7 C 260/2022-53 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 18. 6. 2022, zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovaným 25. 9. 2019 smlouvu [číslo] s produktovým názvem [název produktu] (dále jen smlouva), na jejímž základě žalovanému poskytl hotovostní zápůjčku ve výši 40 000 Kč a žalovaný se se za poskytnutí a spravování zápůjčky zavázal ve smlouvě zaplatit právnímu předchůdce žalobce předem přesně vyčísleny a neměnný poplatek v částce 41 587 Kč, tedy celkovou částku 81 587 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce v 24 měsíčních splátkách po 3 400 Kč. Žalovaný na zápůjčku zaplatil celkem 6 970 Kč, a protože neplnil své povinnosti ze smlouvy řádně a včas, vzniklo žalovanému právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, ohledně nichž je žalovaný v prodlení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 448,07 Kč a sankčních poplatků ve výši 1500 Kč. Dne 28. 1. 2022 uzavřel právní předchůdce žalobce s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek (viz. čl. 15), na základě které žalobci pohledávku za žalovaným postoupil, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 1. 2. 2022 a k tomuto dni byla pohledávka právním předchůdcem žalobce kapitalizována na částku 97 014,07 Kč sestávající z jistiny 36 600 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 36 466 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 20 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 448,07 Kč a sankčních poplatků ve výši 1 500 Kč. Společně s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 byla žalovanému odeslána výzva k okamžitému splacení dluhu a v této výzvě byl žalovaný vyzván, aby dlužnou částku ve výši 97 014,07 Kč uhradil nejpozději do 17. 3. 2022. Jako příslušenství pohledávky pak žalobce po žalovaném uplatňuje smluvní úrok ve výši 29% z jistiny 36 000 Kč jdoucí od 18.3.2022 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75% jdoucí z jistiny od 18.3.2022 do zaplacení. Žalobce tak po žalovaném požaduje zaplacení 94 566 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 448,07 Kč, se smluvním úrokem ve výši 29% z jistiny ve výši 36 000 Kč jdoucím do 18. 3. 2022 do zaplacení a s 11,75% úrokem z prodlení z jistiny ve výši 36 600 Kč jdoucím od 18. 3. 2022 do zaplacení. Dále žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce posoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, když vycházel z informací získaných z nebankovních registrů klientských informací a informací získaných prostřednictvím zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěru a dalších služeb, (SOLUS), dále prověřil další registry a databáze, např. insolvenční rejstřík, evidenci neplatných dokladů, adres obecních/městských úřadů a interních registrů. Protože se žalovaný k jednání, ke kterému byl řádně a včas předvolán, nedostavil ani včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Ze smlouvy o zápůjčce – [název produktu] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 25. 9. 2019 bylo zjištěno, že žalovanému byla právním předchůdcem žalobce poskytnuta částka 40 000 Kč, které měl žalovaný spolu s poplatkem ve výši 38 491 Kč (součet je oproti tvrzení v žalobě 78 491 Kč) vrátit právnímu předchůdci žalobce ve 24 měsíčních splátkách po 3 400 Kč. Ze zákaznické karty žalovaného k předmětné zápůjčce bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že pracuje jako operátor výroby ve společnosti [právnická osoba], [obec], jeho čistý měsíční příjem činí 31 746 Kč, další příjem v domácnosti 12 000 Kč a jeho odhadované měsíční výdaje 7 000 Kč měsíčně. Tyto skutečnosti si právní předchůdce žalobce ověřil výplatnicemi žalovaného za měsíce červenec a srpen roku 2019 a pracovní smlouvou, ze které bylo zjištěno, že má uzavřen pracovní poměr na dobu neurčitou. Ze soudního systému ISAS soud mimo jiné zjistil, že u zdejšího soudu je proti žalovanému vedeno řízení např. pod sp. zn. 3 C 209/2022 ve věci žalobce [právnická osoba], o zaplacení 25 000 Kč z titulu zaplacení zápůjčky, na základě smlouvy o zápůjčce, kterou právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným 26. 6. 2019, pod sp. zn. 7 C 33/2022 je vedeno řízení žalobce [právnická osoba], o zaplacení 130 237 Kč, na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 18. 5. 2019 a pod sp. zn. 3 C 177/2020 ve věci žalobce [název společnosti], o zaplacení 44 215 Kč, které byly žalovanému poskytnuty právním předchůdcem žalobce na základě smlouvy o úvěru ze dne 26. 7. 2019. Soud projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta druhá). Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, sp. zn. C -679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Soud má za to, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru (zápůjčce), která je předmětem řízení, když právní předchůdce žalobce dostatečně a s odbornou péčí neposoudil schopnost žalovaného coby spotřebitele splácet shora uvedený spotřebitelský úvěr. Právní předchůdce žalobce si totiž dostatečně neověřil výdaje žalovaného a to výpisy z jeho běžného účtu, ze kterých by zjistil, jaké žalovaný má skutečné měsíční výdaje, když soud namátkou uvedl pouze shora uvedené. Právní předchůdce žalobce si dostatečně neověřil, zda žalovaný má dostatek volných finančních prostředků ke splácení dalšího úvěru. Právní předchůdce žalobce povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele - žalovaného splácet spotřebitelský úvěr nesplnil a úvěr mu poskytl v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Protože právní předchůdce žalobce žalovanému prokazatelně poskytl na tuto neplatnou smlouvu 40 000 Kč, na kterou žalovaný dle tvrzení žalobce zaplatil 6 970 Kč, obohatil se žalovaný na úkor žalobce, na kterého byla pohledávka za žalovaným postoupena, ve smyslu § 2993 o. z., když právní předchůdce žalobce plnil, aniž tu byl platný závazek. Žalobce má tedy právo na vrácení toho, co jeho právní předchůdce plnil. Žalovaný na poskytnuté plnění zaplatil 6 970 Kč a k vrácení mu tak zbývá 33 030 Kč, které mu soud uložil žalobci zaplatit spolu s požadovanými zákonným