11 C 30/2023-18 — Okresní soud v Rakovníku

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku uvedenou shora ve výroku I. Tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne [datum] finanční prostředky ve výši celkem [částka], kterou žalovaná spolu s příslušenstvím v plné výši právnímu předchůdci žalobkyně ani žalobkyni nevrátila, přestože byla k tomu vyzvána. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a ve věci ničeho nerozporovala. 3. V předmětné věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř. 4. Z listin předložených žalobkyní učinil následující zjištění o skutkovém stavu: Žalobkyně požaduje žalovanou částku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. Původní věřitel - společnost [právnická osoba], Malta uzavřel s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalované zápůjčku ve výši [částka], a to převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. [bankovní účet], což žalobkyně doložila výpisem z bankovního účtu. Žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do [datum], toto však neučinila a dostala se do prodlení s jejím splacením. Žalobkyně není schopna doložit doklady o prověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany původního věřitele. K aktivní legitimaci žalobkyně soud zjistil, že tato nabyla pohledávku za žalovanou Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní. O této skutečnosti byla žalovaná právním předchůdcem žalobkyně informována dopisem ze dne [datum] a zároveň byla vyzvána k úhradě dlužné částky. Poslední výzvu k úhradě dluhu zaslala žalobkyně žalované formou předžalobní upomínky podle § 142 o.s.ř. ze dne [číslo]. Na výzvu žalovaná nereagovala a do doby podání žaloby dlužnou částku právnímu předchůdci ani žalobkyni neuhradila. 5. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), dle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatil, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dále soud aplikoval ustanovení § 2993 o. z., dle kterého plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala. Právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 6. Dále soud aplikoval § 1970 o.z., dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. 7. Ohledně postoupení pohledávky soud vycházel z ustanovení § 1879 o.z., dle kterého věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojena včetně jejího zajištění. Podle § 1881 odst. 1 o.z. postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Podle § 1882 odst. 1 o.z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí nebo dokud postupník postoupení pohledávky neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná. 8. V posuzovaném případě bylo prokázáno, že právním předchůdcem žalobkyně byla žalované poskytnuta dne [datum] finanční částka ve výši [částka], žalovaná tu částku obdržela a poskytnuté peněžní plnění měla vrátit nejpozději do [datum]. Toto však neučinila a na její straně tak nastalo bezdůvodné obohacení. Soudem nebyl zjištěn právní důvod, pro který by si žalovaná peněžní prostředky mohla ponechat. Žalobkyně žalobou fakticky uplatňuje pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení spolu s úrokem z prodlení, pročež soud tomuto návrhu v plném rozsahu vyhověl. Soud tedy přiznal žalobkyni částku reálně poskytnutého plnění včetně zákonných úroků z prodlení (ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění), jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši [částka]. 10. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody. Náhrada nákladů řízení byla určena na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).