3 C 130/2020-35 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1 Žalobce podal dne 15. 6. 2020 žalobu ve věci výše uvedené. Tvrdil, že dne 9. 5. 2018 uzavřel jeho právní předchůdce [anonymizována tři slova] se žalovaným úvěrovou smlouvu a poskytl mu úvěr 1500 Kč. Žalovaný se zavázal splatit mu úvěr do 12. 6. 2020. Dále se zavázal zaplatit mu dohodnuté poplatek 525 Kč za poskytnutí úvěru. Dále tvrdil, že žalovaný nesplácel úvěr a ocitl se v prodlení se splacením. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku žalobci. 2 Žalovaný se ničím nebránil. Soud rozhodl spor bez jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, když s takovým postupem souhlasily obě strany sporu. Tvrzení žalobce byla prokázána. 3 Posuzovaný případ je sporem na základě smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalobce splnil smluvenou povinnost a poskytl žalovanému úvěr. Žalovaný porušil svoji povinnost, nesplatil úvěr ani cenu za služby s ním spojené a ocitl se v prodlení. Proto žalobci vznikl nárok i na úroky z prodlení (ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku) určené podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Při zvážení podmínek poskytnutí úvěru soud dospěl k závěru o tom, že úvěrové podmínky jsou přiměřené a nezakládají významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch žalovaného. Byť výše poplatku vypadá na první pohled jako velmi vysoká, nelze přehlédnout, že jde o vyjádření ceny krátkodobého úvěru. Ta nutně musí být vyšší tak, aby pokryla náklady věřitele a ještě mu přinesla zisk. Je tedy pochopitelné, že takový úvěr je velmi drahý. Ze smlouvy plyne, že žalovaný měl možnost zvážit, zdali si vezme takto drahý úvěr. Smyslem právní úpravy ochrany spotřebitele není zajištění levných úvěrů. Soud vychází z obecného pravidla ust. § 4 odst. 1 občanského zákoníku: Má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. I u žalovaného soud předpokládá existenci takových rozumových a volních schopností v době, kdy uzavřel smlouvu a přijal peníze od žalobce. V tomto sporu nikdo nezpochybnil onu domněnku. Předpokládá tedy, že žalovaný si byl vědom možných následků svého prodlení. Uzavřením smlouvy souhlasil i s nimi. Obrazně řečeno - vybral si velmi drahé zboží na peněžním trhu. Je tedy spravedlivé, aby zaplatil jeho cenu. Soud hodnotí úvěrovou smlouvu jako platnou. Proto soud vyhověl žalobě. 4 Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. (ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu). Jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení) – dle ustanovení § 146 odst. 2 občanského soudního řádu. Náklady řízení, které žalobce vynaložil, sestávají z náhrady odměny jeho zástupce, náhrady hotových výloh jeho zástupce, náhrady daně z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a z náhrad, a z náhrady zaplaceného soudního poplatku. Právním předpisem upravujícím výši náhrady nákladů je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Podle ust. § 6 odst. 1 advokátního tarifu se výše mimosmluvní odměny stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal. Podle ust. § 7 advokátního tarifu činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty: do 500 Kč 300 Kč, přes 500 Kč do 1000 Kč 500 Kč, přes 1000 Kč do 5000 Kč 1000 Kč, přes 5000 Kč do 10 000 Kč 1500 Kč, přes 10 000 Kč do 200 000 Kč 1500 Kč a 40 Kč za každých započatých 1000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 Kč, přes 200 000 Kč do 10 000 000 Kč 9100 Kč a 40 Kč za každých započatých 10 000 Kč, o které hodnota převyšuje 200 000 Kč, přes 10 000 000 Kč. 48300 Kč a 40 Kč za každých započatých 100 000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 000 Kč. Není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva a jejich příslušenství v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i závazku. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok. (ust. § 8 advokátního tarifu) Advokátu náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie. Nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako náhradě výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí tato částka 300 Kč na jeden úkon právní služby. (ust. § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) Advokátu náleží náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby při úkonech prováděných v místě, které není sídlem nebo bydlištěm advokáta, za čas strávený cestou do tohoto místa a zpět. Není-li dohodnuto jinak, náhrada podle odstavce 1 činí 100 Kč za každou i jen započatou půlhodinu. (ust. § 14 advokátního tarifu) Za tarifní hodnotu soud považuje 2025 Kč. Zástupce žalobce účelně vykonal 3 úkony právní služby – převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby u soudu a vyjádření na výzvu soudu. Náleží mu odměna ve výši 3 x 200 Kč. Podle ust. § 14b odst. 5 a ust. § 13 advokátního tarifu mu dále náleží paušální náhrada hotových výloh ve výši 3 x 100 Kč. Dále mu náleží náhrada 21% daně z přidané hodnoty, kterou je povinen zaplatit z odměny a náhrad. Dále žalobci náleží i náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč Celkem tak soud přiznal žalobci právo na náhradu 1489 Kč. 5 Soud zvážil, zdali snad v tomto případu nejsou dány důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů řízení ve smyslu ust. § 150 občanského soudního řádu, avšak nenalezl takové důvody. 6 Zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu. (ust. § 149 odst. 1 občanského soudního řádu). 7 Povinnost uloženou rozsudkem je třeba splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu). Žádná ze stran nenavrhla jinou lhůtu k plnění ani rozložení plnění do splátek. Soudu nejsou známy důvody pro určení jiné lhůty k plnění.