12 C 196/2018-1526 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Dne 26. 6. 2018 podala žalobkyně u soudu žalobu, kterou se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost uzavřít s ní (rozuměj s žalobkyní) ve smyslu § 11a a následujících zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku v platném znění (dále jen„ zákon č. 229/1991 Sb.“ případně„ zákon o půdě“) smlouvu o převodu ve výroku I. tohoto rozsudku specifikovaných pozemků. Žalobkyně tvrdila, že je osobou oprávněnou podle § 4 zákona č. 229/1991 Sb. a má na základě rozhodnutí [státní instituce], [číslo], ze dne 30. 10. 2017 dosud nevypořádané nároky na převod náhradních pozemků za nevydané pozemky (ve výši 557.135,65 Kč). Žalovaný přitom má zákonnou povinnost poskytnout adekvátní náhradní pozemky, což však v případě žalobkyně dosud neučinil. Žalobkyně rovněž tvrdila, že žalovaný při vydávání náhradních pozemků vůči ní postupuje liknavě, svévolně a diskriminačně. Konkrétní pochybení žalobce spatřovala v tom, že se dlouhodobě domáhá svých restitučních nároků (nejprve její matka a po její smrti ona sama jakožto její zákonný dědic) již od počátku devadesátých let 20. století, tyto nároky však žalovaný i přes takto dlouhou dobu dosud nevypořádal. A to i přesto, že se účastnila veřejných výběrových řízení, při kterých žalovaný nabízí formou veřejné soutěže pozemky vhodné k uspokojení restitučních nároků. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhoval ji zcela zamítnout. Nesporoval, že žalobkyně je osobou oprávněnou ve smyslu zákona o půdě. Nečinil rovněž sporným, že eviduje (na základě shora citovaného rozhodnutí z 30. 10. 2017) dosud neuspokojený nárok žalobkyně na náhradu za nevydané pozemky podle zákona o půdě ve výši 557.135,65 Kč. Žalovaný však současně sporoval tvrzení, že by vůči žalobkyni postupoval nějak svévolně, liknavě či diskriminačně. Tvrdil, že postupně nabízí v rámci veřejných nabídek širokou škálu pozemků, které jsou vhodné k uspokojení nároků žalobkyně, ale podle zákona tak může činit jen formou veřejné soutěže. K tomuto žalovaná předložila velké množství přehledů, tabulek, souhrnu všech veřejných nabídek pro daná území i pro celou republiku. Dále tvrdil, že žalobkyně v rámci těchto veřejných nabídek nebyla nijak aktivní. Účastnila se totiž pouze tří veřejných nabídek. Ve dvou případech však byla její žádost vyřazena z důvodu formálních nedostatků této žádosti. V dalším případě potom žalobkyně nereflektovala na výzvu žalovaného, aby zvýšila cenu, kterou by byla ochotna poskytnout za vybraný pozemek (protože o stejný pozemek měli zájem ještě další zájemci a k převodu pozemku byl vybrán zájemce, který nabídl nejvyšší cenu). Žalovaný dále sporoval, že by pozemky [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] a [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] byly způsobilé k převodu. Ve vztahu k pozemku [parcelní číslo] žalovaný tvrdil, že na tomto pozemku se nachází samostatná účelová komunikace, která slouží jako přístupová komunikace k objektům bydlení [čísla popisná]. U pozemku [parcelní číslo] žalovaný namítal, že část tohoto pozemku je určena územním plánem k jeho zastavění veřejně prospěšnou stavbou. U obou dvou těchto pozemků žalovaný navíc sporoval jejich ocenění znalcem [titul] [jméno] [příjmení], který tyto pozemky ocenil k žádosti žalobkyně. Žalovaný tvrdil, že ve skutečnosti tyto pozemky mají hodnotu vyšší, než znalcem stanovenou. A to z toho důvodu, že znalec při výpočtu výsledné ceny provedl srážku z důvodu, že pozemky nejsou přístupné po zpevněné cestě, takovouto srážku však provést neměl. Výši ocenění žalovaný sporoval i v případě pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí]. Zde namítal, že v tomto případě znalec [titul] [příjmení] stanovil příliš nízkou cenu trvalých porostů, které se na uvedeném pozemku nacházejí. 3. Rozhodnutím Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 31. 7. 2019, čj. 12 C 196/2018-711 bylo žalobě vyhověno. Rozhodnutí bylo následně potvrzeno odvolacím soudem, a to rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 12. 2019, č.j. 19 Co 341/2019-816. Následně bylo dovolání strany žalované odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2020, 28 Cdo 1670/2020-845. Ústavní soud však nálezem ze dne 4. 5. 2021, IV ÚS 3415/20 rozhodl tak, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2020, 28 Cdo 1670/2020-845 zrušil. Nejvyšší soud proto dne 15. 6. 2021, čj. 28 Cdo 1670/2020-870 zrušil rozhodnutí soudu prvého i druhého stupně v dané věci a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že v dalším řízení soudy nižších stupňů při hodnocení opodstatněnosti nároku oprávněné osoby na převod konkrétní vybraných náhradních pozemků mimo veřejnou nabídku zohlední nejenom délku řízení vedeného před pozemkovým úřadem, ale též okolnosti nastalé po jeho skončení (aktivita žalobkyně), jakož i ostatní relevantní kritéria (rozsah a kvalitu veřejné nabídky náhradních zemědělských pozemků), a posoudí, zda jsou naplněny podmínky umožňující uspokojení restitučního nároku žalobkyně tímto mimořádným způsobem, nebo zda by se takový postup ve světle všech relevantních okolností mohly jevit diskriminující vůči ostatním oprávněným osobám, jež se uspokojení svého nároku domáhali účasti v řízení o veřejných nabídkách. 4. Z aktuálních výpisů z katastru nemovitostí (čl. 1482- 1499) vyplývá, že vlastnické právo k pozemkům, jejichž převodu se žalobkyně touto žalobou domáhá, je v katastru nemovitostí zapsáno opětovně ve prospěch České republiky s příslušností hospodařit s tímto majetkem státu ve prospěch [žalované]. To mezi účastníky ani nebylo sporné. 5. Z rozhodnutí [státní instituce], [číslo], ze dne 30. 10. 2017, vyplývá, že tímto žalovaný rozhodl, že žalobkyně a [jméno] [příjmení], [datum narození], jakožto dědicové původní oprávněné osoby ([jméno] [příjmení], narozené [datum]) nejsou vlastníky v tomto rozhodnutí specifikovaných pozemků nacházejících se v obci [obec] a [katastrální území], protože tyto nemovitosti nejsou způsobilé k vydání ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. a/, c/ zákona o půdě. Citované rozhodnutí nabylo právní moci dne 8. 11. 2017. K tomu z výzvy k vydání nemovitostí ze dne 6. 8. 1992, kterou učinila původní oprávněná osoba [příjmení] [příjmení], vyplývá, že tato původní oprávněná osoba již tímto uplatnila (a to dne 11. 8. 1992) vůči právnímu předchůdci žalobce svůj restituční nárok dle zákona o půdě a požádala o vydání původních pozemků. Ani to nebylo mezi účastníky sporné. 6. Podle přehledu nároků a plnění, vedeného žalovaným, činí dosud neuspokojený nárok žalobkyně 557 135,65 Kč. 7. Ze statistik pozemků nabídnutých v jednotlivých letech na čl. 912 – 927, ze statistické analýzy čl. 927pv – 929, 964-1190 a z informací o pozemcích čl. 944-951, soud zjistil, že v letech 2018 až 2021 byla řada veřejných nabídek v řádu tisíců (v roce 2018 2950 pozemků, v roce 2019 2 244 pozemků, v roce 2020 2 244-2 602, v roce 2021 1 648 pozemků, kdy tyto pozemky je dále možno specifikovat dle typu, výměry, či ceny pozemků. Byl předložen i přehled všech pozemků dle katastrálních území na území celé ČR v ceně od 80 000 do 557 135 Kč, tedy v rozmezí nároku žalobkyně. Takových to pozemků bylo do nabídek zařazeno 412 pozemků o celkové výměře 14 011 145 m2. V ceně do 100 000 Kč bylo do nabídky zařazeno 332 pozemků o celkové výměře 12 717 039 m2. 8. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. oprávněnou osobou je státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 tohoto zákona (toto ustanovení zákona pak hovoří o tom, že oprávněným osobám mají být nemovitosti, které jim byly takto odňaty, vydány). Odstavec druhý dále uvádí, že v případě, kdy oprávněná osoba zemřela, stává se osobou oprávněnou v prvé řadě dědic této (původní) osoby oprávněné. 9. Ve smyslu § 11 odst. 1, 2 zákona č. 229/1991 Sb. v případech, kdy nelze oprávněné osobě pozemky vydat, může být oprávněné osobě na její žádost převeden lesní pozemek přiměřené výměry a kvality, to vše v cenách ke dni 24. června 1991 a za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem. 10. Podle § 11a odst. 1 věta prvá zákona č. 229/1991 Sb. oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový fond jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Následující odstavce téhož paragrafu potom upravují přesný způsob, jakým má toto veřejné nabídkové řízení probíhat. 11. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně je osobou oprávněnou ve smyslu § 4 zákona o půdě, nebyly jí vydány pozemky z důvodu překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě a jako osobě oprávněné jí přísluší náhrada za takto nevydané pozemky ve smyslu § 11 odst. 2 zákona o půdě. Sporná nebyla ani výše dosud nevypořádaného nároku žalobkyně, která aktuálně činí 557 135,65 Kč. 12. Předmětem sporu však mezi účastníky bylo, zda si žalovaný při uspokojování nároku žalobkyně nepočínal