6 C 156/2022-30 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobou doručenou soudu dne 24. 8. 2022 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tam rovněž uvedeným příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Žalobce opřel žalobu o tvrzení, že s žalovanou uzavřel pojistnou smlouvu č. 2020022936 s počátkem pojištění od 16. 7. 2021, přičemž žalovaná nezaplatila dohodnuté pojistné za období od 16. 7. 2021 do 12. 7. 2022. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. Soud vyzval žalovanou k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Protože žalobce s rozhodnutím bez jednání souhlasil již v žalobě a žalovaná se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřila, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobcem. Soud zjistil, že účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu č. 2020022936 s počátkem pojištění ode dne 16. 7. 2021, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a doplňkové pojištění vozidla tovární značky Hyundai Getz, [registrační značka]. Žalovaná se smlouvou zavázala hradit roční pojistné ve výši 2.088 Kč ve čtvrtletních splátkách po 522 Kč. Pojištění zaniklo předčasně pro nezaplacení pojistného se dnem 12. 7. 2022, o čemž byla žalovaná informována přípisem ze dne 15. 7. 2022 obsahujícím i výzvu k úhradě dluhu. Žalovaná byla ještě před podáním žaloby o zaplacení pojistného znovu upomenuta právním zástupcem žalobce předžalobní upomínkou ze dne 12. 8. 2022. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela po právu. Mezi účastníky řízení byla uzavřena pojistná smlouva dle § 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, za současného použití § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. V souladu s § 2782 občanského zákoníku má pojistitel (žalobce) právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Požadavek žalobce na zaplacení dlužného pojistného za období uvedené v žalobě je tedy důvodný. Bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že žalobou uplatněný nárok na dlužné pojistné z části nebo zcela zanikl, případně vůbec nevznikl. To však žalovaná neučinila a ani z obsahu spisu taková okolnost nevyplývá. Soud shledal důvodným i požadavek žalobce na zaplacení zákonných úroků z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě zcela vyhověl. Soud dodává, že na povinnost uloženou tímto rozsudkem nemá vliv probíhající insolvenční řízení, ve kterém byl ke dni 12. 7. 2019 zjištěn úpadek žalované. V projednávané věci jde o pohledávku, která vznikla až po uplynutí lhůty k podání přihlášek v insolvenčním řízení a kterou tudíž žalobce nemohl v uvedeném řízení uplatnit. Právo na náhradu nákladů řízení náleží podle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalobci, který byl v řízení zcela úspěšným. Náklady řízení žalobce v celkové výši 1.374 Kč sestávají z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) limitované jistinou dluhu ve výši 505 Kč (§ 14b odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), náhrady hotových výdajů za tři úkony po 100 Kč (§ 14b odst. 5 advokátního tarifu), náhrady 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), a také náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč.