11 C 159/2020-415 — Okresní soud v Rakovníku

1. Žalobce se obrátil dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž se domáhal (po částečném vyloučení k samostatnému projednání ohledně pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] všechny v k. ú. Podbořánky usnesením zdejšího soudu ze dne ze dne 12. 8. 2020, č. j. 11 C 55/2020-66) nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu ve výroku specifikovaných pozemků s odůvodněním, že je oprávněnou osobou dle § 4 odst. 4 zákona o půdě, neboť rozhodnutími uvedenými ve výroku I, druhém odstavci, bodě 2) tohoto rozsudku bylo rozhodnuto o restitučních nárocích žalobce, respektive jeho právního předchůdce Ing. [jméno] [celé jméno žalobce], narozeného dne [datum], tak, že tito nejsou vlastníky v nich vymezených odňatých pozemků v katastrálním území Malešice. Dle žalobce činí výše restitučního nároku rodiny žalobce dle uvedených rozhodnutí celkem částku [částka], z čehož na žalobce jako dědice poloviny restitučních nároků po Ing. [jméno] [celé jméno žalobce] připadá celkem ¼ z celkových restitučních nároků rodiny žalobce, tedy [částka]. Dle žalobce bylo při ocenění pozemků třeba v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu posoudit část pozemků odňatých v roce 1952 a 1954 jako stavební, neboť se jednalo o pozemky určené k zastavění na základě tehdy platné územně plánovací dokumentace z 30. let 20. století, přičemž jako stavební měl být oceněn též pozemek PK 752 odňatý v roce 1969, jenž byl určen k zastavění směrným územním plánem, byl odňat za účelem výstavby, v době odnětí bylo již vydáno rozhodnutí o umístění stavby a stavba se později realizovala. Žalobce má za to, že žalovaná vůči němu postupuje liknavě a svévolně, když zejména v rozporu s aktuální judikaturou odmítá přecenit restituční nárok žalobce, který eviduje v nesrovnatelně nižší výši (žalovaná oceňuje nárok žalobce v současné výši toliko v částce [částka]), čímž mu znemožnila efektivní účast ve veřejných nabídkách a žalobce je nucen vynaložit značné úsilí a náklady na doložení skutečné výše svého nároku. Poukázal též na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014 O liknavosti žalované svědčí dle žalobce rovněž skutečnost, že o vydání či nevydání odňatých pozemků žalobce bylo rozhodováno po dobu více než 25 let, přičemž o podstatné části restitučního nároku bylo rozhodnuto až v roce 2016. Dále uvedl, že žalovaná upřednostňovala úplatné převody dle § 7 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, nenabízela dostatek pozemků, počet nabízených pozemků klesá a kvalita pozemků zařazovaných do veřejných nabídek je nízká, kdy se jedná zpravidla o pozemky malých výměr, nevyužitelného tvaru, bez přístupu či zatížené nájmem. Projev svévole vůči restituentům pak dle žalobce dokládá též pokus žalované převést pozemek parcelní [číslo] v katastrálním území Dobřichovice na Město Dobřichovice v situaci, kdy se jeho vydání jako náhradního pozemku domáhá u soudu on a sestřenice [jméno] [příjmení], která je rovněž oprávněnou osobou na základě shora uvedených rozhodnutí, a převod pozemku vedeného ve starší evidenci jako pozemek PK 724, v nové evidenci veden jako pozemek p. [číslo] v katastrálním území Malešice, obec Praha, kdy je žalované žádost o navrácení tohoto pozemku známa již od roku 1992, přičemž žalovaná převedla pozemek v roce 1993 na třetí osobu, která následně tento pozemek zastavěla. Na základě toho žalovaná v roce 2016 rozhodla, že pozemek žalobci nelze vydat, neboť tento jest zastavěn. Dále žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce se účastnil veřejných nabídek, v nichž nebyl až na výjimky úspěšný. Žalobce se ani nemohl více účastnit ve veřejných nabídkách, když žalovaná stále sporuje výši žalobcova nároku, kdy žalovaná uznaná pouze zlomek nároků (v řádech jednotek procent) z celkového nároku žalobce, a tedy by se žalobce ani nemohl domáhat pozemků postupem účasti ve veřejných nabídkách. Žalobce vzhledem k výše uvedenému s poukazem na nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 495/02 považuje tuto žalobu za jediný prostředek, jímž se může domoci vypořádání svého restitučního nároku. Dle žalobce převodu náhradních pozemků ve vlastnictví žalované, které si žalobce vybral, nic nebrání a jejich hodnota nepřevyšuje jeho restituční nárok. 2. Ve vztahu k náhradním pozemkům uvedených v bodu 1. tohoto rozsudku, je již řízení pravomocně skončeno, a to rozsudkem zdejšího soudu ze dne 18. 8. 2020, č. j. 11 C 55/2020-86, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2021, č. j. 23 Co 312/2020-134, a který nabyl právní moci dne [datum]. V původní žalobě se žalobce též domáhal vydání pozemkům parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] všechny v k. ú. Podbořánky, přičemž řízení o tomto nároku bylo vyloučeno usnesením ze dne 12. 8. 2020, č. j. 11 C 55/2020-66 k samostatnému řízení (vedeno pod sp. zn. 11 C 159/2020) a přerušeno do skončení řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 5 C 162/2019. 3. Následně žalobce rozšířil okruh náhradních pozemků, u kterých se na žalované domáhá nahrazení projevu vůle, a to konkrétně ve vztahu k pozemkům parc. [číslo] v k. ú. [obec], parc. [číslo] v k. ú. [obec], parc. [číslo] v k. ú. [obec] a parc. [číslo] v k. ú. [obec]. Přičemž u těchto pozemků nebyla splněna podmínka pro přerušení řízení ve smyslu usnesení ze dne 12. 8. 2020, č. j. 11 C 55/2020-66, a zároveň již bylo řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 5 C 162/2019 pravomocně skončeno, pročež soud rozhodl o pokračování v řízení a připustil změnu žaloby o nově požadované pozemky usnesením ze dne 3. 7. 2023, č. j. 11 C 159/2020-194. 4. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Připustila, že žalobce je oprávněnou osobou na základě shora uvedených rozhodnutí, avšak nesouhlasila s oceněním restitučního nároku žalobce, jehož výše činí dle žalované pouze [částka], přičemž zejména namítala, že nebyly splněny výjimečné podmínky pro uzavření smlouvy o bezúplatném převodu náhradních pozemků mimo proces veřejných nabídek. Tvrdila, že ve veřejných nabídkách byl nabízen dostatek adekvátních pozemků. Převaha pozemků nabízených dle zákona č. 95/1999 Sb. oproti veřejným nabídkám dle zákona o půdě byla důsledkem odlišného vymezení pozemků zařaditelných do těchto nabídek, kdy do bezúplatných nabídek se prioritně zařazovaly pozemky v intravilánu a do úplatných pozemky v extravilánu, přičemž i oprávněné osoby dle zákona o půdě se mohly účastnit nabídek dle § 7 zákona č. 95/1999 Sb., u nichž se restituční nárok započítával na kupní cenu. Dále namítala, že žalobce se nezúčastnil žádné veřejné nabídky, ačkoli jeho otec se nabídek zúčastnil a v jedné z nich dne získal osm pozemků v katastrálním území Hlavňov v okrese [obec]. Žalobce a jeho právní předchůdce se mohli domoci převodu adekvátních pozemků postupně tak, jak bylo rozhodováno o vydání či nevydání odňatých pozemků rozhodováno. Dle žalované byla nabídka náhradních pozemků adekvátní nejen v měřítku celé České republiky, ale též v hlavním městě [obec] a okolí. Ani pokud by byl požadavek na přecenění nároku důvodný, nepředstavuje nepřecenění překážku v účasti žalobce na veřejných nabídkách. Žalovaná nesouhlasila s žalobcovým oceněním restitučního nároku namítajíc, že pozemky odňaté výkupním výměrem ze dne [datum], jakož i výměrem ze dne [datum], nebyly odňaty za účelem zastavění, nýbrž za účelem kolektivního zemědělského hospodaření, a jejich určení k zastavění územně plánovací dokumentací samo o sobě nepostačuje k tomu, aby je bylo možné ocenit jako pozemky stavební. Nadto platnou územně plánovací dokumentací byl dle žalované pouze přehledný regulační a zastavovací plán pro část území [obec] XIII s přilehlými částmi [obec] z roku 1938, který byl schválený ministerstvem veřejných prací, nikoli návrh regulačního a zastavovacího plánu pro část území [obec] XI s přilehlými částmi [obec] z roku 1938. Dále namítala, že k zastavění pozemků nedošlo bezprostředně po jejich přechodu na stát a pozdější výstavba nebyla realizována dle územně plánovací dokumentace z roku 1938, kdy pozemky určené územně plánovací dokumentací k zastavění rodinnými domy byly zastavěny panelovými domy. Ve vztahu k pozemku PK 752 s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016 sp. zn. 28 Cdo 1992/2015 namítala, že k závěru o stavební povaze nepostačuje určení k zastavění směrným územním plánem. Žalovaná také namítá nicotnost tzv. severního regulačního plánu, kdy pro předmětné území pražských [část obce] byly zpracovány v 30. letech 20. století dva návrhy zastavovacích a regulačních plánů: severní regulační plán (regulační plán pro část území [obec] XI) neschválený státní regulační komisí a nepotvrzený ministerstvem veřejných prací a jižní regulační plán (regulační plán pro část území [obec] XIII) schválený státní regulační komisí a potvrzený ministerstvem veřejných prací. [ulice] regula