9 C 205/2021-78 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 7. 2021 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 255 121,67 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 502,96 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 993,90 Kč, ročního úroku ve výši 8,9 % jdoucího z částky 255 121,67 Kč od 2. 5. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 255 121,67 Kč od 2. 5. 2021 do zaplacení. Žalobu opřela o tvrzení, že právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], uzavřela s žalovanou dne 16. 8. 2018 smlouvu o úvěru č. 6624098883. Žalované byl takto poskytnut úvěr ve výši 300 000 Kč. Žalovaná dosud dluží na jistině 255 121,67 Kč, částku 2 502,96 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 8,70 % p.a. počítaného z jistiny úvěru do 1. 5. 2021, částku ve výši 993,90 Kč na zákonném úroku z prodlení z řádně a včas nesplacených částek do 1. 5. 2021 a dále smluvní úrok 8,70 % p.a. z částky 255 121,67 Kč od 2. 5. 2021 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení 8,25 % p.a. z částky 255 121,67 Kč od 2. 5. 2021 do zaplacení. Pohledávku ze smlouvy postoupil původní věřitel žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se žalovaná nedostavila. 3. Soud nárok posoudil veden právním názorem Krajského soudu v Hradci Králové vyjádřeném v obdobné věci projednávané pod sp. zn. 6 C 127/2020 Odvolací soud ve svém rozsudku ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80, uvedl, že ve sporech ze smluv o spotřebitelském úvěru musí soud z úřední povinnosti zjišťovat, zda poskytovatel úvěru dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost budoucího dlužníka. 4. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, jenž na tuto věc dopadá, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 5. Jak uvedl Krajský soud v Hradci Králové ve shora uvedeném rozhodnutí,„ judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ 6. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se žalobkyně dostavila. Soud poučil žalobkyni podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., tedy že má povinnost tvrdit a prokázat, že jeho předchůdce řádně prověřil úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru. 7. Žalobkyně upřesnila ve svém podání ze dne 12. 10. 2021, že před uzavřením dotčeného úvěru s žalovanou posoudil její právní předchůdce schopnost žalované splácet následujícím způsobem. Žalovaná uvedla příjem 16 375 Kč + 5 000 Kč ostatní příjmy (alimenty na syna), tj. celkem 21 375 Kč, což pracovník pobočky zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet žalované vedený u právního předchůdce žalobkyně. Žalovaná na žádosti uvedla výdaje ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 2 000 Kč [ulice] [anonymizováno] stanovila životní výdaje žalované po zohlednění její situace podle svého interního ekonomického modelu na 8 051 Kč [ulice] [anonymizováno] zároveň obdobně k ukazateli DSTI stanovila hranici poměru splátkového zatížení průměrnému příjmu, který v tomto případě činil 25,09 % po poskytnutí úvěru. Žalovaná v žádosti uvedla splátky mimo [anonymizována dvě slova] ve výši 0 Kč [ulice] [anonymizováno] dotazem do CCB a vlastních systému zjistila, že žalovaná měla v době úvěrové žádosti následující poskytnuté úvěry, a to osobní úvěr mimo [anonymizována dvě slova] se splátkou 1 321 Kč, osobní úvěr v [obec] [anonymizováno] se splátkou 1 053 Kč (byl v rámci žádosti zkonsolidován a doplacen), osobní úvěr v [obec] spořitelně se splátkou 2 342 Kč (byl v rámci žádosti zkonsolidován a doplacen.) Splátka nového úvěru činila 4 040 Kč. Nové splátkové zatížení tedy činilo 4 040 Kč + 1 321 Kč rovná se 5 361 Kč. Příjem klientky byl tak podle právního předchůdce žalobkyně dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Na jednání dne 10. 11. 2021 žalobkyně upřesnila, že by mělo být vycházeno pouze z příjmu žalované ve výši 16 375 Kč. 8. V podání ze dne 22. 11. 2021 žalobkyně pouze zopakovala tvrzení uvedená ve svém podání ze dne 12. 10. 2021. 9. Žalobkyně předložila smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 6624098883 ze dne 16. 8. 2018 (čl. 20-23), ve které byl dohodnut úvěrový rámec ve výši 300 000 Kč za roční úrok ve výši 8,7 %. 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2021 (čl. 8, 6-7) vyplývá, že pohledávka z výše uvedené úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni. 11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 5. 2021 (čl. 9) vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalované, že s účinností od 1. 5. 2021 bude pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni jako nového věřitele. 12. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 30. 1. 2021 (čl. 11) vyplývá, že byla žalovaná právní předchůdkyní žalobkyně vyzývána k neprodlené úhradě splatných splátek ve výši 13 670 Kč s tím, že byla upozorněna na účtované úroky z prodlení a náklady účelně vynaložené v souvislosti s tímto prodlením, dále byla upozorněna i na případné zesplatnění celého dluhu ve výši 252 985 Kč. 13. Přípisem ze dne 3. 3. 2021 (čl. 12) právní předchůdkyně žalobkyně žalované oznamovala zesplatnění celého dluhu plynoucího z úvěrové smlouvy, a to z důvodu neplnění smluvních povinností, nehrazení sjednaných splátek ze strany žalované. Žalovaná byla vyzvána k okamžité úhradě celé dlužné částky, které ke dni 3. 3. 2021 odpovídala částce 257 220 Kč. 14. Z přehledu pro soudní jednání (čl. 24-27) soud zjistil, že žalobkyně eviduje žalovanou částku, která odpovídá přehledu splátek za období od 16. 8. 2018 do 1. 5. 2021. 15. Z rozsudku ze dne 25. 7. 2012 čj 0 Nc 457/2011-107 (čl. 40) soud zjistil, že na základě dohody rodičů otec nezletilého přispívá žalovaná na výživu nezletilého částku 5 000 Kč měsíčně. 16. Z posouzení úvěruschnopnosti právní předchůdkyně žalobkyně (čl. 41, 65) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z celkového příjmu žalované ve výši 21 375 Kč byli zjištěny stávající úvěry, a proto splátka nového úvěru po zkonsolidování dosavadních úvěrů u právní předchůdkyně žalobkyně činila 4 040 Kč a nové splátkové zatížení tak celkově činilo i po započtení jiného úvěru 5 361 Kč. 17. Z výpisů z účtu žalované (čl. 42-48) soud zjistil, že v období leden 2018 činil počáteční zůstatek na účtu 95 567 Kč, přišlo 100 Kč a odešlo 92 410 Kč. V období únor 2018 činil počáteční zůstatek na účtu žalované 3 257 Kč, přišlo 100 Kč a odešlo 2 605 Kč. V období březen 2018 činil počáteční zůstatek na účtu žalované 752 Kč, přišlo 16 271 Kč a odešlo 14 892,10 Kč. V období duben 2018 činil počáteční zůstatek na účtu žalované 2 130,90 Kč, přišlo 16 029 Kč a odešlo 15 491 Kč. V období květen 2018 činil počáteční zůstatek na účtu žalované 2 668,90 Kč, přišlo 19 945 Kč a odešlo 9 243 Kč. V období červen 2018 činil počáteční zůstatek na účtu žalované 13 370,90 Kč, přišlo 2 642 Kč a odešlo 100 Kč. V období červenec 2018 činil p