ročně, kdy úrok měl být splácen každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období, a to vždy nejpozději k 24. dni v měsíci. Před uzavřením předmětné uvěrové smlouvu původní věřitel lustroval žalovaného z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, přičemž dne , datum, byl informován o zesplatnění celého úvěru. Žalobkyní požadovaná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši , částka, a nesplacené části smluvního úroku za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši , částka, a smluvní pokuty ve výši , částka, , a to vše s spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Pohledávka za žalovaným byla postoupena dne , datum, smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi původním věřitelem a společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, čímž byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně proto dne , datum, zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění, na níž však žalovaný nikterak nereagoval.2. K výzvě soudu, zda byla splněna povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), žalobkyně neuvedla ničeho.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Ve věci bylo rozhodnuto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, ač byl řádně předvolán, a ani nepožádal o odročení jednání.5. Na základě dokazování soud zjistil následující skutkový stav.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, č. , hodnota, ze dne , datum, a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu v částce , částka, . Žalovaný se zavázal splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 24. dni v měsíci, a to úrok přirostlý za uplynulé období. RPSN činilo 5555,92 %, měsíční úroková sazba byla stanovena ve výši 40 %. Poskytovatel úvěru má nárok požadovat účelně vynaložené náklady, které vznikly v souvislosti s prodlením úvěrovaného; zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené příslušným právním předpisem a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení. Smluvní podmínky byly potvrzeny dne , datum, .7. Ze všeobecných obchodních podmínek původního věřitele platných ode dne , datum, zejména vyplývá, že původní věřitel je oprávněn v souladu s právními předpisy pořídit si pro vlastní potřebu kopie předložených dokumentů a tyto uchovávat a je taktéž oprávněn pořídit si a uchovávat jakýkoli autentický (písemný, zvukový či elektronický) záznam o komunikaci s klientem, osobami oprávněnými jednat jménem nebo za klienta, včetně evidence a záznamu telefonických hovorů. Pokud právní předpis nestanoví jinak, klient, osoby jednající jménem nebo za klienta souhlasí s pořízením záznamu, s jeho uchováním a s tím, že takovýto záznam může být v případě potřeby využit jako důkazní prostředek. Pokud výše nesplacené jistiny úvěru z jakéhokoli důvodu přesáhne výši úvěru, stává se tato část úvěru okamžitě splatnou. Do té doby, než klient splatí část jistiny úvěru přesahující výši úvěru, je původní věřitel oprávněn požadovat z této částky úroky z prodlení a smluvní pokuty ve výši stanovené v sazebníku, není-li ujednáno jinak. Úvěr má podobu tzv. revolvingového úvěru. Po celou dobu trvání smlouvy lze žádat o poskytnutí prostředků opakovaně, ovšem vždy pouze tak, aby celková výše jistiny poskytnuté na základě smlouvy dosahovala maximálně výše limitu. O opakované čerpání úvěru požádá prostřednictvím webové aplikace dostupné na webových stránkách úvěrujícího na adrese www.ofin.cz. Všeobecné obchodní podmínky a úvěrové podmínky nabyly účinnosti dne , datum, .8. Z fotokopie občanského průkazu žalovaného včetně rubové části soud zjistil, že žalovaný poskytla žalobkyni svůj občanský průkaz za účelem uzavření smlouvy o úvěru a zpracování osobních údajů.9. Ze souhlasu se zpracováním osobních údajů soud zjistil, že žalovaný odsouhlasil zpracovávání osobních údajů v rozsahu zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, ve spojení s nařízením Evropského parlamentu a rady (EU) č. 2016/679 ze dne , datum, , o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES, a to zejména za účelem identifikace žalované jako subjektu údajů, ověření jejích osobních údajů, posouzení žádosti o poskytnutí finanční služby, profilace žalované, prověření bonity, důvěryhodnosti a platební morálky žalované aj. Souhlas žalovaného byl udělen dne , datum, .10. Z výpisu bankovního účtu žalovaného za leden 2025 soud zjistil, že počáteční zůstatek činil – , částka, , přičemž tatáž částka byla evidována jako konečný zůstatek. Za rozhodné období byly na účet připsány částky v řádu stovek korun českých. Dne , datum, byla připsána částky , částka, zaevidovaná jako invalidní důchod od , datum, do , datum, .11. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný byl lustrován ve veřejně dostupných databází. Žalovaný taktéž uvedl, že je v invalidním důchodu, příjem činí , částka, a výdaje , částka, .12. Z dopisu o zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že úvěr byl zesplatnění z důvodu opakovaného porušovaní smluvních podmínek, přičemž žalovaný byl původním věřitelem vyzván k úhradě , částka, , a to do tří dnů od doručení oznámení.13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, spolu se seznamem pohledávek dlužníka bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným právní předchůdkyni žalobkyně.14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu pohledávek a vyčíslení kupní ceny bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni.15. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínky ze dne , datum, včetně podacího lístku ze dne , datum, vyplývá, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni a zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě nesplacené jistiny ve výši , částka, a nákladů právního zastoupení ve výši , částka, .16. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.18. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.19. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli20. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.22. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výši úroku z prodlení pak upravuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.23. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.24. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících o. z. Zároveň se však ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jedná o spotřebitelský úvěr a také o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a následujících o. z., přičemž zákon o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Takový postup zahrnuje též povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, neboť teprve poté smí věřitel úvěr poskytnout. Věřitel je tedy povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat také doklady k jeho tvrzením. Své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti přitom nedostojí, vyjde-li jen z objektivně nijak nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).25. Rozhodující okolností pro posouzení věci zdejším soudem je tak skutečnost, zda původní věřitel splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost řádně a s odbornou péčí tak, jak mu to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru je přitom soud povinen zabývat se z úřední povinnosti. Z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má kromě toho vyplývat, pokud je úvěr poskytnut, že zde nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Jedině tak totiž splní poskytovatel úvěru i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit též práva a zájmy spotřebitele, aniž by to znamenalo, že tím presumuje jeho nepoctivost.26. Dále platí, že účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je, krom ochrany spotřebitele, postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, jenž nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele o úvěr, neboť upřednostnil svůj ekonomický zájem tento úvěr poskytnout, čímž však zapříčinil neplatnost úvěrové smlouvy. Jde o soukromoprávní sankci, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Zákon také v zájmu ochrany spotřebitele stanoví, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem. Není-li ji tedy zjevně schopen vrátit najednou, v soudem určené lhůtě k plnění, musí být povinnost k vrácení poskytnuté jistiny rozložena v čase, neboli spotřebitel je povinen ji vrátit v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Z toho rovněž plyne, že vrací-li spotřebitel poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, takže poskytovateli úvěru nemůže vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).27. V posuzované věci soud na podkladě předložených listinných důkazů dospěl k závěru, že původní věřitel při posuzování úvěruschopnosti nepostupoval s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům. Žalobkyně se k jednání nedostavila, a tedy nemohla být ani soudem poučena dle § 118a o.s.ř. Původní věřitel vycházel pouze z tvrzení žadatele o úvěr, aniž by je jakkoli reálně ověřoval, když vycházel z tvrzení o příjmech ve výši , částka, a výdajích ve výši , částka, . Případně se spokojil pouze z informací z bankovních a nebankovních databází, aniž by zkoumal výši nákladů na bydlení, výši výdajů na domácnost a nezkoumal ani další běžné měsíční výdaje žalovaného. Nelze jistě žádat, aby původní věřitel ověřoval tvrzení žalovaného do detailních podrobností, avšak pro závěr o úvěruschopnosti dostačuje např. pracovní smlouva či výplatní pásky, nájemní smlouva, smlouvy o případných dalších úvěrech či zápůjčkách anebo výpisy z účtu, z nich jsou obvykle jak pravidelné výdaje, tak příjmy žadatele o úvěr dobře patrné.28. Lze tudíž shrnout, že ověřování úvěruschopnosti bylo formální záležitostí, původní věřitel zjevně nevyvinul za účelem zjištění, zda je žalovaný skutečně schopen spotřebitelský úvěr splácet, dostatečnou snahu o posouzení jeho reálné situace. Soud tak musí konstatovat, že majetkové poměry žalovaného nebyly zjišťovány dostatečným způsobem a ze strany původního věřitele proto nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o úvěruschopnosti. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že daná smlouva o spotřebitelském úvěru je podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. K tomu soud dále podotýká, že v případě této neplatnosti jde i při subsidiární aplikaci o. z. o neplatnost absolutní, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. § 588 o. z.). Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, C–679/18).29. Jestliže původní věřitel přes neplatnost uvedené smlouvy poskytl žalovanému částku , částka, , plnil bez právního důvodu a vzniklo mu tak právo na vrácení bezdůvodného obohacení, tedy toho, co sám plnil a žalovaný mu doposud nevrátil. Zbylý dluh žalovaný neuhradil nejen právní předchůdkyni žalobkyně, ale ani žalobkyni. Na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena v souladu s § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. a vzniklo jí tak ve smyslu speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru právo na vrácení bezdůvodného obohacení, tedy toho, co sama plnila. Soud proto žalobě vyhověl co do částky , částka, , o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil a doposud ji žalobkyni nezaplatil. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně požadovaných smluvních pokut, smluvních poplatků a zákonných úroků z prodlení, neboť k vydání bezdůvodného obohacení byla soudem určena nová doba splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka, jak již shora uvedeno (srov. citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , v němž bylo jednoznačně judikováno, že novou dobu splatnosti, pokud se na ni účastníci nedohodnou, stanoví až soud v daném řízení, příp. rovněž rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., přičemž neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.30. O nákladech řízení soud rozhodl ve III. výroku tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyně byla úspěšná, co do částky , částka, (54,95 % z celkového nároku), neúspěšná ze , částka, (45,05 % z celkového nároku). Náklady žalobkyně sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a jednak z odměny advokátky, která byla tvořena částkou , částka, za 3 úkony právní služby po , částka, (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé a výzva k plnění) dle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), a jednak z paušální náhrady hotových výdajů ve výši , částka, za 3 úkony právní služby po , částka, podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu. Advokátka není plátcem DPH. Po zohlednění částečného úspěchu ve věci, náklady řízení žalobkyně celkem činily , částka, (9,90 % ze , částka, ). V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která žalobkyni v řízení zastupovala.