8 C 205/2023-35 — Okresní soud v Rakovníku

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 140 683,94 Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 140 683,94 Kč od [datum] do zaplacení, a to z titulu řádně a včas neuhrazené zápůjčky ve výši 100 000 Kč, kterou na základě smlouvy ze dne [datum] žalovanému poskytla. Žalovaný dosud uhradil postupně jen 22 612 Kč. 2. Vzhledem k tomu, že žalovaný, jemuž byla řádně doručena žaloba i předvolání k jednání dne [datum] a byl o následcích nedostavení se poučen, toto první jednání ve věci bez důvodné a včasné omluvy zmeškal, a protože tak navrhla žalobkyně, soud ve smyslu § 153b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), měl žalobní tvrzení za nesporná. Přesto se musel z úřední povinnosti zabývat otázkou, zda žalobkyně splnila povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), ještě než došlo k uzavření zmíněné smlouvy o zápůjčce. 3. Z čestného prohlášení o příjmech a výdajích ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný v dané době prohlásil, že je svobodný, má základní vzdělání, do zaměstnání nastoupil v červenci 2017, je zaměstnán na dobu neurčitou a jeho čistý měsíční příjem činí 38 000 Kč, pravidelné měsíční splátky„ půjček“ činí 7 500 Kč, průměrné měsíční výdaje kromě nákladů na bydlení činí 1 500 Kč, nehradí žádné výživné, žije v nájmu a nájemné činí 13 000 Kč měsíčně. 4. Z výpisu z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že počáteční zůstatek činil - 630,35 Kč a konečný zůstatek - 126,68 Kč. Kromě častých plateb kartou a výběrů hotovosti žalovaný hradil dne [datum] [právnická osoba] SE částku 1 730 Kč, dne [datum] částku 2 500 Kč s poznámkou„ Pro jitku na alimenty“, dne [datum] [právnická osoba] SE částku 1 730 Kč, dne [datum] částku 1 000 Kč s poznámkou„ Splátka úvěru“, dne [datum] [právnická osoba] SE částku 1 730 Kč a dne [datum] částku 13 000 Kč s poznámkou„ Splátka tibor“. [právnická osoba], získal dne [datum] částku 37 746 Kč, dne [datum] částku 29 857 Kč a dne [datum] částku 45 739 Kč. Dále získal dne [datum] od společnosti [právnická osoba] částku 9 000 Kč, dne [datum] od [právnická osoba] s. r. o. částku 3 000 Kč, dne [datum] od společnosti [právnická osoba] částku 15 500 Kč s poznámkou„ zápůjčka“ a dne [datum] od [právnická osoba] Czech částku 1 Kč s poznámkou„ Půjčka [číslo]“. 5. Z kopie první strany pracovní smlouvy bylo zjištěno pouze to, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti [právnická osoba], a to na dobu neurčitou s nástupem do zaměstnání dne [datum]. Z kopie výplatní pásky pak nebylo kvůli nečitelnosti zjištěno ničeho, rovněž tak z elektronického výpisu informací ze systému uzavírání smluv. 6. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a také podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 3016 o. z.). 7. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 12. Soud se ze shora uvedených důvodů zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovaným došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, kterou soud posoudil jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 o. z. Zároveň se však ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jedná o spotřebitelský úvěr a o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a následujících o. z., přičemž zákon o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Takový postup zahrnuje též povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, neboť teprve poté smí věřitel úvěr poskytnout. Věřitel je tedy povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat také doklady k jeho tvrzením. Své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti přitom nedostojí, vyjde-li jen z objektivně nijak nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). 13. Rozhodující okolností pro posouzení věci zdejším soudem je tak skutečnost, zda žalobkyně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Otázkou, zda došlo ke splnění této předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru je přitom soud povinen zabývat se z úřední povinnosti. Z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má kromě toho vyplývat, pokud je úvěr poskytnut, že zde nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Jedině tak totiž splní poskytovatel úvěru i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit též práva a zájmy spotřebitele, aniž by to znamenalo, že tím presumuje jeho nepoctivost. 14. Dále platí, že účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je, krom ochrany spotřebitele, postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, jenž nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele o úvěr, neboť upřednostnil svůj ekonomický zájem tento úvěr poskytnout, čímž však zapříčinil neplatnost úvěrové smlouvy. Jde o soukromoprávní sankci, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Zákon také v zájmu ochrany spotřebitele stanoví, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem. Není-li ji tedy zjevně schopen vrátit najednou, v soudem určené lhůtě k plnění, musí být povinnost k vrácení poskytnuté jistiny rozložena v čase, neboli spotřebitel je povinen ji vrátit v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Z toho rovněž plyne, že vrací-li spotřebitel poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, takže poskytovateli úvěru nemůže vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (k tomu srov. především rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). 15. V posuzované věci pak soud na podkladě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům. Je zjevné, že žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti postupovala zcela formálně a spokojila se s informacemi, které ji žalovaný poskytl ve zmíněném čestném prohlášení. Přitom pouhé doplnění čísel do příslušných kolonek k finančním informacím klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem v