13 C 199/2021-31 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 24 000 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého žalované na základě smlouvy o úvěru ze dne 21. 2. 2019 ve znění dodatku ze dne 22. 3. 2019. Tvrdil, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou smlouvu o bezúčelovém úvěru, na základě které tato společnost poskytla žalované celkem částku 16 000 Kč. Žalovaná se přitom zavázala tuto částku dané společnosti vrátit, a to nejpozději do 23. 3. 2019. Žalovaná ale ve sjednané lhůtě uvedenou částku nevrátila, a proto uvedenému věřiteli vzniklo právo požadovat po žalované i sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, a také právo na zákonné úroky z prodlení. Následně byla pohledávka za žalovanou smluvně postoupena na žalobce, a proto se žalobce, namísto původního věřitele, domáhal po žalované jak zaplacení celé dlužné jistiny úvěru ve výši 16 000 Kč, tak i úhrady smluvní pokuty vyčíslené ve výši 8 000 Kč a také zákonných úroků z prodlení jdoucích z dlužné jistiny úvěru od 24. 3. 2019 do zaplacení. Úroky z prodlení přitom žalobce částečně kapitalizoval, a to v návaznosti na postoupení pohledávky. 2. Ještě před prvním jednáním ve věci však žalobce vzal svou žalobu částečně zpět, a to co do částky 8 000 Kč. 3. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o.s.ř.) žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odst. 2 je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. 4. Protože žalobce vzal svůj návrh částečně zpět, soud postupem dle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil. V řízení tak bylo pokračováno pro 16 000 Kč s úroky z prodlení. 5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 6. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí. 7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 2. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná jednala se společností [právnická osoba] o uzavření smlouvy, ve které by se uvedená společnost zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 4 000 Kč a žalovaná by se zavázala tyto prostředky vrátit do 23. 3. 2019. Úrok ani poplatek za poskytnutí úvěru ujednáván nebyl. Ve smlouvě ze dne 22. 3. 2019 byla původní smlouva změněna pouze ve sjednané výši jistiny úvěru, která nově činila 16 000 Kč Ani jedno znění smlouvy neobsahovalo podpis ani jiný nezaměnitelný identifikátor žalované. 8. Z výpisu čerpání a z výpisu z účtu žalované bylo zjištěno, že žalovaná postupně vyčerpala od společnosti [právnická osoba] částku 16 000 Kč. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, z její přílohy obsahující seznam postupovaných pohledávek, z potvrzení o úplatě a z oznámení o postoupení pohledávky soud dále zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena z původního věřitele na žalobce. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno přípisem ze dne 8. 9. 2020, v němž byla vyzvána k úhradě celé žalované částky včetně příslušenství. 10. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobcem znovu vyzvána k úhradě žalované částky včetně příslušenství s tím, že byla výslovně upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. 11. Jiné důkazy účastníci nenavrhovali, žalobce na výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazů reagoval shora uvedeným částečným zpětvzetím žaloby. 12. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaná jednala s právním předchůdcem žalobce o uzavření smlouvy o úvěru. Vlastní uzavření smlouvy se však v řízení prokázat nepodařilo. V řízení nebylo ani prokázáno, že došlo před uzavřením smlouvy ke zkoumání úvěruschopnosti žalované. Právní předchůdce žalobce vyplatil žalované částku 16 000 Kč. Žalovaná tuto částku řádně a včas nevrátila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce. Před podáním žaloby byla žalovaná znovu vyzvána k zaplacení žalované částky včetně příslušenství. 13. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen občanský zákoník) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů 16. Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení nebylo prokázáno platné uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, neboť na předložených listinách není nijak zachycen ani jinak doložen projev vůle žalované být takovouto smlouvou vázána. Uvedenou smlouvu, by i v případě jejího řádného způsobu uzavření, také bylo možné považovat za neplatnou dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by před uzavřením smlouvy došlo k náležitému posouzení úvěruschopnosti žalované. Dle rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -679/18 je soud povinen zkoumat úvěruschopnost a její vliv na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Proto dle § 2991 o. z., je žalovaná povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu úvěru, představující plnění bez právního důvodu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná takto dluží částku 16 000 Kč. Proto jí soud uložil povinnost tuto částku zaplatit, a to žalobci, neboť právě na něho pohledávka původního věřitele vůči žalované smluvně dle § 1879 a násl. občanského zákoníku přešla. A protože dle § 1880 občanského zákoníku platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobce) také příslušenství pohledávky a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění, přiznal soud žalobci rovněž právo na zákonné úroky z prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku. Soud přitom přezkoumal, že výše požadovaných úroků z prodlení nepřesahuje výši určenou dle příslušných právních předpisů, zejména dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 146 odst. 2 a § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), neboť žalobce byl v řízení pouze částečně úspěšný, když řízení bylo částečně zastaveno z jeho procesní viny, když tento vzal žalobu částečně zpět nikoliv pro chování žalované. Proto přiznal žalobci právo na náhradu nákladů ve výši 34 % z celkových nákladů řízení (když odečetl od jeho úspěchu ve výši 67 % jeho neúspěch ve výši 33%). Celkové náklady řízení žalobce se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 960 Kč a z nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 150 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a z odměny dle § 6 odst. 1, § 7 a § 8 a. t. za jeden úkon právní služby (podání ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) – částečné zpětvzetí) realizovaný po podání návrhu ve věci samé ve výši 2 060 Kč včetně paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 410 Kč ve výši 716 Kč Celkem tak náklady řízení žalobce činí 5 086 Kč a 34% z nich pak odpovídá částka 1 729 Kč. Proto soud uložil žalované povinnost částku 1 729 Kč na náhradě nákladů řízení žalobci zaplatit. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je třeba tuto částku zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.