13 C 255/2023-26 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení částky celkem 20 000 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnil tvrzením, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný však úvěr nevrátil a nesplatil ani sjednanou smluvní pokutu, kapitalizovaný úrok a náklady upomínání. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobce. 2. Ještě před zahájením řízení vzal žalobce žalobu zpět co do smluvní pokuty ve výši 400 Kč a kapitalizovaného úroku 8 758,22 Kč. 3. Ve smyslu § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Proto soud v rozsahu zpětvzetí řízení zastavil (výrok I.). 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 12. 12. 2022 má soud za prokázané, že žalovaný a právní předchůdce žalobce uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč. Účastníci si sjednali délku splatnosti 12 měsíců, výše úroku činila 115,46 %. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních 2 881,09 Kč splatných vždy do každého 12. dne v měsíci počínaje 12. 1. 2023. 5. Z výpisu z účtu ze dne 12. 12. 2022 má soud za prokázané, že žalovaný poskytnutý úvěr vyčerpal ve výši 20 000 Kč. 6. Z výpisu z účtu ze dne 13. 12. 2022 má soud za prokázané, že žalovaný zaplatil verifikační platbu ve výši 0,01 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce postoupil žalovanou pohledávku žalobci. 8. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 31. 3. 2023 má soud za prokázané, že právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky 28 955,53 Kč a upozornil ho na riziko podání žaloby. 9. Z výpisů úkonu smírného vymáháním má soud za prokázané, že žalobce vynaložil částku 217 Kč na osobní návštěvou žalovaného za účelem vymožení dluhu. 10. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. 11. Smluvní strany uzavřely smlouvu o úvěru distančním způsobem, na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal žalovanému poskytnout peněžní prostředky do výše 20 000 Kč. Z výpisu z účtu pak vyplývá, že právní předchůdce žalobce žalovanému sjednaný úvěr poskytl. Žalovaný mu ve sjednané lhůtě poskytnutý úvěr nevrátil. Právní předchůdce žalobce postoupil žalovanou pohledávku žalobci. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. Na vymožení dluhu žalobce vynaložil částku 217 Kč. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru řádně nezjišťoval úvěruschopnost žalovaného. 12. Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 1 odst. 2) o.z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. 14. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 15. Podle § 86 z. č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. 16. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 17. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Žaloba je částečně důvodná. 19. Smluvní strany uzavřely smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému v jeho prospěch peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit. Právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl peněžní prostředky. Právní předchůdce žalobce poskytl úvěr, aniž by řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Protože poskytl úvěr v rozporu se zákonem je úvěrová smlouva ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení z právního důvodu, který odpadl. Protože žalovaný dosud nic nezaplatil, rozhodl soud tak, že mu přikázal vydat žalobci jakožto právnímu nástupci původního věřitele celé bezdůvodné obohacení ve výši 20 000 Kč. V ostatních nárocích soud žalobu zamítl, neboť vychází z neplatných ustanovení smlouvy. 20. Podle § 1970 z.č. 89/2012, Sb. Občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 21. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 22. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 3675/2021 důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru 23. Soud proto žalobci nepřiznal právo na úroky z prodlení, neboť nová doba splatnosti je stanovena soudem, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Tuto lhůtu soud stanovil s ohledem na to, že v průběhu řízení nebylo prokázáno, že by nebylo v možnostech žalovaného úvěr v určené lhůtě vrátit. Delší lhůtu by soud zvažoval pouze v případě, kdyby bylo žalovaným prokázáno, že není v jeho možnostech jistinu úvěru vrátit v určené lhůtě. 24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a 146 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná a zavinila částečné zastavení řízení, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 803,33 Kč, přičemž tato částka představuje 35,42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67,71 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32,29 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 816 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 400 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300