13 C 80/2022-29 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 6 605 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého žalovanému na základě smlouvy o úvěru č. 728847005 ze dne 22. 10. 2019. Tvrdil, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným smlouvu o bezúčelovém úvěru, na základě které tato společnost poskytla žalovanému částku 8 000 Kč. Žalovaný se přitom zavázal tuto částku včetně úroků při sazbě 279,83 % p. a. dané společnosti vrátit, a to nejpozději do 30 dnů. Celkem tak měl zaplatit částku 9 840 Kč. Žalovaný ale ve sjednané lhůtě dlužnou částku nevrátil, a proto uvedenému věřiteli vzniklo právo požadovat po žalovaném i sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky, a to za každý den prodlení, a také právo na zákonné úroky z prodlení a náhradu účelně vynaložených nákladů na vymáhání. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce, a proto se žalobce namísto původního věřitele, domáhal po žalovaném zaplacení celé žalované částky, nákladů na vymáhání ve výši 690 Kč a zákonných úroků z prodlení. 2. Ještě před prvním jednáním ve věci však žalobce vzal svou žalobu částečně zpět, a to co do částky 690 Kč, a proto soud řízení v tomto rozsahu postupem dle § 96 o.s.ř. zastavil. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí či má se za to, že souhlasí. 5. Z provedených důkazů, zejména ze smlouvy o úvěru ze dne 22. 10. 2019, potvrzení o čerpání úvěru a zprávy příslušné banky o vlastnictví účtu a připsání částky 8 000 Kč na tento účet, ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek, jakož i ze seznamu vymáhacích úkonů a z předžalobní výzvy bylo zjištěno, že žalovaný jednal s právním předchůdcem žalobce o uzavření smlouvy o úvěru. Vlastní uzavření smlouvy se však v řízení prokázat nepodařilo. V řízení nebylo ani prokázáno, že došlo před uzavřením smlouvy ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Právní předchůdce žalobce vyplatil žalovanému částku 8 000 Kč. Žalovaný tuto částku přes opakované výzvy právního předchůdce žalobce a posléze i žalobce řádně a včas nevrátil. Nadále tak na jistině úvěru dluží částku 6 605 Kč. 6. Jiné důkazy účastníci nenavrhovali, žalobce na výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazů reagoval shora uvedeným částečným zpětvzetím žaloby. 7. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen občanský zákoník) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů 10. Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení nebylo prokázáno platné uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, neboť na předložených listinách není nijak zachycen ani jinak doložen projev vůle žalovaného být takovouto smlouvou vázán. Uvedenou smlouvu, by i v případě jejího řádného způsobu uzavření, také bylo možné považovat za neplatnou dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by před uzavřením smlouvy došlo k náležitému posouzení úvěruschopnosti žalované. Dle rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -679/18 je soud povinen zkoumat úvěruschopnost a její vliv na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Proto dle § 2991 o. z., je žalovaný povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu úvěru, představující plnění bez právního důvodu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný dluží na jistině částku 6 605 Kč. Proto mu soud uložil povinnost tuto částku zaplatit, a to žalobci, neboť právě na něho pohledávka původního věřitele vůči žalovanému smluvně dle § 1879 a násl. občanského zákoníku přešla. Současně mu uložil i povinnost zaplatit žalobci také úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, a to jednak kapitalizované částkou 78,55 Kč a dále za dobu od postoupení pohledávky, a to ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny 6 605 Kč za dobu od 11. 9. 2021 do zaplacení. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 146 odst. 2 a § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že posuzoval poměr úspěchu stran, a to i s ohledem na skutečnost, že řízení bylo částečně zastaveno z procesní viny žalobce, když tento vzal žalobu částečně zpět nikoliv pro chování žalovaného. V řízení byl i přesto převážně úspěšný žalobce, když byl neúspěšný jen v nepatrné části, a proto mu soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 605 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.