13 C 361/2021-30 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 5 228,90 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého žalované na základě smlouvy o úvěru č. 125639 ze dne 25. 9. 2019. Tvrdil, že jeho právní předchůdce, [právnická osoba] uzavřela s žalovanou smlouvu o bezúčelovém úvěru, na základě které tato společnost poskytla žalované celkem částku 5 000 Kč. Žalovaná se přitom zavázala tuto částku včetně sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 540 Kč dané společnosti vrátit, a to nejpozději do 15. 10. 2019. Žalovaná ale ve sjednané lhůtě uvedenou částku nevrátila, a proto uvedenému věřiteli vzniklo právo požadovat po žalované i sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky, a to za každý den prodlení, a také právo na zákonné úroky z prodlení, náhradu účelně vynaložených nákladů na vymáhání. Dále mu také vzniklo právo na smluvní úroky za dobu překračující řádnou dobu trvání smlouvy. S účinností ke dni 12. 4. 2021 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce, což bylo žalované oznámeno. Ke dni postoupení pohledávky činila její celková hodnota 13 573,83 Kč, z čehož částka 5 000 Kč představovala nesplacenou jistinu, částka 1 540 Kč dlužný poplatek, částka 228,90 Kč smluvní pokutu, částka 1 804,93 Kč smluvní úrok a částka 5 000 Kč poplatky za odeslání upomínek. Žalobce však náklady na upomínky revidoval s tím, že na nákladech na vymáhání požadoval pouze částku 500 Kč. Nadto po žalované žádal zákonné úroky z prodlení z jistiny úvěru za dobu ode dne splatnosti jistiny úvěru, tedy ode dne 16. 10. 2019, které ke dni 1. 4. 2021 kapitalizoval částkou 730,14 Kč, dále žádal náklady na své vymáhání pohledávky ve výši 762 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 12. 4. 2021 do 4. 6. 2021, kdy žalovaná uhradila částku 1 626 Kč, ve výši 71,23 Kč a dále tyto zákonné úroky z prodlení žádal od 5. 6. 2021 z částky 5 000 Kč do zaplacení. 2. Ještě před prvním jednáním ve věci však žalobce vzal svou žalobu částečně zpět, a to co do částky 228,90 Kč představující smluvní pokutu a částky 2 218,93 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok. 3. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o.s.ř.) žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odst. 2 je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. 4. Protože žalobce vzal svůj návrh částečně zpět, soud postupem dle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil. V řízení tak bylo pokračováno pro 5 000 Kč s úroky z prodlení kapitalizovanými částkami 730,14 Kč a 71,23 Kč a dále ve výši 10 % ročně z částky 5 000 Kč od 5. 6. 2021 do zaplacení a částku 762 Kč. 5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 6. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí. 7. Z provedených důkazů, zejména ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 25. 9. 2019, potvrzení o čerpání úvěru a zprávy příslušné banky o vlastnictví účtu a připsání částky 5 000 Kč na tento účet, ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek, jakož i ze seznamu vymáhacích úkonů a z předžalobní výzvy bylo zjištěno, že žalovaná jednala s právním předchůdcem žalobce o uzavření smlouvy o úvěru. Vlastní uzavření smlouvy se však v řízení prokázat nepodařilo. V řízení nebylo ani prokázáno, že došlo před uzavřením smlouvy ke zkoumání úvěruschopnosti žalované. Právní předchůdce žalobce vyplatil žalované částku 5 000 Kč. Žalovaná tuto částku přes opakované výzvy právního předchůdce žalobce a posléze i žalobce nevrátila, až dne 4. 6. 2021 zaplatila částku 1 626 Kč. Pohledávka za žalovanou byla s účinností ke dni 12. 4. 2021 postoupena na žalobce, což bylo žalované oznámeno. Žalobce učinil písemné, telefonní i osobní výzvy k zaplacení pohledávky od žalované, a to včetně odeslání tzv. předžalobní výzvy, ve které byla žalovaná výslovně upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. 8. Jiné důkazy účastníci nenavrhovali, žalobce na výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazů reagoval shora uvedeným částečným zpětvzetím žaloby. 9. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen občanský zákoník) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů 12. Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení nebylo prokázáno platné uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, neboť na předložených listinách není nijak zachycen ani jinak doložen projev vůle žalované být takovouto smlouvou vázána. Uvedenou smlouvu, by i v případě jejího řádného způsobu uzavření, také bylo možné považovat za neplatnou dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by před uzavřením smlouvy došlo k náležitému posouzení úvěruschopnosti žalované. Dle rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -679/18 je soud povinen zkoumat úvěruschopnost a její vliv na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Proto dle § 2991 o. z., je žalovaná povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu úvěru, představující plnění bez právního důvodu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná dlužila na jistině částku 5 000 Kč. Dále dlužila na kapitalizovaných úrocích z prodlení částky 730,14 Kč a 71,23 Kč a na nákladech na vymáhání 762 Kč. Po započtení uhrazené částky 1 626 Kč na uvedené úroky z prodlení, náklady na vymáhání a na část jistiny tak její dluh na jistině z uvedeného titulu nadále činí 4 937,37 Kč. Proto jí soud uložil povinnost tuto částku zaplatit, a to žalobci, neboť právě na něho pohledávka původního věřitele vůči žalované smluvně dle § 1879 a násl. občanského zákoníku přešla. Současně jí uložil i povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, a to ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny 4 937,37 Kč za dobu od 5. 6. 2021 do zaplacení. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 146 odst. 2 a § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), neboť žalobce byl v řízení pouze částečně úspěšný a i řízení bylo částečně zastaveno z jeho procesní viny, když tento vzal žalobu částečně zpět nikoliv pro chování žalované. Proto přiznal žalobci právo na náhradu nákladů ve výši 10 % z celkových nákladů řízení (když odečetl od jeho úspěchu ve výši 55 % jeho neúspěch ve výši 45%). Celkové náklady řízení žalobce se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 228,90 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Celkem tak náklady řízení žalobce činí 1 489 Kč a 10 % z nich pak odpovídá částka 148,90 Kč. Proto soud uložil žalované povinnost částku 148,90 Kč na náhradě nákladů řízení žalobci zaplatit. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je třeba tuto částku zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.