13 C 187/2023-22 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala po žalované zaplacení částky 15 830,50 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřel se žalovanou dne smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované finanční částku ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti oproti podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala tuto částku uvedené společnosti vrátit a zaplatit jí i úrok a poplatky formou pravidelných anuitních měsíčních splátek. Žalovaná ale nehradila splátky řádně a včas, a tak po splatnosti poslední splátky nadále dlužila původnímu věřiteli. Následně byla pohledávka za žalovanou smluvně postoupena na žalobkyni. 2. Soud vyzval účastníky k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 15a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listiných důkazů předložených žalobcem. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 7. 4. 2021 č. 0352191 a souvisejícího předpisu splátek, jakož shodně i ze standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru, ve které se daná společnost zavázala poskytnout v hotovosti oproti podpisu smlouvy žalované částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i úrok v celkové výši 1 444 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 394 Kč a poplatek za inkaso splátek v hotovosti ve výši 2 700 Kč. Celkovou částku 27 888 Kč měla přitom uhradit formou 14 pravidelných měsíčních splátek po 1 992 Kč, přičemž první splátka byla splatná do jednoho měsíce ode dne podpisu smlouvy a každá další od jednoho měsíce ode dne splatnosti přechozí splátky. Splátky měly být hrazeny v hotovosti věřiteli či jeho zmocněnému zástupci. Pro případ prodlení s úhradou splátky byla smluvními stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Na další straně smlouvy je obsaženo obecné ustanovení obsahující různé úrokové sazby, u úvěru se 14 splátkami činí úroková sazba 15 % a RPSN 272,44 %, avšak není zde provedeno žádné označení platné sazby pro uvedený závazek, jak to předvídá návětí tohoto ustanovení. 4. Ze žádosti o úvěr vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy náležitě přezkoumal úvěruschopnost žalované, kdy zjišťoval a ověřoval její příjmy i výdaje. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek a z potvrzení o uhrazení úplaty vyplynulo, že pohledávka za žalovanou plynoucí z předmětné úvěrové smlouvy byla z původního věřitele, [právnická osoba] postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem žalobkyně ze dne 26. 2. 2023. Tímto přípisem zároveň žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu. Dle výpisu mimosoudního vymáhání žalobkyně uskutečnila pokus o kontakt se žalovanou s pomocí terénního pracovníka. 6. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní znovu vyzvána k úhradě žalované částky včetně příslušenství. Ve výzvě byla žalovaná výslovně upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou, nebude-li vše uhrazeno dobrovolně v dodatečné lhůtě. 7. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které jí právní předchůdce žalobkyně poskytl částku 15 000 Kč. Převzetí této částky v hotovosti žalovaná potvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobkyně částku 15 000 Kč včetně úroků a poplatků v souhrnné výši 12 888 Kč splácet pravidelnými splátkami po 1 992 Kč měsíčně. Částka 12 888 Kč se přitom skládala z úroků ve výši 1 444 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, poplatku představujícího náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 700 Kč. Žalovaná sjednané splátky řádně nehradila, neboť po splatnosti poslední stanovené splátky nadále dlužila na neuhrazené jistině, na úroku a úhradách za poskytnutí úvěru, vyhodnocení úvěrového případu a hotovostní inkaso splátek částku 23 788,04 Kč z čehož jistina úvěru činila 12 954,58 Kč, dluh na úroku 1 071,94 Kč, dluh na úhradě za poskytnutí úvěru 6 269,42 Kč, dluh na poplatku za vyhodnocení úvěru 1 189 Kč a dluh za inkaso splátek 2 303,06Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou smluvně postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalobkyně požadovala po žalované kromě uvedené dlužné částky také smluvní pokutu, jež s odkazem na smluvní ujednání vyčíslila částkou 2 875,92 Kč, a také další příslušenství v podobě nákladů na vymáhání ve výši 217 Kč a zákonných úroků z prodlení kapitalizovaných v částce 925,81 Kč. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž k prodlení došlo, zvýšené o osm procentních bodů. 11. Soud má za to, že žaloba je převážně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., která vyhovovala i podmínkám daným zákonem o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jakož i příslušnými ustanoveními o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a násl. o. z. a zejména § 1841 a násl. o. z. Právní předchůdce žalobkyně jakožto úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnil, když žalované poskytl sjednaný úvěr, což žalovaná potvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná coby úvěrovaná naopak svým smluvním povinnostem nedostála, neboť řádně a včas nehradila sjednané splátky úvěru. Proto soud uložil žalované dlužné částky zaplatit, a to žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou z dotčené úvěrové smlouvy smluvně dle § 1879 a násl. o. z. na ni přešla s tím, že dle § 1880 o. z. platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění. Dále s odkazem na stejná zákonná ustanovení přiznal soud žalobkyni i právo na účelně vynaložené náklady na vymáhání ve výši a na úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., na které právnímu předchůdci žalobkyně a posléze žalobkyni vznikl nárok proto, že žalovaná se se svým peněžitým dluhem ocitla v prodlení. V neposlední řadě pak soud vyhověl i požadavku žalobkyně na úhradu smluvní pokuty ve smyslu § 2048 a násl. o. z. ve spojení s § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, když přezkoumal, že výše požadované smluvní pokuty za porušenou zajištěnou povinnost nepřesahuje maximální dovolenou výši stanovenou uvedenými právními předpisy. 12. Naopak soud neshledal důvodným uplatněný nárok žalobkyně na další smluvní úroky z jistiny zápůjčky. Ze znění smlouvy o zápůjčce vyplývá, že úroky byly sjednány jen a pouze v částce 1 444 Kč, tedy v částce zahrnuté do tzv. Poplatku. To je zřejmé i z dalšího označení jistiny úvěru a nákladů za„ celkovou dlužnou částku“. Další ustanovení smlouvy již jen doplňuje, že tento úrok (myšleno částka úroku zahrnutá do Poplatku) byl určen na základě úrokové sazby 15 % ročně. Ze znění smlouvy nevyplývá, že nad rámec uvedeného, by měla být jistina jakkoliv dále úročena, a to ani v případě prodlení žalovaného s úhradou sjednaných splátek. Současně soud připomíná, že vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelskou smlouvu, je třeba na smlouvu hledět tak, jak se jeví běžnému spotřebiteli. Žalovaný jako spotřebitel neměl reálnou šanci ovlivnit znění smlouvy, výklad je tak třeba provést formou pro ni příznivější. Proto má soud za to, že částka 1 444 Kč představující úrok je částkou konečnou. Takto ujednané úroky, tedy úroky vyjádřené kapitalizovanou částkou, neodporují žádnému kogentnímu zákonnému ustanovení. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nemá nárok na další smluvní úrok, tedy na úrok kapitalizovaný částkou 1 181,88 Kč, a proto v této části žalobu zamítl. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyt