9 C 1/2022-32 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce podal dne 4. 10. 2021 u soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhal zaplacení 1 524 Kč jako jízdného a pokuty za to, že dne 14. 7. 2021 na lince hromadné dopravy provozované žalobcem se žalovaný nemohl při každé kontrole kontrolorovi žalobce prokázat platným jízdním dokladem. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud vyzval žalovaného k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Jelikož žalobce s rozhodnutím bez jednání souhlasil již v žalobě a žalovaný se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobcem. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole soud zjistil, že dne 14. 7. 2021 žalovaný cestoval prostředkem hromadné dopravy provozované žalobcem a zde byl v čase 13:38 hodin kontrolován na lince 17 ve stanici [příjmení] [příjmení] přepravním kontrolorem žalobce. Žalovaný se prokázal jízdním dokladem s uplynulou dobou platnosti. Svoji totožnost prokázal občanským průkazem. Stejnopis zápisu o kontrole, obsahující poučení o následcích nezaplacení jízdného a o způsobu úhrady jízdného a přirážky, žalovaný převzal a podepsal. Podle § 2550 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Z provedených důkazů soud dovodil, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o přepravě, žalovaný však nesplnil svou povinnost zaplatit jízdné. Proto má žalobce právo žádat, aby žalovaný uhradil jednotlivé jízdné, a na základě § 18a zákona č. 111/1994 Sb. respektive § 37 zákona č. 266/1994 Sb. a za použití vyhlášky č. 175/2000 Sb. a smluvních přepravních podmínek má nárok na zaplacení jízdného ve výši 24 Kč za jednu jízdu, jakož i přirážky k tomuto jednotlivému jízdnému ve výši 1 500 Kč. K tomu má věřitel dle § 1970 občanského zákoníku též právo, domáhat se po dlužníkovi zaplacení úroků z prodlení, a to v zákonné výši (určené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Proto soud žalobě vyhověl. Žalobce byl v tomto řízení plně úspěšný, má tedy nárok na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování svého práva proti žalovanému, který v tomto řízení úspěšný nebyl (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Náklady žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem z návrhu ve výši 400 Kč a dále odměnou advokáta ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč, určenou dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu) ve znění pozdějších předpisů, a částkou 3x 100 Kč jako paušální náhradou hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dále je to 21% DPH z těchto částek ve výši 189 Kč, kterou je advokát povinen z uvedeného příjmu odvést. Celková výše nákladů žalobce tak činí 1 489 Kč.