6 C 15/2018-477 — Okresní soud v Rakovníku

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8% ročně jdoucím od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnil zejména tím, že žalobci vznikla škoda ve výši [částka], a to prováděním účetní agendy pro žalobce, kterému vznikla škoda, neboť na straně žalované došlo k chybě ohledně zpracování období let 2012 – 2014. Proběhla kontrola ze strany Finančního úřadu [obec], která zjistila nedostatky vyplývající mimo jiné z toho, že část účtovaných pronájmů z nemovitostí byla realizována bez DPH a část s DPH a pro daňové účely byl k tomuto stanoven koeficient, který vypočetla žalovaná. Finanční úřad však provedl výpočet jiný, stanovil koeficient jiný, kdy původní údaj koeficientu byl chybný. Výši žalované částky žalobce odvozuje od způsobené škody ve výši [částka], kdy v článku 4 žaloby uvádí částku [částka], kterou již poskytla žalobci pojišťovna. 2. V písemném vyjádření, které předložil při ústním jednání soudu dne [datum] žalobce dále uvedl, že pokud jde o daň z příjmu, tuto nenárokuje, poukázal na zprávu o daňové kontrole str. 15 a následující. Po poučení soudem podle § 118a odst. 1, odst. 3 občanského soudního řádu žalobce v podání ze dne [datum] mimo jiné uvedl, že dle šetření pojišťovny žalovaná nikdy nebyla kvalifikována předmětné služby pro žalobce poskytovat, neboť nespadají pod výkon účetní agendy, ale pod agendu daňovou. Žalobce byl přitom v dobré víře, že žalovaná je k tomu naopak oprávněna. Dále uvedl, že daňový subjekt musel v důsledku chyb žalované zaplatit [částka], a navíc pokuty a penále ve výši [částka], a k tomu i úrok z prodlení ve výši [částka], tedy to, co zaplatil žalobce v důsledku chyb žalované, posuzuje žalobce jako jemu vzniklou škodu ať už v důsledku nedostatků v plnění povinnosti ze smlouvy, kterou připojil k žalobě či na základě faktické činnosti nebo konkludentně ze strany žalované. S odkazem na přílohu k tomuto podání pak jako přímou škodu označil částku [částka]. Ve svém podání žalobce rovněž připojil listinu označenou jako náhrada škody, v níž žalobce uvádí, že zaplatil pokutu a penále ve výši [částka] a úrok z prodlení ve výši [částka], celkem tedy [částka]. Tato částka by nebyla vymáhána, pokud by účetnictví bylo ze strany žalované vedeno bezchybně. Žalovaná měla k dispozici kopie nájemních smluv a bankovní výpisy z účtu, kam byly částky z nájmů jednotlivými nájemníky připisovány. Žalobce nebyl nikdy žalovanou informován o tom, že by měl cokoli dalšího doplnit, vysvětlit nebo dodat. Žalovaná prováděla třídění, zpracování evidence, včetně sestavení a podání příslušného daňového přiznání, to vše bez výhrad ze strany žalované. [příjmení] doklady byly uskladněny, dle uzavřené smlouvy, v účetní kanceláři žalované až do předmětné daňové kontroly. K citovanému podání ještě žalobce připojil listinu označenou jako komentář ke zprávě o daňové kontrole ze dne [datum]. V této zprávě daňový poradce [jméno] [příjmení] doplňuje tvrzení žalobce tak, že žalovaná pro žalobce poskytovala služby spočívající mimo jiné ve vedení evidence pro účely daně z přidané hodnoty dle § 100 zákona o dani z přidané hodnoty, dále zpracování daňových dokladů, sestavení a podání daňových přiznání k DPH. Dále se daňový poradce vyjádřil k pochybení vyplývajícímu ze zprávy finančního úřadu jednak ohledně nároku na odpočet DPH z plnění přijatých pro reprezentaci, dále ohledně řádku 52 a hodnoty nároku na odpočet po zkrácení koeficientem. Následně ještě v podaní ze dne [datum] žalobce upřesnil, že pokud jde o úrok z prodlení, vycházel ze sdělení finančního úřadu o výši daňového nedoplatku ze dne [datum]. Dále poukázal na skutečnost, že pokud jde o částku [částka], toto se týká daně z příjmu a nelze jí tedy od nároku na náhrady škody odečítat. Pokud jde o úrok z prodlení ještě poukázal na skutečnost, že dne [datum] byl učiněn zápočet zbytku dluhu z aktuálního nadměrného odpočtu DPH ve výši [částka]. 3. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila nejprve podáním ze dne [datum]. V něm uvedla, že z obecně závazných právních předpisů lze dovodit, že vznikl na straně žalobce doměrek na dani z přidané hodnoty, pak mu vznikla též povinnost zaplatit penále podle § 251 odst. 1 písmeno a) daňového řádu ve výši 20% z daňové povinnosti, a dále pak povinnost zaplatit úrok z prodlení podle § 252 daňového řádu, jehož výše podle § 252 odst. 2 daňového řádu odpovídá roční výši repo sazby stanovené ČNB (v rozhodné době 0,05% ročně) zvýšené o 14% bodů, tj. v rozhodném období 14,05% p.a. Škoda vzniklá žalobci pak může být poměřována citovanými ustanoveními částkou [částka], kterou správce daně vyměřil žalobci z titulu penále, jak vyplývá z reklamace žalobce a z dodatečných platebních výměrů a pokud jde o úrok z prodlení, ten do [datum], kdy správce daně rozhodl o jednotlivých doměrcích daně na daních z přidané hodnoty, činil celkem [částka]. Po započtení plnění pojišťovnou ve výši [částka] by pak nárok žalobce mohl činit [částka]. 4. V podání ze dne [datum] pak žalovaná doplnila, že žalobce v žalovaném období opakovaně uplatnil odpočet daňových dokladů týkajících se podnikatelské činnosti žalobce a pronájmu bytu a nebytových prostor na adresách [ulice a číslo], [ulice a číslo] a [ulice a číslo], které měly rovněž sloužit pro podnikatelskou činnost žalobce v rekreačních službách. S poukazem na zprávu finančního úřadu žalovaná uvádí, že některé žalobcem předložené daňové doklady správce daně vyloučil z nároku na odpočet DPH, neboť žalobce neprokázal jejich spojitost se svou podnikatelskou činností, rovněž tak žalobce neprokázal své tvrzení, že by prostory na uvedených prostorách byly využívány jako sklad a kanceláře pro podnikatelskou činnost žalobce. Žalobce se tedy svým jednáním dopustil porušení ustanovení § 72 zákona o dani z přidané hodnoty a tím zvýšil nárok na odpočet daně jím předložených dokladů za čtvrtý kvartál roku 2012 – 2014 celkem ve výši [částka]. Správce daně tedy snížil žalobci odpočet DPH a žalobce s takovým postupem souhlasil. Jak vyplývá ze zprávy FÚ, žalobce neprokázal, že by jím předložené daňové doklady měly spojitost s jeho podnikatelskou činností, v důsledku čehož mu bylo správcem daně doměřeno uvedené plnění. Takové pochybení žalobcem nelze dle žalované v žádném případě přikládat k její tíži. Dále pokud jde o úrok z prodlení, žalovaná namítla, že žalobce nepředkládá důkazy, že úrok z prodlení byl správcem daně vyměřen skutečně v žalobcem tvrzené výši. Totéž žalovaná namítla, pokud jde o penále. Byla to žalovaná, kdo soudu doložil jednotlivé dodatečné platební výměry. Nadto žalobce neplnil neprodleně po doručení příkazu správce daně, ale snažil se jednat o snížení dopadu tvrdosti, jak vyplývá ze žádosti žalobce ze dne [datum]. V důsledku takového jednání žalobce výše úroku z prodlení až do jeho uhrazení narůstala, za což žalovaná rovněž vinu nenese. Následně v podání ze dne [datum] žalovaná poukázala na vyjádření žalobce z [datum] založené ve spise FÚ, z něhož vyplývá, že žalobce správci daně uváděl, že od prosince 2012 byly nebytové prostory v předmětných objektech pronajaty nájemcům, kteří byli plátci DPH nebo je žalobce jako plátce DPH užívá sám pro své podnikatelské činnosti, kdy tyto informace předal žalobce také žalované a ta na jejich základě v účetní evidenci žalobce koeficient zanesla. Přitom nebýt těchto informací od žalobce, tento koeficient by vykazován nebyl. V tomto ohledu se žalovaná domáhá aplikace ustanovení § 441 občanského zákoníku, respektive § 2918 nového občanského zákoníku. 5. Z obsahu spisového materiálu o daňové kontrole u žalobce a dále z obsahu spisu [právnická osoba] vyplývá, že žalobci byli dne [datum] doručeny dodatečné platební výměry na celkovou částku [částka], z čehož činilo penále [částka]. Z uvedených platebních výměrů vyplývá, že žalobci byl vyměřen úrok z prodlení podle ustanovení § 252 zákona č. 280/2009 Sb. ve výši [částka], přičemž za dobu od [datum] do [datum] činil tento úrok částku [částka]. 6. V rozsahu posledně citované částky s požadovaným úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně od [datum] do zaplacení byla žaloba již pravomocně zamítnuta, a to rozsudkem Krajského soudu v Praze č.j. [číslo jednací] ze dne 9.10.2019. Předmětem řízení zůstává částka [částka] s úroky z prodlení ve výši 8 % ročně z částky [částka] od [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Soud postupoval v souladu se závazným právním názorem vyjádřeným v rozsudku Nejvyššího soudu č.j. [číslo jednací] ze dne 29.9.2021 a zaměřil dokazování na otázku, jaká činnost či pochybení žalované byly příčinu vzniku škody tvrzené žalobcem, zda se jednalo o nesprávné vedené daňové evidence k DPH, kdy nesprávný odpočet DPH by na základě nesprávně vedené daňové evidence učinila jiná osoba podávající daňové přiznání či zda k pochybení došlo až při samotném zpracování a podání daňového přiznání. 7. V tomto ohledu soud vycházel ze znaleckého posudku znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] ve spojení s výslechem této znalkyně. Na straně 22 citovaného znaleckého posudku znalkyn