3 C 204/2022-68 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce podal dne 24. 6. 2022 žalobu ve věci výše rubrikované. Domáhal se splacení zápůjčky. Tvrdil, že dne 23. 10. 2019 uzavřel věřitel [právnická osoba] se žalovaným smlouvu o zápůjčce č. 283596540. Zapůjčil žalovanému dohodnutých 10000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci poskytnutou částku a zaplatit mu dále poplatky za zpracování, doručení a flexibilní splácení, za administrativní činnost a komfortní splácení a 56% úroky, celkem 10587 Kč ve 24 splátkách po 858 Kč měsíčně. Ačkoliv se žalovaný zavázal ke splácení úvěru pravidelnými splátkami, nic nesplatil. Pro případ prodlení se splácením se žalovaný zavázal k zaplacení smluvní pokuty 0,1 % denně z dlužných splátek (5000 Kč kapitalizovaných za dobu do 1. 2. 2022) a sankčních poplatků 2500 Kč. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku žalobci smlouvou ze dne 28. 1. 2022. Postoupení bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne 1. 2. 2022. 2. Žalovaný se ničím nebránil. 3. Soud zjistil ze smlouvy o zápůjčce výše popsané, že se původní věřitel se žalovaným dohodli tak, jak výše popsáno, a že žalovaný převzal od věřitele v hotovosti 10000 Kč. Žalobce však neprokázal, že by původní věřitel splnil zákonnou povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka tak, jak mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. 4. Žalobce vysvětlil, že původní věřitel vycházel z údajů o majetkové situaci žalovaného, jak je žalovaný uvedl do karty zákazníka, a dále prověřil jeho majetkové poměry ve veřejně dostupných databázích – Bankovním registru klientských informací, Nebankovním registru klientských informací, evidenci dlužníků Solus, v interních databázích původního věřitele, Insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí, Databázi neplatných dokladů a v Evidenci adres obecních úřadů a že na základě tohoto šetření usoudil původní věřitel, že žalovaný je schopen splatit zápůjčku. Žalobce doložil výpis žalovaného ze seznamu exekucí, z něhož plyne, že 4 záznamy o exekucích žalovaného byly do seznamu zapsány teprve po uzavření smlouvy. Žalobce dále předložil soudu zákaznickou kartu, z níž soud zjistil, že žalovaný požádal o 7000 Kč zápůjčku na neočekávané výdaje a sdělil věřiteli následující údaje o svých osobních, rodinných a majetkových poměrech: žije u rodičů, vydělá si měsíčně 12660 Kč (po zdanění, vypočteno z jeho daňového přiznání - jak plyne i z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení]), vedle toho má jeho domácnost další příjmy ve výši 20000 Kč a celkové příjmy domácnosti tak činí 32660 Kč, jeho běžné měsíční výdaje činí 8 000 Kč, je svobodný, nemá povinnost platit výživné jiným osobám, nemá zápůjčku u jiné společnosti, nemá bankovní účet. Z karty dále plyne, že žalovaný předložil zprostředkovateli úvěru daňové přiznání za r. 2018. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] (vyslechnuta v řízení 3 C 196/2022) však soud zjistil, že další příjmy domácnosti žalovaného nebyly nijak ověřovány. Na základě výše popsaných zjištění nelze uzavřít, že původní věřitel splnil povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Je zjevné, že původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalovaného, způsobem formálním, vzdáleným požadavku odborné péče, když u 2/3 příjmů domácnosti žalovaného vycházel pouze ze sdělení žalovaného a nijak je neověřil. Poskytnutí zápůjčky klientovi s ověřeným výdělkem 12660 Kč měsíčně a tvrzeným měsíčním vydáním 8000 Kč se tedy soudu jeví jako zjevně riskantní krok. Právě v takovémto případě by bylo namístě ověřit tvrzené další příjmy domácnosti žalovaného a nespoléhat pouze na jeho tvrzení. Proto nelze na smlouvu hledět jako na smlouvu platnou ve smyslu aktuální judikatury vyšších soudů, vyjádřené, například v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80: Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z § 87 odst. 1 s. ú. vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 5. Argumentace žalobce závěry Nejvyššího soudu z usnesení 33 ICdo 27/2021-82 ze dne 18. 1. 2022 a Vrchního soudu v Praze z rozsudku ze dne 2. 11. 2020, č. j. 75 ICm 3132/2019, 104 VSPH 506/2020-63, se soudu jeví jako nepřípadná. Závěry Nejvyššího soudu se skutkově zcela míjejí s posuzovaným případem. V této věci soud nevytýká postupu původního věřitele neposouzení úvěruschopnosti, nýbrž nedostatek podkladů k témuž a formální hodnocení, bez odborné péče, v situaci, kdy se klient na první pohled musel jevit jako rizikový pro nejistotu výše jeho příjmů. S takto formalizovaným postupem vyjádřil nesouhlas i Vrchní soud v Praze v rozsudku ze dne 2. 11. 2022, č. j. 104 VSPH 506/2020-63. 6. Nárok žalobce tak odpovídá nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Povinnost žalovaného vydat bezdůvodné obohacení plyne z ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů: Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Dopisem z 10. 2. 2022 žalobce doložil výzvu žalovanému k zaplacení, adresovanou na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Z dokladu o odeslání zásilky plyne, že byla podána na poště téhož dne. Ve smyslu ustanovení § 573 občanského zákoníku tak lze považovat za den doručení zásilky žalovanému třetí pracovní den po odeslání - 15. 2. 2022. Žalovaný se ocitl v prodlení se zaplacením 17. 2. 2022. 8. Smlouvou o postoupení pohledávek výše popsanou žalobce prokázal p