10 C 118/2022-27 — Okresní soud v Rakovníku

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř. Předmětem řízení bylo zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení dle výroku I. rozsudku, a to z titulu využití veřejné hromadné dopravy provozované právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], žalovaným dne [datum] (vlak [číslo] směr [obec]), kdy žalovaný cestoval bez platného jízdního dokladu. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani poté, co mu byla zaslána předžalobní upomínka. Ve věci dospěl soud na základě žalobcem předložených listinných důkazů k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný cestoval dne [datum] vlakem [číslo] neprokázal se kontrolorovi platným jízdním dokladem, který by ho k této přepravě opravňoval. O provedené přepravní kontrole bylo sepsáno oznámení o závadách a potvrzení o nedodržení SPPO [číslo] které žalovaný podepsal, přičemž totožnost žalovaného byla prokázána občanským průkazem [číslo] [právnická osoba] pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel činilo jízdné [částka] a přirážka za každou jízdu bez platného jízdního dokladu, která nebyla zaplacena na místě, [částka]. Pohledávku za žalovaným postoupila společnost [právnická osoba], dne [datum] na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky dopisem ze dne [datum], odeslaným dle poštovního podacího lístku téhož dne, a současně byl vyrozuměn o postoupení pohledávky. Žalovaný ani poté ničeho neuhradil. V daném případě byl žalovaný, jakožto cestující využívající veřejnou hromadnou dopravu provozovanou právní předchůdkyní žalobkyně, povinen prokázat se pověřené osobě platným jízdním dokladem, kdy smlouva o přepravě ve smyslu § 2550 a § 2578 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, byla mezi účastníky uzavřena okamžikem nastoupení žalovaného do vlaku. Jelikož se žalovaný z důvodů daných na své straně neprokázal platným jízdním dokladem a porušil tak svou povinnost vyplývající z § 37 odst. 5 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, vznikla mu povinnost zaplatit jízdné [částka] a přirážku k jízdnému dle tarifu [právnická osoba] [částka] (výše přirážky byla stanovena v souladu s § 37 odst. 6 zákona o drahách). Žalovaný byl povinen jízdné přirážku k jízdnému uhradit v den kontroly, tj. [datum], což však neučinil a je v prodlení. S ohledem na výše uvedené shledal soud žalobu plně důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka], včetně zákonného úroku z prodlení (povinnost zaplatit úrok z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku, výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši [částka], které tvoří odměna advokáta za tři úkony právní služby ve výši [částka] podle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tři režijní paušály po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, 21 % daň z přidané hodnoty z částky [částka] ve výši [částka] a soudní poplatek [částka]. Soud rozhodl o odměně advokáta a náhradě jeho hotových výdajů podle § 14b advokátního tarifu, neboť se jedná o formulářovou žalobu, tedy o žalobu podanou na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmět řízení nepřevyšuje částku [částka]. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen uhradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku.