13 C 190/2023-26 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 907,60 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřel se žalovaným dne smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému finanční částku ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti oproti podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto částku uvedené společnosti vrátit a zaplatit jí i úrok a poplatky formou pravidelných anuitních měsíčních splátek. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, a tak po splatnosti poslední splátky nadále dlužil původnímu věřiteli. Následně byla pohledávka za žalovanou smluvně postoupena na žalobkyni. 2. Soud vyzval účastníky k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 15a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobcem. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 7. 4. 2021 [číslo] souvisejícího předpisu splátek, jakož shodně i ze standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru, ve které se daná společnost zavázala poskytnout v hotovosti oproti podpisu smlouvy žalovanému částku 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i úrok v celkové výši 2 888 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 2 788 Kč a poplatek za inkaso splátek v hotovosti ve výši 5 400 Kč. Celkovou částku 55 776 Kč měl přitom uhradit formou 14 pravidelných měsíčních splátek po 3 984 Kč, přičemž první splátka byla splatná do jednoho měsíce ode dne podpisu smlouvy a každá další od jednoho měsíce ode dne splatnosti přechozí splátky. Splátky měly být hrazeny v hotovosti věřiteli či jeho zmocněnému zástupci. Pro případ prodlení s úhradou splátky byla smluvními stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Na další straně smlouvy je obsaženo obecné ustanovení obsahující různé úrokové sazby, u úvěru se 14 splátkami činí úroková sazba 15 % a RPSN 272,44 %, avšak není zde provedeno žádné označení platné sazby pro uvedený závazek, jak to předvídá návětí tohoto ustanovení. 4. Ze žádosti o úvěr vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy náležitě přezkoumal úvěruschopnost žalované, kdy zjišťoval a ověřoval její příjmy i výdaje. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek a z potvrzení o uhrazení úplaty vyplynulo, že pohledávka za žalovaným plynoucí z předmětné úvěrové smlouvy byla z původního věřitele, [právnická osoba] postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem žalobkyně i právního předchůdce žalobkyně. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. 6. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní znovu vyzvána k úhradě žalované částky včetně příslušenství. Ve výzvě byla žalovaná výslovně upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou, nebude-li vše uhrazeno dobrovolně v dodatečné lhůtě. 7. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které mu právní předchůdce žalobkyně poskytl částku 30 000 Kč. Převzetí této částky v hotovosti žalovaný potvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobkyně částku 30 000 Kč včetně úroků a poplatků v souhrnné výši 25 776 Kč splácet pravidelnými splátkami po 3 984 Kč měsíčně. Částka 25 777 Kč se přitom skládala z úroků ve výši 2 888 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, poplatku představujícího náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 2 788 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 400 Kč. Žalovaný sjednané splátky řádně nehradil, neboť po splatnosti poslední stanovené splátky nadále dlužil na jistině úvěru 24 003,21 Kč, na úroku 1 837,49 Kč, dluh na úhradě za poskytnutí úvěru 11 501,99 Kč, dluh na poplatku za vyhodnocení úvěru 2 190,46 Kč a dluh za inkaso splátek 4 242,86 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou smluvně postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalobkyně požadovala po žalovaném kromě uvedené dlužné částky také smluvní pokutu, jež s odkazem na smluvní ujednání vyčíslila částkou 2 904,39 Kč a zákonných úroků z prodlení kapitalizovaných v částce 1 193,58 Kč. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž k prodlení došlo, zvýšené o osm procentních bodů. 11. Soud má za to, že žaloba je převážně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., která vyhovovala i podmínkám daným zákonem o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jakož i příslušnými ustanoveními o. z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a násl. o. z. a zejména § 1841 a násl. o. z. Právní předchůdce žalobkyně jakožto úvěrující své povinnosti z této smlouvy splnil, když žalované poskytl sjednaný úvěr, což žalovaná potvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná coby úvěrovaná naopak svým smluvním povinnostem nedostála, neboť řádně a včas nehradila sjednané splátky úvěru. Proto soud uložil žalované dlužné částky zaplatit, a to žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou z dotčené úvěrové smlouvy smluvně dle § 1879 a násl. o. z. na ni přešla s tím, že dle § 1880 o. z. platí, že s postupovanou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění. Dále s odkazem na stejná zákonná ustanovení přiznal soud žalobkyni i právo na účelně vynaložené náklady na vymáhání ve výši a na úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., na které právnímu předchůdci žalobkyně a posléze žalobkyni vznikl nárok proto, že žalovaná se se svým peněžitým dluhem ocitla v prodlení. V neposlední řadě pak soud vyhověl i požadavku žalobkyně na úhradu smluvní pokuty ve smyslu § 2048 a násl. o. z. ve spojení s § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, když přezkoumal, že výše požadované smluvní pokuty za porušenou zajištěnou povinnost nepřesahuje maximální dovolenou výši stanovenou uvedenými právními předpisy. 12. Naopak soud neshledal důvodným uplatněný nárok žalobkyně na další smluvní úroky z jistiny zápůjčky. Ze znění smlouvy o zápůjčce vyplývá, že úroky byly sjednány jen a pouze v částce 2 888 Kč, tedy v částce zahrnuté do tzv. Poplatku. To je zřejmé i z dalšího označení jistiny úvěru a nákladů za„ celkovou dlužnou částku“. Další ustanovení smlouvy již jen doplňuje, že tento úrok (myšleno částka úroku zahrnutá do Poplatku) byl určen na základě úrokové sazby 15 % ročně. Ze znění smlouvy nevyplývá, že nad rámec uvedeného, by měla být jistina jakkoliv dále úročena, a to ani v případě prodlení žalovaného s úhradou sjednaných splátek. Současně soud připomíná, že vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelskou smlouvu, je třeba na smlouvu hledět tak, jak se jeví běžnému spotřebiteli. Žalovaný jako spotřebitel neměl reálnou šanci ovlivnit znění smlouvy, výklad je tak třeba provést formou pro ni příznivější. Proto má soud za to, že částka 2 888 Kč představující úrok je částkou konečnou. Takto ujednané úroky, tedy úroky vyjádřené kapitalizovanou částkou, neodporují žádnému kogentnímu zákonnému ustanovení. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nemá nárok na další smluvní úrok, tedy na úrok kapitalizovaný částkou 1 193,58 Kč, a proto v této části žalobu zamítl. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 255 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 077 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 46 036,49 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t.