13 C 216/2022-95 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 181 535 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že s žalovaným uzavřel dne 13. 1. 2022 s pomocí prostředků elektronické komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 138475, na základě které žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se přitom zavázal tuto částku žalobci vrátit a současně zaplatit i úroky při sjednané úrokové sazbě 23 % p. a. Celková částka 92 592 Kč (50 000 Kč jistina a 42 592 Kč úroky) měla být vrácena formou 72 pravidelných měsíčních splátek po 1 286 Kč. Dále byla mezi účastníky sjednána i doplňková služba„ PODPORA“, která v sobě zahrnovala možnost odkladu tří splátek, vždy o jeden měsíc, možnost přerušení splácení až na devět měsíců v případě úrazu, onemocnění či hospitalizace a možnost přerušení splácení až na devět měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Za tyto doplňkové služby se žalovaný zavázal hradit částku 877 Kč měsíčně, a to vždy společně s řádnou splátkou úvěru. Žalovaný ale následně sjednané podmínky nedodržel, dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 2. 2022 Ani dodatečně, přes upomínky žalobce, žalovaný tuto splátku neuhradil, a proto žalobce v souladu se smlouvou zesplatnil ke dni 21. 3. 2022 celý úvěr a požadoval po žalovaném úhradu celkové dlužné částky ve výši 181 634,09 Kč. Dlužná částka se přitom skládala z dlužné jistiny úvěru ve výši 50 000 Kč, dlužných kapitalizovaných úroků ve výši 42 592 Kč, úplaty za zbývající část doplňkové služby podpora 63 144 Kč, dále z nákladů na upomínkování ve výši 800 Kč, smluvního úroku z prodlení ve výši 98,09 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 25 000 Kč. Úhradu měl žalovaný provést nejpozději do 3. 5. 2022 Ani poté však žalovaný nic nezaplatil, a proto se žalobce domáhal úhrady dlužné částky soudní cestou s tím, že výslovně nepožadoval smluvní pokutu za prodlení s úhradou splátky ve výši 98,09 Kč a taktéž zohlednil jedinou platbu od žalovaného ve výši 1 Kč. Kromě žalované částky však dále žádal zákonný úrok z prodlení jdoucí z částky 75 800 Kč (tedy z dlužné jistiny, nákladů na upomínkování a ze smluvní pokuty) od 4. 5. 2022 do zaplacení a také žádal smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 63 144 Kč od 4. 5. 2022 do zaplacení, jakož i úhradu nákladů soudního řízení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. K výzvě soudu žalobce doplnil tvrzení ohledně elektronické komunikace s žalovaným a ověření jeho totožnosti a doložil je kopií občanského průkazu a záznamem o verifikační platbě. K otázce posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobce tvrdil, že tato byla dostatečně ověřena zjištěnými údaji od žalovaného (příjem 20 133 Kč, náklady na bydlení 3 000 Kč, finanční závazky 6 000 Kč, z čehož úvěr činí 1 000 Kč a alimenty 5 000 Kč), třemi výpisy z bankovního účtu žalovaného, lustrací v centrální evidenci exekucí, lustrací v SOLUS, AML, v insolvenčním rejstříku, databázi odcizených dokladů a v interní databázi poskytovatele úvěru. Z těchto lustrací dle žalobce vzešlo, že žalovaný je v uvedených databázích bez záznamu a je úvěrovatelný. Dále žalobce popsal algoritmus jeho interního skóringového systému. Pro úplnost dokládal i předchozí smlouvu o úvěru s žalovaným č. 138439 s tím, že žalovaný nebyl v prodlení s úhradou předchozího úvěru, do splatnosti první splátky uzavřel nový úvěr 138475, v jehož rámci byla část úvěru použita na doplacení předchozího závazku. 5. Žalobce na podporu svých tvrzení dokládal výsledek lustrace z centrální evidence exekucí, kde bylo 0 záznamů, žalovaný nebyl nalezen ani v insolvenčním rejstříku. Dále byl doložen výsledek lustrace v SOLUS, kde však v rozporu s tvrzením žalobce bylo uvedeno, že žalovaný zde má záznam. Ze tří výpisů z účtu žalovaného u [právnická osoba] za období od 1. 10. 2021 do 31. 10. 2021, 1. 11. 2021 do 30. 11. 2021 a 1. 12. 2021 do 31. 12. 2021 vyplývá, že žalovaný v říjnu 2021 měl příjem od [právnická osoba] ve výši 20 133 Kč, je zde uvedena splátka úvěru 15 000 Kč, dále inkasem mu byla žalobcem stržena částka 2 x 300 Kč a 1 x 500 Kč za písemnou upomínku žalobce k úhradě splátky úvěru č. 134056, dále zde zřejmé další čerpání jiného úvěru žalovaným ve výši 13 400 Kč. Z výpisu za měsíc listopad se podává příjem žalovaného ve výši 7 799 Kč a dávka nemocenské ve výši 1 044 Kč a posléze ještě ve výši 14 783 Kč, také je zde 5. 11. a 16. 11. uvedena splátka kreditní karty ve výši 2 558 Kč a 2 473,27 Kč, zároveň je zde příjem 20 000 Kč od [příjmení] [jméno], u kterého je uvedeno půjčka [jméno] také je zde splátka úvěru 15 471,59 Kč. Také je zde odchozí úhrada označená„ Alimenty [jméno - září] 2021“ ve výši 4 000 Kč a Alimenty [jméno - září] 2021“ ve výši 5 000 Kč, a trvalý příkaz na platbu pojištění ve výši 378 Kč. Z výpisu za prosinec se podává příjem ve výši 49 000 Kč označený jako bezhotovostní převod EB a okamžitě byla provedena úhrada 30 000 Kč, výběr hotovosti ve výši 20 000 Kč a následně ve výši 11 000 Kč a poté ještě další výběry, jako příjem zde byla uvedena pouze dávka nemocenské ve výši 11 656 Kč a dále jsou zde zaevidovány 4 úhrady ve výši 1 Kč, u první z nich je výslovně uvedeno [celé jméno žalovaného] ověření, u další je jako příjemce označen [právnická osoba], ostatní jsou identifikovány pouze číslem. 6. Již z těchto provedených důkazů soud dovodil, že žalobce porušil svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného před vlastním uzavřením smlouvy o úvěru, resp. žalobce sice tuto úvěruschopnost přezkoumal, avšak získané závěry neodpovídají tvrzením, že žalovaný byl tzv. úvěrovatelný. Z výše uvedeného se podává, že výše závazků žalovaného zcela evidentně překračuje jeho příjmové možnosti, a to i kdyby bylo odhlédnuto od aktuálního čerpání nemocenské a byla vzata za průměrný čistý příjem jediná doložená výplata mzdy. Bylo zjištěno, že žalovaný má sjednanou řadu úvěrových produktů či půjček, které případně splácí pouze tak, že si na jejich úhradu vezme další úvěr, resp. půjčku. Rovněž měl i záznam v rejstříku SOLUS. I u samotného žalobce žalovaný dřívější úvěr nesplácel řádně a včas, o čemž svědčí stržená úhrada za upomínky ve vztahu k úvěru č. 134056. Tvrzení žalobce že předchozí úvěr č. 138439 ze dne 11. 1. 2022 (smlouva byla uzavřena pouhé 2 dny před dotčenou úvěrovou smlouvou) řádně splácel, když jej splatil tím, že mu byl žalobcem na jeho úhradu poskytnut další úvěr, je z hlediska posuzování úvěruschopnosti zcela absurdní. Žalovaný má dále alimentační povinnost a náklady na bydlení a zcela jistě také nějaké náklady na vedení domácnosti včetně běžných výdajů na jídlo, ošacení, hygienu, jakož evidentně i závazky z pojištění. Soud tak dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobcem řádně posouzena. 7. Z úvěrové smlouvy soud zjistil, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Z potvrzení o výplatě pak vyplynulo, že částka 24 999 Kč z jistiny úvěru byla použita na úhradu předchozího závazku žalovaného u žalobce, částka 15 001 Kč byla žalovanému vyplacena na účet a částka 10 000 Kč byla zúčtována na náklady žalobce. Z přílohy č. 2 k úvěrové smlouvě vyplynulo, že smlouva o službě„ PODPORA“ je doplňkovou smlouvou, závislou na smlouvě o úvěru č. 138475. Žalobce žalovaného poprvé vyzval k úhradě celé dlužné částky přípisem o zesplatnění ze dne 21. 3. 2022, ve kterém stanovil žalovanému lhůtu pro úhradu částky do 3. 5. 2022. 8. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Pro úplnost k tomu soud dodává, že soud má povinnost zkoumat řádné provedení posouzení úv