6 C 90/2021-64 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou doručenou soudu dne 3. 6. 2021 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 13.204 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.471,39 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 945,36 Kč, ročního úroku ve výši 22,99 % jdoucího z částky 9.604 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 9.604 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení. Žalobu opřel o tvrzení, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], uzavřel s žalovaným dne 4. 3. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru. Žalovanému byl takto poskytnut úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalovaný dosud dluží na jistině 9.604 Kč s poplatky ve výši 3.600 Kč a s příslušenstvím uvedeným výše v rekapitulaci žalobního žádání. Pohledávku ze smlouvy postoupil původní věřitel žalobci. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se ani jedna ze stran nedostavila. 3. Soud nárok posoudil veden právním názorem Krajského soudu v Hradci Králové vyjádřeném v obdobné věci téhož žalobce projednávané pod sp. zn. 6 C 127/2020 Odvolací soud ve svém rozsudku ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80, uvedl, že ve sporech ze smluv o spotřebitelském úvěru musí soud z úřední povinnosti zjišťovat, zda poskytovatel úvěru dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost budoucího dlužníka. 4. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, jenž na tuto věc dopadá, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 5. Jak uvedl Krajský soud v Hradci Králové ve shora uvedeném rozhodnutí,„ judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ 6. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se žalobce ani žalovaný nedostavili. Soud tak nemohl poučit žalobce podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti tvrdit a prokázat, že jeho předchůdce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Nepřítomnost žalobce na jednání jde z procesního hlediska k jeho tíži (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2528/2010). 7. Žalobce předložil smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru (č. l. 6 a násl. soudního spisu), ve které byl dohodnut úvěrový rámec ve výši 10.000 Kč za roční úrok ve výši 22,99 %. Žalobce nepředložil žádný důkaz, z něhož by bylo možné dovodit, že jeho předchůdce vůbec zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Z výpisů z účtu na č. l. 40-43 soudního spisu vyplývá, že žalovaný čerpal z úvěrového rámce celkem 9.800 Kč. Žalobce v žalobě uvedl, že žalovaný na jistině dosud dluží 9.604 Kč. 8. Soud nemohl než uzavřít, že smlouva uzavřená mezi předchůdcem žalobce a žalovaným je absolutně neplatná pro nesplnění povinnosti předchůdce žalobce řádným způsobem prověřit úvěruschopnost žalovaného. 9. Protože z provedených důkazů vyplynulo, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 9.800 Kč, které žalovaný do částky 9.604 Kč nevrátil, a úvěrová smlouva byla shledána neplatnou, lze konstatovat, že na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení ve výši 9.604 Kč ve smyslu § 2991 o. z. (neboť žalovaný obdržel majetkový prospěch bez právního důvodu). Žalobce, kterému byla pohledávka postoupena (viz smlouvu na č. l. 25 až 28 a 34 soudního spisu) má tedy právo na vrácení poskytnutých prostředků v částce 9.604 Kč. 10. Žalobci vznikl také nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobce předložil soudu a soud provedl k důkazu dopis, který předchůdce žalobce zaslal žalovanému, označený jako„ upomínka - oznámení o postoupení pohledávky spojené s výzvou k úhradě dluhu ze dne 2. 2. 2021 (č. l. 11 soudního spisu). Obsahem dopisu je informace o zesplatnění celého dluhu z úvěru a výzva k jeho úhradě do 16. 3. 2020. 11. Protože žalovaný částku odpovídající bezdůvodnému obohacení nevrátil, dostal se od 17. 3. 2020 s plněním dluhu do prodlení. Žalobce však žádal zákonný úrok z prodlení až od 29. 1. 2021 a soud není oprávněn toto žádání překročit. Proto soud žalobci přiznal běžící zákonný úrok z prodlení podle žádání žalobce. 12. Ve zbytku, tj. co do poplatků za úvěr ve výši 3.600 Kč, části úroku z prodlení (kapitalizované za dobu od 4. 3. 2019 do 29. 2. 2020) a co do běžných úroků v celém rozsahu, tedy nároků, jež žalobce spojoval s neplatnou smlouvou, soud žalobu zamítl. 13. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. 14. Při posuzování procesního úspěchu stran soud zohlednil též rozsah přiznaného, resp. nepřiznaného příslušenství, a pro účely výpočtu poměru úspěchu soud vyčíslil výši běžících úroků ke dni vyhlášení tohoto rozsudku (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Žalobce tak byl úspěšný v části vyčíslené na 10.149 Kč (9.604 Kč + 10% úrok z 9.604 Kč od 29. 1. 2021 do 6. 10. 2021 ve výši 545 Kč), neúspěšný byl v části vyčíslené na 7.535 Kč (3.600 Kč + 945,36 Kč + 1, 471,39 Kč + 22,99% úrok z 9.604 Kč od 29. 1. 2021 do 6. 10. 2021 ve výši 1.519 Kč). Žalobce byl tedy se svým nárokem procesně úspěšný z 57 % a náleží mu tak poměrná část (14 %) z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) po 300 Kč (§ 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), náhrady hotových výdajů za tři úkony po 100 Kč (§ 13 odst. 5 advokátního tarifu), náhrady za 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), a také náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč.