13 C 165/2023-30 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 32 500 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřel se žalovaným smlouvu o tzv. [anonymizováno] půjčce č. 1401040262, a to dne 12.3.2019. Na základě této smlouvy uvedená společnost poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit i úrok ve výši 5 100 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 15 600 Kč. Celkovou částku 56 700 Kč přitom měl uhradit formou 78 pravidelných týdenních splátek po 727 Kč. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil. Celkem zaplatil pouze částku 25 950 Kč. Po dni splatnosti poslední stanovené splátky dne 8. 9. 2020 dlužil původnímu věřiteli nadále částku 6 442 Kč na jistině a 8 942,50 Kč na poplatku za hotovostní inkaso splátek. Následně byla pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný ani poté dluh nevyrovnal. Proto se po něm žalobkyně žalobou domáhala jak zaplacení celé dlužné částky, tak i úhrady dalšího smluvního úroku a úhrady zákonného úroku. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze Smlouvy nazvané„ [anonymizováno]“ [číslo] ze dne 12. 3. 2019 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba] smlouvu, ve které se tato společnost zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Úvěr byl žalovanému předán v hotovosti oproti podpisu smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal celou čerpanou částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i úrok ve výši 5 100 Kč, administrativní poplatek ve výši 6 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 15 600 Kč. Celkovou částku k zaplacení ve výši 56 700 Kč měl přitom uhradit formou 78 pravidelných týdenních splátek po 727 Kč. První splátku byl přitom žalovaný povinen uhradit nejpozději 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy a každou následující vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Dále ze smlouvy plyne, že žalovaný je povinen uhradit věřiteli úrok stanovený fixní úrokovou sazbou platnou po celou dobu trvání smlouvy, která v případě 78 splátek činí 21,27 % p. a. Dle bodu 1.3 smlouvy nazvaného„ Doba trvání Spotřebitelského úvěru“ byla smlouva uzavřena na dobu určitou v délce 78 týdnů. Dle bodu 2.6 smlouvy„ Doba trvání spotřebitelského úvěru“, se smlouva uzavírá na dobu určitou, určenou počtem týdnů podle článku 1 smlouvy, která trvá ode dne poskytnutí spotřebitelského úvěru dle této smlouvy (přijetí peněžních prostředků Zákazníkem) až do dne vypořádání veškerých závazků, které vznikly na základě nebo v souvislosti se spotřebitelským úvěrem dle této smlouvy, s výjimkou oprávněného odstoupení, kdy smlouva zaniká doručením odstoupení druhé smluvní straně. Dle čl. 6 smlouvy smlouva zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, tedy včasným a řádným vypořádáním všech vzájemných závazků smluvních stran. Mezi následky nesplácení spotřebitelského úvěru dle článku 5 smlouvy není placení smluvních úroků uvedeno. Z karty zákazníka včetně jeho žádosti o úvěr soud ověřil, že před uzavřením smlouvy o [anonymizováno] byla přezkoumána úvěruschopnost žalovaného zjišťováním jeho příjmů a výdajů s ověřením příslušnými listinami. 5. Smlouvou o postoupení pohledávek byly pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni, jak plyne ze znění této smlouvy, seznamu postupovaných pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky. Ke dni postoupení odpovídala celková výše dlužné částky částce 36 000 Kč bez příslušenství. Ani poté však žalovaný svůj dluh nevyrovnal, ačkoliv byl k tomu žalobkyní před podáním žaloby znovu vyzván, jak plyne z předžalobní upomínky. Ve výzvě byl žalovaný výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. 6. Z předložených listin soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na základě kterých poskytla tato společnost žalovanému finanční prostředky. Žalovaný se zavázal tyto prostředky dané společnosti vrátit a uhradit i úroky a poplatky ve výši zahrnuté do tzv. Celkové částky k zaplacení. Tuto povinnost následně porušil. Ke dni podání žaloby dlužil částku 32 500 Kč (23 557,50 Kč jistina, 8 942,50 Kč dlužné poplatky). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce, což bylo žalovanému řádně oznámeno, před podáním žaloby byl žalovaný zvláště vyzván k úhradě žalované částky s příslušenstvím s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. 7. Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž k prodlení došlo, zvýšené o osm procentních bodů. 10. Žaloba je částečně důvodná. 11. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle příslušných právních předpisů, a dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, jakož i právní úprava daná ustanoveními o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem (§ [číslo] a násl. a zejména § 1841 a násl. o. z.). Právní předchůdce žalobkyně své smluvní povinnosti v obou případech splnil, když žalovanému poskytl sjednané částky, naopak žalovaný svým smluvním povinnostem nedostál, neboť řádně a včas nehradil sjednané splátky. Proto mu soud nyní uložil povinnost dluh zaplatit, a to žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným na ni platně dle § 1879 a násl. o. z. přešla. Dle § 1880 o. z. platí, že s postoupenou pohledávkou nabývá postupník (zde žalobkyně) i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění, vyhověl soud žalobě i v části týkající se úroků z prodlení, neboť i na ty vždy vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně a posléze žalobkyni právo, a to dle § 1970 o. z. Soud přitom přezkoumal, že výše žádaných úroků z prodlení nepřekračuje výši určenou dle příslušných právních předpisů, zejména dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 12. Naopak soud nevyhověl žalobě v části, v níž žalobkyně požaduje po žalovaném smluvní úroky nad rámec úroků vyčíslených ve smlouvách o zápůjčkách. Ze znění smlouvy, má soud za to, že právo na další úroky, mimo úroků uvedených ve smlouvě vždy konkrétní částkou, právnímu předchůdci žalobkyně a posléze žalobkyni nevzniklo. Znění smlouvy je třeba vykládat tak, jak je to pro spotřebitele (zde žalovaného) nejpříznivější, jak plyne z § 1812 odst. 1 o. z. Ze smlouvy plyne, že žalovaný je povinen hradit úrok po dobu trvání smlouvy. Smlouva (správnější by bylo uvést smluvní vztah) měla trvat resp. 78 týdnů. Rozporné znění čl. 2 a 6 nelze brát v potaz. Úrok byl za tuto dobu vždy kapitalizován a zahrnut pod pojem„ Celková částka k zaplacení“. Placení smluvního úroku nad rámec úroku zahrnutého do uvedené celkové částky, tedy přesahující výše uvedenou dobu, nevyplývá ani z článku upravujícího následky nesplácení spotřebitelského úvěru, ani z jiného ustanovení smluv. Z toho všeho soud uzavřel, že správný výklad smluvních ujednání je takový, že ze smluv nevyplývá nárok na další smluvní úrok nad rámec úroku, který je ve smlouvách uveden kapitalizovanou částkou vždy v bodu 1.9 smluv. Takovéto ujednání smluvních stran neodporuje § 2390 a násl., zejména 2392 odst. 1 o. z., neboť smluvní úrok je možnou, nikoliv povinnou součástí smlouvy o zápůjčce a lze jej sjednat i pevnou částkou. Proto soud nároky žalobkyně na další smluvní úroky jako nedůvodné zamítl. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř