6 C 14/2022-59 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobou doručenou soudu dne 1. 12. 2021 se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tam rovněž uvedeným příslušenstvím. Žalobu opřel o tvrzení, že s žalovanou uzavřel dne 1. 7. 2008 smlouvu o úvěru (povoleném přečerpání osobního účtu) reg. č. 002822235R, na základě které se zavázal žalované poskytnout úvěr do výše 35.000 Kč za úrok ve výši 18,90 % ročně. Žalovaná neplnila své povinnosti ze smlouvy řádně a včas a dostala do prodlení se splácením úvěru, proto žalobce veškeré své pohledávky ze smlouvy zesplatnil. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. Soud vyzval žalobce i žalovanou k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Protože žalobce s rozhodnutím bez jednání souhlasil již v žalobě a žalovaná se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřila, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobcem. Soud zjistil, že žalobce s žalovanou uzavřeli smlouvu o úvěru (viz žádost na č. l. 42-43 a akceptaci na č. l. 43 p. v. až 44 soudního spisu), na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr do výše 10.000 Kč za úrok ve výši 16,9 % ročně. Rámec úvěru byl několikrát navýšen, naposledy na žádost žalované (č. l. 48-49 soudního spisu) ze dne 3. 9. 2013 na částku 35.000 Kč. V souladu s obchodními podmínkami (č. l. 13-14 soudního spisu) žalobce oznámením ze dne 29. 1. 2010 (č. l. 18) zvýšil úrok za povolené přečerpání běžného účtu na 18,9 % ročně. Protože na účtu žalované nebylo dostatek prostředků ke splátkám úvěru, vyzval žalobce žalovanou několikrát k úhradě splátek (č. l. 7 p. v., 9 p. v. a 10 soudního spisu) a poté dopisem ze dne 1. 7. 2020 (č. l. 6 soudního spisu) veškeré pohledávky z úvěru v souladu s obchodními podmínkami zesplatnil. Po právním posouzení shora uvedených skutečnosti soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela po právu. Mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, podle kterého se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Protože mezi účastníky byla dohodnuta smlouva o úvěru, podle níž měla žalovaná splatit úvěr i s úroky, soud žalobě vyhověl. Bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že žalobou uplatněný nárok z úvěru z části nebo zcela zanikl, případně vůbec nevznikl. To však žalovaná neučinila a z obsahu spisu taková okolnost nevyplývá. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud shledal důvodným i požadavek žalobce na zaplacení zákonných úroků z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Právo na náhradu nákladů řízení náleží dle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalobci, který byl v řízení zcela úspěšným. Náklady řízení žalobce sestávají z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) po 300 Kč (§ 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), náhrady hotových výdajů za tři úkony po 100 Kč (§ 14b odst. 5 advokátního tarifu), náhrady 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), a také náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, celkem tedy 2.252 Kč.