13 C 289/2022-37 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 15 668,56 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého žalovanému. Tvrdil, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 24. 3. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytla tato společnost žalovanému bezhotovostním převodem na jeho účet finanční prostředky. Celkem žalovaný vyčerpal částku 15 668,56 Kč, kterou měl splatit nejpozději do 24. 1. 2022. Žalovaný tak však neučinil. Proto se žalobce, na něhož byla posléze pohledávka z původního věřitele smluvně postoupena, domáhal po žalovaném zaplacení celé této částky a nadto po něm požadoval i úhradu zákonných úroků z prodlení, které žádal ve výši 11,75 % ročně z částky 15 668,56 Kč od 25. 1. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný nesporoval, že se společností [právnická osoba] uzavřel tvrzenou smlouvu o revolvingovém úvěru. Tvrdil, že si na základě této smlouvy půjčil peněžní prostředky (suma výběrů) ve výši celkem 11 355 Kč. Uhradil přitom částku 6 561,92 Kč. S požadovanou výší úroků 9 375,48 Kč nesouhlasil, považoval je za příliš vysoké a namítal, že dle databáze časových řad ČNB činí úroky obvyklé úroky 11,98 % ročně, úroky vymáhané žalobou tak považoval za lichvářské. Také uvedl, že si na proces ověřování úvěruschopnosti nepamatuje, neví, zda posílal dané společnosti nějaké výpisy z účtu či potvrzení o mzdě, zřejmě se vše řešilo zaškrtnutím tlačítka v online prostředí. 3. Soud ze znění smlouvy o úvěru, obchodních podmínek společnosti [právnická osoba] a ze standardních informací o spotřebitelském úvěru, jakož i z nesporných tvrzení účastníků zjistil, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu, ve které se tato společnost zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše sjednaného limitu, maximálně však do částky 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i úroky při sazbě 10,5 % měsíčně, jakož i poplatky dle sazebníku, jenž tvořil nedílnou součást smlouvy. 4. V žalobě žalobce tvrdil, že před uzavřením dané smlouvy byla náležitě ověřena úvěruschopnost žalovaného, a to výpočtem mezi doloženými příjmy a výdaji žadatele, dále byl žalovaný lustrován v databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB. K výzvě soudu však nedoložil žádné listinné ani jiné důkazy k těmto tvrzením. Náležité prozkoumání úvěruschopnosti nevyplynulo ani z tvrzení žalovaného. Žalobce byl soudem vyzván postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a doložení důkazů k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, ani poté žalobce nic nedoplnil. 5. Z předložené platební informace plyne, že celková dlužná částka ke dni splatnosti 24. 1. 2022 činila 15737,60 Kč, aktuální povinná celková částka k úhradě k datu splatnosti činila 6 705,73 Kč. 6. Z přehledu pohledávky žalovaného č. úvěru [číslo] vystaveného společností [právnická osoba] dne 29. 4. 2022 plyne, že žalovaný za dobu trvání úvěrového vztahu celkem vyčerpal finanční prostředky ve výši 11 355 Kč, úroky byly vyčísleny částkou 9 375,48 Kč, účelně vynaložené náklady částkou 6 x 250 Kč, celková úhrada od žalovaného byla přijata ve výši 6 561,92 Kč, postoupena na nového věřitele byla částka 15 668,56 Kč. Z rozpisu příchozích plateb od žalovaného plyne, že žalovaný právnímu předchůdci žalobce uhradil dne 23. 4. 2021 částku 1 104 Kč, 21. 5. 2021 1 218 Kč, dne 17. 8. 2021 částku 1 308,70 Kč, dne 12. 11. 2021 pak částky 1 480,31 Kč a 1 450,91 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek bylo ověřeno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 2. 2022 plyne, že žalovanému bylo oznámeno postoupení dotčené pohledávky na žalobce a současně byl tímto přípisem vyzván k úhradě částky 15 668,56 Kč. Z předžalobní výzvy ze shodného dne plyne, že žalovaný byl upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou, neuhradí-li dlužnou částku včetně příslušenství ve stanovené lhůtě 3 dnů. 9. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru. V řízení nebylo prokázáno, že by před uzavřením této smlouvy byla náležitě přezkoumána úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný celkem vyčerpal od právního předchůdce žalobce částku 11 355 Kč, splatil z této částky 6 561,92 Kč. Nadále tak dluží na jistině částku 4 793,08 Kč, k jejímuž zaplacení byl vyzván platební informací s datem splatnosti dne 24. 1. 2022. Pohledávka za žalovaným byla následně smluvně postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný znovu vyzván k úhradě dlužné částky včetně příslušenství. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 1723 odst. 2 o. z. ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, se použijí přiměřeně i na závazky vznikající na základě jiných právních skutečností. 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená 15. Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., avšak ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tato smlouva neplatná, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by před jejím uzavřením došlo k náležitému posouzení úvěruschopnosti žalovaného tak, jak to předvídá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. K této neplatnosti je přitom soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. Proto je žalovaný v souladu s § 2991 odst. 1 občanského zákoníku ve spojení s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru. Proto mu soud uložil povinnost zaplatit částku 4 793,08 Kč, tedy částku odpovídající zbývající jistině úvěru, a to žalobci, neboť v řízení bylo dále prokázáno, že právě na žalobce pohledávka za žalovaným smluvně dle § 1879 a násl. o. z. ve spojení s § 1723 odst. 2 o. z. přešla. Současně soud vyhověl žalobě i v části žádající po žalovaném úroky z prodlení, neboť i na ty právnímu předchůdci žalobce a posléze žalobci vznikl nárok dle § 1970 o. z., avšak pouze z částky 4 793,08 Kč. 16. S ohledem na výše uvedené, tedy zejména na neplatnost smlouvy o úvěru, soud zamítl v části přesahující přiznané nároky žalobu jako nedůvodnou. Dále se soud také nezabýval námitkou žalovaného ohledně výše požadovaných smluvních úroků, neboť právo na ně žalobci vůbec nepřiznal. 17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)