4 C 10/2023-41 — Okresní soud v Rakovníku

1. Žalobkyně se domáhala svým návrhem doručeným soudu dne [datum] zaplacení částky celkem 20 229,88 Kč s příslušenstvím. Nárok odvozovala z titulu pohledávky, jež jí byla postoupena společností [právnická osoba] Původní věřitel [právnická osoba] uzavřel se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na částku 20 000 Kč. Žalobkyně se domáhala zaplacení jistiny ve výši 15 779,94 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 779,94 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 036,29 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 14 832,79 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč, a částky 4 449,94 Kč. Žalovaná na svůj závazek uhradila celkově částku 8 400,01 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci provedl dokazování, ze kterého zjistil níže uvedené skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] včetně žádosti o úvěr a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, jistina úvěru byla 20 000 Kč a dále byly zjištěny podmínky splácení tohoto úvěru. Celkové náklady úvěru činily 17 184 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v 14 splátkách, v takovém případě činila RPSN 272,44%. 5. Z potvrzení zaměstnavatele soud zjistil, že příjem žalované činil přibližně 20 000 Kč. 6. Ze smluv o postoupení pohledávek a jejich příloh obsahujících seznam postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná byla informována o postoupení pohledávky za žalovanou. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou naposledy k úhradě dlužné částky výzvou ze dne [datum]. 8. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti důležité pro rozhodnutí ve věci. 9. Po zhodnocení shora uvedených důkazů učinil soud skutkový závěr, že žalobkyně jako nebankovní poskytovatel spotřebitelských úvěrů před uzavřením smlouvy o úvěru k osobě žalované zjistila, že má průměrný příjem ve výši 20 000 Kč. Výdaje žalované měly činit 9 200 Kč měsíčně dle žádosti o úvěr. Za těchto okolností se žalobkyně rozhodla s žalovanou uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které jí poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných 14 splátkách. Žalovaná však uhradila dle tvrzení žalobkyně celkově částku 8 400,01 Kč, s úhradou dalších splátek se dostala žalovaná do prodlení. K úhradě splátek žalobkyně žalovanou vyzývala. 10. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen o.z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. 11. Dále soud vycházel i ze zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ ZoSÚ“), který byl platný v době uzavření druhé smlouvy o úvěru. Konkrétně soud aplikoval ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 254/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.o.s.“), dle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dále soud vycházel z ustanovení § 86 z.o.s., dle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 75 z.o.s. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 12. Podle ustanovení § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 14. Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o.z.). 15. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojena včetně jejího zajištění. Podle § 1881 odst. 1 o.z. postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka věřitele nevylučuje. Podle § 1882 odst. 1 o.z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná. 16. Dále soud aplikoval § 1970 o.z., dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. 17. Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti se soud v prvé řádě zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná uzavírala smlouvu jako spotřebitel a žalobkyně při poskytnutí úvěru jednala v rámci svého podnikání, jednalo se o smlouvu, která musí splňovat požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu se shora citovanými ustanoveními tohoto zákona se soud tedy zabýval tím, zda žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru posoudila schopnost žalované úvěr splácet. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, který lze dle soudu aplikovat i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb., však věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele. Žalobkyně by si tedy měla veškeré údaje týkající se finanční a majetkové situace spotřebitele řádně ověřit předložením potřebných listin a nikoli spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele, které může být úmyslně či neúmyslně zkresleno subjektivním vnímáním. Tuto povinnost však žalobkyně nesplnila, ačkoli tvrdila, že úvěruschopnost žalované řádně zkoumala. 18. Žalobkyně si ověřila příjem žalované. Výdaje žalované nebyly žádným způsobem ověřovány (nájemní smlouvou, složenkami o úhradě energií, předpisem splátek energií apod.), žalobkyně vycházela pouze z žádosti o úvěr, tedy z tvrzení žalované, které nebyly nijak doloženy. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně řádně nezkoumala majetkové poměry žalované ve smyslu § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud má tak za to, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované splácet úvěr, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o.z., přičemž se jedná o neplatnost absolutní, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Při úvaze o absolutní neplatnosti smlouvy pro případ nedostatečného zkoumání schopnosti spotřebitele splácet úvěr, soud vychází z toho, že zákon o spotřebitelském úvěru je svou povahou kogentní předpis, jehož účelem je ochrana slabší strany a zajištění socioekonomické rovnováhy ve společnosti, neboť v mnoha případech je spotřebitelský úvěr uzavírán při jednostranně určených podmínkách a v situaci, kdy potřeba peněžních prostředků je pro spotřebitele zpravidla aktuálně tíživá a jednorázově mu tak úvěr pomůže, avšak v dlouhodobém horizontu další zadlužení situaci tohoto spotřebitele naopak dále ztěžuje a v konečném důsledku toto zatěžuje i celou společnost. Absolutní neplatnost právního jednání