13 C 273/2021-44 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 10 405 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého žalovanému. Tvrdil, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla tato společnost dne 26. 4. 2016 žalovanému bezhotovostním převodem na jeho účet částku 8 000 Kč. Žalovaný se přitom ve smlouvě zavázal tuto částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 405 Kč, a to vše nejpozději do 26. 5. 2016. Žalovaný však nic v dané lhůtě ani později nezaplatil. Následně byla pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 2. 2. 2021 Ani poté však žalovaný dluh nevyrovnal, a proto se po něm žalobce domáhá zaplacení celé žalované částky a nadto po něm žádá i úhradu úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 405 Kč od 27. 5. 2016 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nedostavil se ani k jednání soudu, ke kterému byl včas a řádně předvolán, aniž požádal z důležitého důvodu o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Soud z nepodepsaného znění smlouvy o úvěru, všeobecných obchodních podmínek společnosti [právnická osoba], jakož i z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru zjistil, že žalovaný jednal se společností [právnická osoba] o uzavření smlouvy, na základě které by tato společnost poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 8 000 Kč s tím, že žalovaný by byl povinen tuto částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i poplatek ve výši 2 405 Kč, a to vše jednorázovou splátkou nejpozději do 26. 5. 2016. Uzavření této smlouvy se však v řízení prokázat nepodařilo. Nebylo ani nijak doloženo, že by před uzavřením vlastní smlouvy byla náležitě zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Z výpisu z účtu žalovaného však bylo prokazatelně zjištěno, že právní předchůdce žalobce vyplatil žalovanému částku 8 000 Kč. Úhradu této částky i ani dalšího žádaného příslušenství žalovaný neprovedl. Následně byla pohledávka za žalovaným smlouvou ze dne 1. 1. 2021 postoupena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 2. 2. 2021, v němž byl žalovaný vyzván k úhradě celé dlužné částky včetně příslušenství. Poté byl žalovaný žalobcem ještě vyzván k úhradě žalované částky včetně příslušenství tzv. předžalobní výzvou. 4. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 5. Podle § 1723 odst. 2 o. z. ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, se použijí přiměřeně i na závazky vznikající na základě jiných právních skutečností. 6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená 7. Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení nebylo prokázáno platné uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.), neboť na předložených listinách není nijak zachycen ani jinak doložen projev vůle žalovaného být takovouto smlouvou vázán. Uvedenou smlouvu, by i v případě jejího řádného způsobu uzavření, také bylo možné považovat za neplatnou dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by před uzavřením smlouvy došlo k náležitému posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dle rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -679/18 je soud povinen zkoumat úvěruschopnost a její vliv na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Proto soud nárok žalobce posoudil dle § 2991 o. z., dle kterého je žalovaný povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu zápůjčky, představující plnění bez právního důvodu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný se obohatil o částku ve výši 8 000 Kč. Proto mu soud uložil povinnost tuto částku zaplatit, a to žalobci, neboť v řízení bylo prokázáno, že právě na něho pohledávka původního věřitele vůči žalovanému smluvně dle § 1879 a násl. o. z. přešla. Ve zbývající části žalované částky soud žalobu zamítl, neboť pokud nebyla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce platně uzavřena smlouva, nebyl mezi nimi platně sjednán ani poplatek ve výši 2 405 Kč. 8. Soud dále přiznal žalobci nárok na zákonné úroky z prodlení z přiznané částky 8 000 Kč, a to ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 1723 odst. 2 o. z. S ohledem na výše uvedené tyto úroky z prodlení přiznal žalobci dle § 1958 odst. 2 o. z. až ode dne 4. 2. 2021, neboť žalovaný byl k úhradě celé dlužné částky prokazatelně vyzván až výzvou ze dne 2. 2. 2021, následující den (3. 2. 2021) se tak považuje za den splatnosti a od dalšího dne, tedy ode dne 4. 2. 2021, tak žalobci náleží nárok na úroky z prodlení. 9. Vzhledem k výše uvedenému ohledně data splatnosti žalované částky pak soud zamítl uplatněný nárok žalobce na úrok z prodlení z částky 8 000 Kč předcházející datu 4. 2. 2021 a pochopitelně také zamítl úrok z prodlení z nepřiznané částky 2 405 Kč. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšnější, když úspěšný byl ze 63 % a neúspěšný ze 37 %, nárok na náhradu nákladů řízení z 26 %, tedy v částce 586 Kč. Do celkového úspěchu i neúspěchu byl dle ustálené judikatury (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) započten i rozsah přiznaného, resp. nepřiznaného příslušenství, přičemž pro účely výpočtu poměru úspěchu soud vyčíslil výši běžících úroků z prodlení ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. Přiznaná částka přitom byla vypočtena jako poměrná část z celkových nákladů řízení žalobce, jež se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a z nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 405 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Pro úplnost k tomu soud dodává, že bylo namístě aplikovat ustanovení § 14b a. t., neboť došlo k naplnění všech jeho podmínek, když soud považuje návrh na zahájení řízení za tzv. formulářovou žalobu, jakou žalobce podává u soudu opakovaně ve věcech skutkově i právně obdobných, což je soudu známo z úřední činnosti, dále jde ve věci o peněžité plnění nepřekračující 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení.