6 C 14/2021-40 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobou doručenou soudu dne 24. 11. 2020 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tam rovněž uvedeným příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Žalobu opřel o tvrzení, že předchůdce žalobce, [právnická osoba] s žalovaným uzavřel dne 6. 5. 2020 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které zapůjčil žalovanému 2.000 Kč, za což se mu žalovaný zavázal vrátit zapůjčenou částku spolu s poplatkem ve výši 400 Kč do 13. 5. 2020. Žalovaný zapůjčenou částku nevrátil a nezaplatil ani poplatek. Tuto pohledávku i s příslušenstvím předchůdce žalobce postoupil žalobci. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud vyzval žalovaného k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Jelikož žalobce s rozhodnutím bez jednání souhlasil již v žalobě a žalovaný se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobcem. Soud zjistil, že předchůdce žalobce se žalovaným uzavřel dne 6. 5. 2020 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které si žalovaný od [právnická osoba] zapůjčil 2.000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 400 Kč. Zapůjčenou částka byla poukázána na účet žalovaného téhož dne. Pohledávka byla postoupena žalobci smlouvou ze dne 15. 4. 2020. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 19. 8. 2020 zaslaným spolu s výzvou k úhradě dluhu před podáním žaloby. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je po právu. Mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Povinností žalovaného bylo vrátit jak jistinu, tak sjednaný poplatek, na který je nutné hledět jako na úrok zápůjčky. Pohledávka pak byla postoupena žalobci podle § 1879 a násl. občanského zákoníku. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalobou uplatněný nárok zčásti nebo zcela zanikl, případně vůbec nevznikl. To však žalovaný neučinil a z obsahu spisu taková okolnost nevyplývá. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud shledal důvodným i požadavek žalobce na zaplacení zákonných úroků z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. Právo na náhradu nákladů řízení náleží podle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalobci, který byl v řízení zcela úspěšným. Náklady řízení žalobce sestávají z odměny advokáta za dva úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení a sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) po 200 Kč, za jeden úkon právní služby (sepis předžalobní výzvy k plnění) po 100 Kč (§ 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), náhrady hotových výdajů za tři úkony po 100 Kč (§ 14b odst. 5 advokátního tarifu), náhrady 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), a také náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč.