6 C 99/2022-47 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobou doručenou soudu dne 25. 4. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tam uvedeným příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Žalobu opřel o tvrzení, že žalovaný se dne 11. 2. 2022 jako cestující prostředkem městské hromadné dopravy provozovaným žalobcem neprokázal přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Žalobou byl uplatněn nárok na jízdné ve výši 30 Kč a přirážku k němu ve výši 1.500 Kč. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud vyzval žalovaného k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Jelikož žalobce s rozhodnutím bez jednání souhlasil již v žalobě a žalovaný se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobcem. Soud zjistil, že žalovaný byl dne 11. 2. 2022 v 9:21 hod. jako cestující na lince č. 24 prostředku hromadné dopravy provozovaného žalobcem v zastávce [název] podroben přepravní kontrole, při které se na výzvu kontrolora neprokázal jízdním dokladem, aniž zaplatil základní jízdné v částce 30 Kč a přirážku ve výši 1.500 Kč. Totožnost žalovaného byla zjištěna z jeho občanského průkazu, zápis o kontrole žalovaný odmítl podepsat, ale jeho kopii si převzal. Po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Vzhledem k tomu, že žalovaný použil prostředku hromadné dopravy a při přepravní kontrole se nemohl prokázat platným jízdním dokladem, vznikla mu povinnost uhradit přepravci jízdné a přirážku k jízdnému (podle § 37 odst. 5 písm. b) a c) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, cestoval-li metrem, tramvají nebo trolejbusem, nebo podle § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, cestoval-li žalovaný autobusem). Jízdné činilo 30 Kč, přirážka k němu 1.500 Kč. Žalovaný jízdné a přirážku k jízdnému na místě nezaplatil. Jelikož žalovaný nezaplatil žalobci jízdné a přirážku včas, ocitl se v prodlení (§ 1908 odst. 2, § 1968 občanského zákoníku) a žalobci vzniklo v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku právo požadovat úroky z prodlení ve výši podle prováděcího právního předpisu (§ 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci dluh včetně požadovaného úroku z prodlení. Právo na náhradu nákladů řízení náleží dle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalobci, který byl v řízení zcela úspěšným. Náklady řízení žalobce v celkové výši 1.489 Kč sestávají z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) po 200 Kč (§ 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), náhrady hotových výdajů za tři úkony po 100 Kč (§ 14 odst. 5 advokátního tarifu), náhrady za 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), a také náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč.