4 C 129/2021-42 — Okresní soud v Rakovníku

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka]. Předmětnou půjčku se žalovaný zavázal vrátit v pravidelných splátkách spolu s částkou [částka], která představovala úrok ve výši [částka], poplatek za administrativní činnost ve výši [částka], poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka] a poplatek za asistenční služby ve výši [částka]. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Právní předchůdkyni žalobkyně uhradil [částka]. Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Dlužnou částku ve výši uplatněné v žalobě žalovaný dosud neuhradil, a to nejen právní předchůdkyni žalobkyně, ale ani žalobkyni, přestože ho k tomu opakovaně vyzývala. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud jednal v nepřítomnosti obou účastníků řízení dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), neboť žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. 4. Soud ve věci provedl dokazování, ze kterého zjistil níže uvedené skutečnosti rozhodné k posouzení věci. 5. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši [částka], za což se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně uhradit úrok ve výši [částka], poplatek za administrativní činnost ve výši [částka], poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka] a poplatek za asistenční služby ve výši [částka]. Půjčku se žalovaný zavázal hradit spolu s popsaným příslušenstvím v 45 pravidelných týdenních hotovostních splátkách po [částka] týdně. 6. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že v době poskytnutí půjčky žil v nájmu a byl zaměstnán u [právnická osoba] a.s. s příjmem [částka] čistého měsíčně. Jeho výdaje na bydlení měly činit [částka] měsíčně a jeho osobní výdaje [částka] měsíčně, výživné [částka], další výdaje [částka], spoření [částka]. Zákaznická karta obsahuje prohlášení, že zaměstnání žalovaného bylo ověřeno z výplatních pásek a pracovní smlouvy, dále byl ověřen doklad o vlastnictví pronajímané věci. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího lístku bylo dále zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž žalovaného informovala dopisem ze dne [datum]. 8. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky výzvou k plnění ze dne [datum]. 9. Po zhodnocení shora uvedeného učinil soud tento skutkový závěr: 10. Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným jako spotřebitelem smlouvu o půjčce. Na základě této smlouvy mu byla poskytnuta půjčka ve výši [částka]. Žalovaný se ji zavázal vrátit ve splátkách spolu s úrokem ve výši [částka], poplatkem za administrativní činnost ve výši [částka], poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka] a poplatkem za asistenční služby ve výši [částka]. Před poskytnutím půjčky právní předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalovaného hradit poskytnutý úvěr tím, že s žalovaným vyplnila zákaznickou kartu. V té žalovaný uvedl, že žije v nájmu a je zaměstnán u [právnická osoba] a.s. s příjmem [částka] čistého. Výdaje uvedl ve výši [částka]. Žalovaný sjednané splátky řádně a včas nehradil. Právní předchůdkyni žalobkyně uhradil pouze [částka]. Dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, což právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému písemně oznámila. 11. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. 12. Podle ustanovení § 3016 o.z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. Proto soud vycházel i ze zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ z.o.s.“), který byl platný v době uzavření smlouvy o úvěru. Konkrétně soud aplikoval ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 254/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.o.s.“), dle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dále soud vycházel z ustanovení § 86 z.o.s., dle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 75 z.o.s. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 13. Podle ustanovení § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 14. Podle ustanovení § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o.z.). 15. Podle § 1879 o.z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojena včetně jejího zajištění. Podle § 1881 odst. 1 o.z., postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit pokud to ujednání dlužníka věřitele nevylučuje. Podle § 1882 odst. 1 o.z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná. 16. Dále soud aplikoval § 1970 o.z., dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. 17. Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti se soud v prvé řádě zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o půjčce, resp. úvěru. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný uzavíral smlouvu jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru jednala v rámci svého podnikání, jednalo se o smlouvu, která musí splňovat požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu se shora citovanými ustanoveními tohoto zákona se soud tedy zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. K prokázání svého tvrzení, že schopnost žalovaného úvěr splácet právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila, žalobkyně doložila kartu zákazníka. Jedná se však o dokument sepsaný žalovaným, event. obchodním zástupcem právní předchůdkyně žalobkyně. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, který lze dle soudu aplikovat i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb., však věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet s