13 C 50/2022-34 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 3 150 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého žalované na základě smlouvy o úvěru č. B0002796126304607 ze dne 6. 2. 2020. Tvrdil, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovanou smlouvu o bezúčelovém úvěru, na základě které tato společnost poskytla žalované částku 2 100 Kč. Žalovaná se přitom zavázala tuto částku včetně úroků při sazbě 40 % p. a. a včetně sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 140,53 Kč dané společnosti vrátit, a to nejpozději do 6. 3. 2020. Žalovaná ale ve sjednané lhůtě uvedenou částku nevrátila, a proto uvedenému věřiteli vzniklo právo požadovat po žalované i sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky, a to za každý den prodlení, a také právo na zákonné úroky z prodlení a náhradu účelně vynaložených nákladů na vymáhání. Dále mu také vzniklo právo na smluvní úroky za dobu překračující řádnou dobu trvání smlouvy. S účinností ke dni 19. 7. 2021 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce, což bylo žalované oznámeno. Ke dni postoupení pohledávky činila její celková hodnota 7 187,13 Kč, z čehož částka 2 100 Kč představovala nesplacenou jistinu, částka 2 140,53 Kč dlužný poplatek, částka 1 050 Kč smluvní pokutu, částka 1 072,44 Kč smluvní úrok, částka 520 Kč poplatky za odeslání upomínek a částka 304,16 Kč kapitalizované zákonné úroky z prodlení. Žalobce dále požadoval náklady na mimosoudní vymáhání pohledávky ve výši 690 Kč a zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny ode dne následujícího po dni účinnosti postoupení do zaplacení. 2. Ještě před prvním jednáním ve věci však žalobce vzal svou žalobu částečně zpět, a to co do částky 1 050 Kč představující smluvní pokutu a částky 3 732,97 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok. Soud postupem dle § 96 o.s.ř. řízení v tomto rozsahu zastavil. V řízení tak bylo pokračováno pro 2 100 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 254,30 Kč a dále ve výši 10 % ročně z částky 2 100 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení a částku 690 Kč. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí. 5. Z provedených důkazů, zejména ze smlouvy o úvěru ze dne 6. 2. 2020, potvrzení o čerpání úvěru a zprávy příslušné banky o vlastnictví účtu a připsání částky 2 100 Kč na tento účet, ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek, jakož i ze seznamu vymáhacích úkonů a z předžalobní výzvy bylo zjištěno, že žalovaná jednala s právním předchůdcem žalobce o uzavření smlouvy o úvěru. Vlastní uzavření smlouvy se však v řízení prokázat nepodařilo. V řízení nebylo ani prokázáno, že došlo před uzavřením smlouvy ke zkoumání úvěruschopnosti žalované. Právní předchůdce žalobce vyplatil žalované částku 2 100 Kč. Žalovaná tuto částku přes opakované výzvy právního předchůdce žalobce a posléze i žalobce nevrátila. Pohledávka za žalovanou byla s účinností ke dni 19. 7. 2021 postoupena na žalobce, což bylo žalované oznámeno. Žalobce učinil písemné, telefonní i osobní výzvy k zaplacení pohledávky od žalované, a to včetně odeslání tzv. předžalobní výzvy, ve které byla žalovaná výslovně upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. 6. Jiné důkazy účastníci nenavrhovali, žalobce na výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazů reagoval shora uvedeným částečným zpětvzetím žaloby. 7. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen občanský zákoník) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů 10. Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení nebylo prokázáno platné uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, neboť na předložených listinách není nijak zachycen ani jinak doložen projev vůle žalované být takovouto smlouvou vázána. Uvedenou smlouvu, by i v případě jejího řádného způsobu uzavření, také bylo možné považovat za neplatnou dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by před uzavřením smlouvy došlo k náležitému posouzení úvěruschopnosti žalované. Dle rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -679/18 je soud povinen zkoumat úvěruschopnost a její vliv na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Proto dle § 2991 o. z., je žalovaná povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu úvěru, představující plnění bez právního důvodu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná dluží na jistině částku 2 100 Kč, na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení částku 254,30 Kč a na nákladech na vymáhání 690 Kč. Proto jí soud uložil povinnost tyto částky zaplatit, a to žalobci, neboť právě na něho pohledávka původního věřitele vůči žalované smluvně dle § 1879 a násl. občanského zákoníku přešla. Současně jí uložil i povinnost zaplatit žalobci i další úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku za dobu od postoupení pohledávky, a to ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny 2 100 Kč za dobu od 20. 7. 2021 do zaplacení. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 146 odst. 2 a § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že posuzoval poměr úspěchu stran, a to i s ohledem na skutečnost, že řízení bylo částečně zastaveno z procesní viny žalobce, když tento vzal žalobu částečně zpět nikoliv pro chování žalované. V řízení tak byla procesně úspěšnější žalovaná, avšak jí žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.