3 C 6/2023-22 — Okresní soud v Rakovníku

1. Ve věci bylo rozhodnuto jen na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně s tímto výslovně předem souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud měl proto za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil. 3. K výzvě soudu, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), žalobkyně soudu sdělila, že důkazy o posuzování schopnosti žalované úvěr splácet nedisponuje. Žalobkyně současně v rámci svého vyjádření vzala podanou žalobu částečně zpět, a to co do částky 7 450 Kč představující kapitalizovaný úrok a smluvní pokutu 4. Soud tedy v prvé řadě s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby ze strany žalobkyně ve smyslu § 96 odst. 1 o. s. ř. výrokem I. tohoto rozsudku řízení podle § 96 odst. 2 o. s. ř. v rozsahu zpětvzetí, tj. co do částky 7 450 Kč, zastavil. 5. Na základě listinných důkazů přiložených k žalobě, dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřel dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum]. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované jistinu ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobkyně vrátit dlužnou částku do 30 dní spolu s úrokem 4 370 Kč (smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum]). Tuto svoji povinnost žalovaný nesplnil. 6. K aktivní legitimaci žalobkyně soud zjistil, že pohledávka vyplývající z výše popsané smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli. 7. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Na základě zjištěných skutečností soud uzavřel, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., na základě kterých žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky a poplatky. Žalovaný tuto svou povinnost nesplnila řádně a včas. Protože je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, je dán nárok žalobkyně na úhradu úroků z prodlení dle ustanovení § 1968 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, a to ode dne následujícího po splatnosti dluhu. Z těchto důvodů bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 371 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 919 Kč a z odměny za zastupování účastníka advokátem podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 citované vyhlášky po 300 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění) a z částky 300 Kč představují paušální náhradu hotových výdajů za tyto tři úkony právní služby podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., obojí včetně náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %. 10. O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů, když neshledal důvody pro její prodloužení (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.).