8 C 260/2024-27 — Okresní soud v Rakovníku

Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení dlužného úvěru s poplatky a se smluvní pokutou, a to v souhrnné výši , částka, s příslušenstvím. Žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 30 tis. Kč na základě smlouvy, uzavřené , datum, . Jelikož žalovaný úvěr nesplatil v dohodnuté době, vzniklo žalobci právo na zaplacení dlužné jistiny 30 tis. Kč, dále poplatku , částka, za poskytnutí úvěru a také smluvní pokuty , částka, , jež byla sjednána ve výši 0,1% denně podle čl. 6.4 obchodních podmínek a čl. 3 sazebníku. Žalobce se rozhodl, že bude smluvní pokutu účtovat pouze za prvních 90 dnů. Jestliže se žalovaný dostal do prodlení , datum, , činí pokuta do , datum, žalovanou částku , částka, .Žalovaný se vyjádřil, že je pravdivé tvrzení žalobce o uzavření úvěrové smlouvy k datu , datum, , nicméně je žalovaný trochu zmatený, protože si vzal více půjček. Pokud jde o Zkoumání výdajů žalovaného před uzavřením smlouvy, měl zřejmě žalobce k dispozici výpisy z účtu žalovaného za čtvrtletí, ale na náklady jeho domácnosti, vč. hypotéčního úvěru, se nedotazoval a nechtěl k nim doklady. Pokud jde o splácení hypotéky, měla by být tato informace zřetelná již z výpisu účtu žalovaného. Získat půjčku bylo velmi snadné.Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu věci: žalobce jako úvěrující uzavřel , datum, s úvěrovaným žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku 30 tis. Kč za poplatek , částka, , s roční procentní sazbou nákladů 1410,33%. Úvěr byl žalovanému vyplacen ve dvou platbách 9. února a , datum, na účet žalovaného u Airbank. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do , datum, . Ujednání o smluvní pokutě se v hlavní části smlouvy nenachází, nýbrž je součástí čl. 3 ceníku a vop (smlouva o úvěru, obchodní podmínky, ceník, listina k ověření totožnosti žalovaného, odpověď , jméno FO, k účtu žalovaného, přehled bankovních transakcí). Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, přiložil žalobce pouze a jen listinu interní, v níž prohlašuje, že se zabýval příjmy žalovaného (interní listina žalobce).Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle §§ 86 a 87 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí, žePosouzení úvěruschopnosti spotřebitele(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele(1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.(2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.(3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.Podle § 588 oz. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Soud hodnotil provedené důkazy zvlášť a v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje ke všemu, co za řízení vyšlo najevo. Žalobce sice prokázal, že účastníci uzavřeli v tvrzeném postavení úvěrovou smlouvu a že žalovanému úvěr vyplatil, nicméně jeho úvěruschopnost nezkoumal dostatečným způsobem, když po něm nežádal listiny k nákladům na bydlení, případně na splátky jiných úvěrů, přičemž sám žalovaný uvedl, že již v době sjednání úvěru splácel hypotéční úvěr, bezhotovostně, což bylo seznatelné z výpisu jeho bankovního účtu, který poskytl úvěrujícímu. Zároveň je třeba dodat, že žalobce k žalobě nepřiložil ani listiny ke zkoumání aktiv (příjmů) žalovaného. Interní listina žalobce, v níž toto prohlašuje, vůbec nedokládá nakolik řádně se úvěrující příjmy žalovaného zabýval. Celkově vzato žalobce doložil pouze vznik úvěrového vztahu a výplatu úvěru, přičemž tvrdil, že žalovaný úvěr nesplatil. Žalovaný poskytl při jednání shodné tvrzení, že úvěr nesplatil.Pokud však jde o tvrzení a prokázání povinnosti úvěrujícího, jak si počínal při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, byla nedostatečná. Zástupce žalobce se jednání neúčastnil, čímž se připravil o možnost získat poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní k otázce řádného zkoumání úvěruschopnosti. Smlouva o úvěru je tedy ze zákona neplatná, pročež soud přiznal žalobci právo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 o.z., kdy žalovaný získal jistinu úvěru 30 tis. Kč, kterou musí žalobci vrátit. Vedle popsaného hlavního důvodu neplatnosti by však soud hodnotil jako neplatné též ujednání o poplatku za sjednání úvěru, kdy roční procentní sazba nákladů přes 1400% extrémně převyšuje očekávatelnou hodnotu; tedy ujednání o poplatku by bylo neplatné též podle § 588 o.z. Dále soud shledal jako rozporné se zákonem ujednání o smluvní pokutě, a to podle §§ 553 a 1811 odst. 1 o.z., kdy ve vztazích se spotřebitelem nelze pokutu sjednat mimo hlavní text smlouvy, a pokud se tak stane, nelze dospět k závěru, že podnikatel smluvní pokutu vyjádřil určitě a srozumitelně. Jestliže se smlouva sjednala adhézně, na předtiscích žalobce, tedy jak smlouva, tak i doprovodné části, tj. obchodní podmínky a ceník, nelze po spotřebiteli spravedlivě požadovat, aby byl vázán smluvní pokutou, jež je obsažena pouze v obchodních podmínkách, nebo v ceníku. Soud proto k ujednání o smluvní pokutě nepřihlížel; nicméně je-li smlouva o úvěru stižena sankcí neplatnosti kvůli nedostatečnému tvrzení a důkazu ke skutečnosti, jak úvěrující splnil zákonnou povinnost podle zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva neplatná vcelku, tedy vč. všech ujednání o ceně úvěru a o zajištění splnění povinnosti úvěrovaného.Soud tedy výrokem I přiznal žalobci právo na zaplacení dlužné jistiny úvěru, coby předmětu bezdůvodného obohacení ve výši 30 tis. Kč, a také zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o.z. a nařízení č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po uplynutí dodatečné lhůty k plnění.O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1,2 a podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když úspěšnějšímu žalobci přiznal částečnou náhradu, neboť jeho neúspěch spočíval v poměrné části, kdy nezískal poplatek za sjednání úvěru , částka, a smluvní pokutu , částka, . Jestliže byl žalobce úspěšný v rozsahu 30 tis. Kč a neúspěšný v rozsahu , částka, , činí poměrný úspěch rozdíl těchto částek, tj. , částka, , což v procentním vyjádření činí (19037,62/406,9238 = 47%). Výpočet náhrady zohlednil tyto náklady: soudní poplatek , částka, , odměnu zástupce žalobce za první tři úkony právní služby, tj. za převzetí věci, za sepis upomínky a za sepis žaloby 3 x , částka, podle § 14b vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Zástupce žalobce se sice ještě z jednání omluvil podáním z , datum, , nicméně nad rámec slušnosti a reakce na předvolání soudu neobsahovalo podání z hlediska účelnosti vzniklých nákladů nic dalšího přínosného; soud proto za dané podání žádnou náhradu nepřiznal. Dále soud přiznal paušální náhradu hotových výdajů zástupce žalobce podle § 14b advokátního tarifu 3 x , částka, , a 21% náhradu daně z přidané hodnoty, tj. 0,21 x (1500 + 300) = , částka, . Součtem náhrada činí 1628 + 1500 + 300 + 378 = , částka, , z nichž výsledná náhrada činí 3806 x procení poměr úspěchu a neúspěchu 0,47 =