Okresní soud Praha-západ 16 C 96/2026-46 – Neplatnost právního jednání

Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, , přičemž se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Splátky měly být hrazeny každý měsíc, a to vždy nejpozději k 17. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek, proto nyl úvěr ke dni , datum, . Žalobkyní požadovaná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši , částka, a ze smluvního úroku ve výši 40 % ročně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši , částka, , to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Žalobkyně dne , datum, zaslala žalované předžalobní výzvu k plnění, na níž však žalovaná nikterak nereagovala.2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala v celém rozsahu. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti postupovala pouze formálně tak, aby úvěr mohl být poskytnut, když nebyly řádně zohledněny výdaje žalované. Žalobkyně dále nedostatečně prověřila správnost a úplnost předložených listin a tvrzených skutečností. V souladu s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je předmětná smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyně je oprávněna po žalované požadovat nesplacenou jistinu ve výši , částka, . Ve zbytku není žaloba důvodná.3. Ve věci bylo rozhodnuto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně, neboť se z jednání omluvila a současně nepožádala o jeho odročení.4. Na základě dokazování soud zjistil následující skutkový stav.5. Mezi účastníky je nesporné, že žalobkyně je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Dále je nesporné, že žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.rerum.cz, na které si žalovaná vybrala dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a dobu splatnosti ve dnech. Následně žalovaná vyplnila registrační formulář, kde uvedla své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaná dále uvedla heslo pro přístup k jeho uživatelskému profilu. Registrace a vstup do uživatelskému účtu byly podmíněny souhlasem žalované se smluvní dokumentací, kterou odsouhlasila zaškrtnutím příslušného pole formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Žalovaná dokončila registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS do žádosti o úvěr. K ověření uvedených údajů byla žalovaná povinna poskytnout žalobkyni fotokopii svého dokladu totožnosti, které žalobkyně dokládá spolu s návrhem. Žalovaná se dále zavázala zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, prostřednictvím bankovního převodu, jenž je označena jako ověřovací platba, kterou žalobkyně vyžaduje za účelem ověření totožnosti majitele bankovního účtu. K identifikaci veškerých vzájemných plateb mezi stranami byl dohodnut variabilní symbol odpovídající rodnému číslu žalované. Žalovaná obdržela částku , částka, , kterou nesplatila, a dále, byl celý úvěr následně zesplatněn ke dni , datum, .6. Z žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaná v žádosti o poskytnutí úvěru uvedla, že bydlí ve vlastním domě bez hypotéky, dosáhla základního vzdělání, od června 2023 je zaměstnána v obchodní společnosti , právnická osoba, ., měsíční příjem činí , částka, a výdaje činí , částka, .7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše , částka, s možností opakovaného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v pravidelných splátkách, a to vždy ke dni splatnosti, přičemž jistina měla být splacena nejpozději ke dni ukončení smlouvy. RPSN činilo 5551.22 %, měsíční úroková sazba byla stanovena ve výši 40 %. Žalovaný potvrdil smluvní podmínky dne , datum, .8. Z fotokopie občanského průkazu žalované bylo zjištěno, že žalovaná poskytla žalobkyni občanský průkaz za účelem identifikace a kontroly údajů před uzavřením úvěrové smlouvy č. , hodnota, .9. Z potvrzení o provedených platbách z , datum, , z , datum, , z , datum, soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované dne , datum, částku ve výši , částka, , dne , datum, částku v celkové výši , částka, a dne , datum, částku ve výši , částka, .10. Z výpisů z účtu žalované za období od září 2024 do listopadu 2024 bylo zjištěno, že žalovaná poskytla žalobkyni výpisy z bankovního účtu za tři měsíce před poskytnutím úvěru, přičemž v září činil počáteční zůstatek , částka, a konečný zůstatek , částka, , v říjnu počáteční zůstatek činil , částka, a konečný zůstatek , částka, , v listopadu počáteční zůstatek činil , částka, a konečný zůstatek , částka, .11. Ze všeobecných obchodních podmínek žalobkyně zejména vyplývá, že před poskytnutím úvěru je žalobkyně oprávněna žádat předložení identifikačních dokladů, dalších dokumentů a informací nutných k poskytnutí služby a k řádné identifikaci a kontrole klienta. V případě prodlení klienta s úhradou splatných pohledávek je žalobkyně oprávněna klientovi účtovat náhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele a smluvní pokutu ve výši stanovené v sazebníku.12. Ze zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky , částka, , přičemž k zneplatnění úvěru došlo ke dni , datum, .13. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, včetně podacího lístku ze dne , datum, vyplývá, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni a zároveň byl žalovaná byla vyzvána k úhradě nesplacené jistiny ve výši , částka, a nákladů právního zastoupení ve výši , částka, .14. Z příloha číslo , hodnota, ke smlouvě o kontokorentním úvěru a smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám uzavřené mezi , právnická osoba, a Rerum finance spolu se seznamem pohledávek dlužníka nebylo zjištěno ničeho relevantního, kdy pohledávka za žalovanou je uplatňována přímo žalobkyní.15. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a podle zákona o spotřebitelském úvěru.16. Podle § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.17. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.18. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli19. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.21. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výši úroku z prodlení pak upravuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.22. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.23. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících o. z. Zároveň se však ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jedná o spotřebitelský úvěr a také o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a následujících o. z., přičemž zákon o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Takový postup zahrnuje též povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, neboť teprve poté smí věřitel úvěr poskytnout. Věřitel je tedy povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat také doklady k jeho tvrzením. Své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti přitom nedostojí, vyjde-li jen z objektivně nijak nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).24. Rozhodující okolností pro posouzení věci zdejším soudem je tak skutečnost, zda žalobkyně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost řádně a s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru je přitom soud povinen zabývat se z úřední povinnosti. Z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má kromě toho vyplývat, pokud je úvěr poskytnut, že zde nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Jedině tak totiž splní poskytovatel úvěru i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit též práva a zájmy spotřebitele, aniž by to znamenalo, že tím presumuje jeho nepoctivost.25. Dále platí, že účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je, krom ochrany spotřebitele, postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, jenž nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele o úvěr, neboť upřednostnil svůj ekonomický zájem tento úvěr poskytnout, čímž však zapříčinil neplatnost úvěrové smlouvy. Jde o soukromoprávní sankci, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Zákon také v zájmu ochrany spotřebitele stanoví, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem. Není-li ji tedy zjevně schopen vrátit najednou, v soudem určené lhůtě k plnění, musí být povinnost k vrácení poskytnuté jistiny rozložena v čase, neboli spotřebitel je povinen ji vrátit v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Z toho rovněž plyne, že vrací-li spotřebitel poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, takže poskytovateli úvěru nemůže vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).26. V posuzované věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům. Žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žadatelky o úvěr, aniž by je jakkoli reálně ověřovala. Případně se spokojila pouze z informací z bankovních a nebankovních databází, aniž by zkoumala výši nákladů na bydlení, výši výdajů na domácnost a nezkoumala ani další běžné měsíční výdaje žalované. Nelze jistě žádat, aby žalobkyně ověřovala tvrzení žalované do detailních podrobností, avšak pro závěr o úvěruschopnosti dostačuje např. pracovní smlouva či výplatní pásky, nájemní smlouva, smlouvy o případných dalších úvěrech či zápůjčkách anebo výpisy z účtu, z nich jsou obvykle jak pravidelné výdaje, tak příjmy žadatele o úvěr dobře patrné.27. Lze tudíž shrnout, že ověřování úvěruschopnosti bylo formální záležitostí, žalobkyně zjevně nevyvinula za účelem zjištění, zda je žalovaná skutečně schopna spotřebitelský úvěr splácet, dostatečnou snahu o posouzení jeho reálné situace. Soud tak musí konstatovat, že majetkové poměry žalované nebyly zjišťovány dostatečným způsobem ze strany žalobkyně, a proto nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o úvěruschopnosti. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že daná smlouva o spotřebitelském úvěru je podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. K tomu soud dále podotýká, že v případě této neplatnosti jde i při subsidiární aplikaci o. z. o neplatnost absolutní, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. § 588 o.z.). Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, C–679/18).28. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla částku , částka, , plnila bez právního důvodu a vzniklo jí tak ve smyslu speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru právo na vrácení bezdůvodného obohacení, tedy toho, co sama plnila. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho což žalovaná i sama potvrdila, proto soud žalobě vyhověl co do částky , částka, , o kterou se žalovaná bezdůvodně obohatila a doposud ji žalobkyni nezaplatila. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně požadovaných smluvních pokut, smluvních poplatků a zákonných úroků z prodlení, neboť k vydání bezdůvodného obohacení byla soudem určena nová doba splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka, jak již shora uvedeno (srov. citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , v němž bylo jednoznačně judikováno, že novou dobu splatnosti, pokud se na ni účastníci nedohodnou, stanoví až soud v daném řízení, příp. rovněž rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., přičemž neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.29. O nákladech řízení soud rozhodl ve III. výroku tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyně byla úspěšná, co do částky , částka, (63,33 % z celkového nároku), neúspěšná z , částka, (36,67 % z celkového nároku). Náklady žalobkyně sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a jednak z odměny advokátky, která byla tvořena částkou , částka, za 3 úkony právní služby po , částka, (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé a výzva k plnění) dle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), a jednak z paušální náhrady hotových výdajů ve výši , částka, za 3 úkony právní služby po , částka, podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu. Dále pak z odměny advokátky podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5. advokátního tarifu ve výši , částka, , a to za půl úkon právní služby podle § 11 odst. 2 ve spojení s § 11 odst. 3 advokátního tarifu (vyjádření ze dne , datum, ) a paušální náhrady hotových výdajů ve výši , částka, podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Soud přiznal odměnu v poloviční výši, neboť se svou povahou jedná o doplnění tvrzení, která již měla být doložena v původním návrhu Advokátka není plátcem DPH. Po zohlednění částečného úspěchu ve věci, náklady řízení žalobkyně celkem činily , částka, (26,66 % ze , částka, ). V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která žalobkyni v řízení zastupovala.