13 C 43/2023-79 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce se na žalovaném domáhá jednak nároku na náhradu škody, a která měla vzniknout na základě dopravních nehod, které měl žalovaný způsobit a zapříčinit tak žalobci škodu, a dále také jednáním žalovaného, kdy žalobce díky dopravní nehodě a neomluvené absenci žalovaného nemohl dopravit zboží ke konečnému zákazníkovi a tím žalobci také vznikla škoda. Dále se žalobce domáhal navrácení zápůjčky ve výši 10 000 Kč. Posledním nárokem žalobce pak byla úhrada kurzu autoškoly v celkové výši 40 700 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že zápůjčku ve výši 10 000 Kč uznal. 3. V ostatních nárocích žalobu žalovaný neuznával a uvedl, že případnou škodní událost se pokusil hradit z vlastní pojistky, přičemž pojišťovna vyzvala přímo žalobce ke sdělení údajů pro vyřízení pojistné události, to však žalobce do dnešního dne neučinil. Proto také nebylo žalobci poskytnuto žádné pojistné plnění. Žalovaný tvrdil, že nebyla provedena specifikace jednotlivých škod ani popsání skutkového stavu, jak vlastně škoda vznikla. Žalovaný si také nebyl vědom žádného jednání, které je, na základě kterého by žalobci mohla vzniknout škoda ve výši 32 000 Kč, 16 000 Kč a 50 500 Kč. Uznání závazku žalovaný sice podepsal, ale za situace, kdy byl ve stresu a ukončil svůj pracovní poměr u žalobce. 4. Žalovaný se také vyjádřil k nároku žalobce, co se týče dohody o absolvování autoškoly. Zde žalovaný tvrdil, že se jednalo o kvalifikační dohodu ve smyslu § 234 zákoníku práce a tato dohoda byla uzavřena v rozporu se zákonem. Účastníci byli dohodnuti na tom, že žalovaný bude absolvovat autoškolu na dřevařské vozy, tedy řidičský průkaz typu E a tuto investici si následně odpracuje. Žalovaný byl přesvědčen, že kvalifikační doba se uzavírá na dobu trvání pracovního poměru, tedy na dobu jednoho roku. Žalovaný vznesl námitku neplatnosti z důvodu rozporu smlouvy se zněním zákona, když nebyla splněna obligatorní písemná forma dohody. Dále pak označil dohodu za neurčitou a z tohoto důvodu také neplatnou. Žalovaný uvedl, že neplatnost způsobil žalobce a neměl by mu být také přiznáno právo na vydání bezdůvodného obohacení. 5. Z Dohody o uznání dluhu ze dne 21. 12. 2020 má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli dohodu o uznání dluhu, a na základě které žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobci ve výši 148 500 Kč. Tento dluh se měl skládat jednak ze škody ve výši 50 000 Kč způsobené na nákladních automobilech [zn. automobilu] [registrační značka], [zn. automobilu] [registrační značka] a [zn. automobilu] [registrační značka]. Dále měla škoda vzniknout tím, že žalovaným neuposlechnutím pokynu nadřízeného zapadl s nákladním automobilem a nebylo možné dopravit sjednané zboží mezi žalobcem a jeho obchodním partnerem, díky čemuž měla vzniknout škoda 32 000 Kč. Dále žalovaný uznal škodu ve výši 16 000 Kč, která měla vzniknout tím, že žalovaný přišel pozdě do zaměstnání, čímž došlo ke zpoždění dodávek žalobce k jeho obchodnímu partnerovi. Dále žalovaný uznal škodu ve výši 48 000 Kč a 2 500 Kč, která měla vzniknout tím, že zapadl s nákladním automobilem, v důsledku čehož nebylo možné dopravit ve sjednaném termínu zboží od žalobce k jeho smluvnímu partnerovi a také vznikla škoda spojená s vyproštěním automobilu. Žalovaný se zavázal uznaný dluh splácet ve splátkách 5 000 Kč. 6. Z dohody o uznání dluhu ze dne 21. 12. 2020 má soud za prokázané, že žalovaný uznal svůj dluh ve výši 50 700 Kč, když tento dluh se měl skládat jednak z poskytnuté zápůjčky 10 000 Kč, zaplacení kurzu autoškoly ve výši 17 000 Kč a zaplacení kurzu autoškoly ve výši 23 700 Kč. Žalovaný se zavázal tento dluh zaplatit žalobci ve splátkách 5 000 Kč měsíčně. 7. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. 8. Žalovaný si zapůjčil od žalobce částku 10 000 Kč a tuto částku nevrátil. Tento svůj dluh uznal dohodou o uznání dluhu ze dne 21. 12. 2020. 9. Soud nemá za prokázané, jaká konkrétní jednání žalovaného vedla ke vzniku škody, kterou následně žalovaný uznal dohodou o uznání dluhu ze dne 21. 12. 2020 Dohoda o uznání dluhu není dostatečně určitá a nelze z ní dovodit, jakým konkrétním chováním měl žalobce škodu způsobit. Z dohody o uznání dluhu není zjevné, jakým způsobem dospěl žalobce k vyčíslení dluhu a zda dluh skutečně vznikl případně a v jaké výši. Žalobce přes poučení soudu ve smyslu § 118 a o. s. ř. soudu nedoložil potřebné důkazy a nedoplnil skutková tvrzení, přestože byl poučen o tom, že pokud návrhy na dokazování a skutková tvrzení nedoplní, můžete mít negativní dopad na jeho výsledek v tomto sporu. 10. Soud nemá za prokázané, na základě jakého právního jednání se měl žalovaný zavázat k úhradě v kurzu autoškoly, kterým měl nabýt řidičské oprávnění typu E. Za provedeného dokazování pouze vyplynulo, že účastníci měli mezi sebou uzavřenou jakousi ústní dohodu, o jejímž obsahu však soudu není nic známo. Soud tedy nemá za prokázané, že by mezi účastníky došlo k uzavření kvalifikační dohody ve smyslu zákoníku práce. 11. Žaloba je pouze částečně důvodná. 12. Podle § 2390 z.č. 89/2012 Sb. Občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 13. Podle § 234 z.č. 262/2006 Sb., Zákoníku práce uzavře-li zaměstnavatel se zaměstnancem v souvislosti se zvyšováním kvalifikace kvalifikační dohodu, je její součástí zejména závazek zaměstnavatele umožnit zaměstnanci zvýšení kvalifikace a závazek zaměstnance setrvat u zaměstnavatele v zaměstnání po sjednanou dobu, nejdéle však po dobu 5 let, nebo uhradit zaměstnavateli náklady spojené se zvýšením kvalifikace, které zaměstnavatel na zvýšení kvalifikace zaměstnance vynaložil, a to i tehdy, když zaměstnanec skončí pracovní poměr před zvýšením kvalifikace. Závazek zaměstnance k setrvání v zaměstnání začíná od zvýšení kvalifikace. Kvalifikační dohoda musí obsahovat druh kvalifikace a způsob jejího zvýšení nebo prohloubení, dobu, po kterou se zaměstnanec zavazuje setrvat u zaměstnavatele v zaměstnání po ukončení, zvýšení nebo prohloubení kvalifikace, druhy nákladů a celkovou částku nákladů, kterou bude zaměstnanec povinen uhradit zaměstnavateli, pokud nesplní svůj závazek setrvat v zaměstnání. Kvalifikační dohoda musí být uzavřena písemně. 14. Podle § 2053 z.č. 89/2012 Sb. Občanského zákoníku Uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 15. Podle rozhodnutí NS ze dne 19. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 12/2013„ .. Určitost projevu vůle uznat dluh co do důvodu a výše musí být dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán; nestačí, že dlužníku, který jednostranný právní úkon učinil, příp. věřiteli, kterému byl tento úkon adresován, byl jasný důvod uznávaného dluhu, není-li to poznatelné z textu listiny. Určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat důvodně pochybnosti o jeho obsahu ani u třetích osob - nebyla-li by tedy třetí osoba objektivně schopna nalézt spojitost mezi smlouvou o půjčce (resp. z ní vyplývajícího dluhu) a uznávacím prohlášením, pak nelze hovořit o určitém projevu vůle…“ 16. Podle rozhodnutí NS ČR 21 Cdo 4606/2018-273„ … Není-li uznání dluhu samostatným zavazovacím důvodem, nenahrazuje (nemůže nahrazovat) samotné uznání dluhu chybějící skutková tvrzení ve smyslu § 79 odst. 1 o. s. ř. O skutkovém vymezení věci by se mohlo uvažovat, pokud by v uznání dluhu, na něž by bylo v žalobě odkázáno, byl dluh uznán co do konkrétních v něm uvedených důvodů. Předložené písemné prohlášení o uznání dluhu uplatněného žalobou by muselo obsahovat takové skutečnosti, kterými se vylíčí skutkový děj, na jehož základě žalobce uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci…“ 17. Soud žalobci přiznal právo na úhradu zápůjčky, neboť v průběhu jednání bylo prokázáno, že žalobce žalovanému poskytl zápůjčku a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku vrátit. Žalobce svůj závazek z této smlouvy splnil, když zápůjčku poskytl, žalovaný svůj závazek za půjčku vrátit nesplnil. Proto soud v této části žalobě vyhověl. 18. V ostatním byl nucen soud žalobu zamítnout neboť, co se týče nároku žalobce na náhradu škody způsobenou buď poškozením nákladního automobilu, případně nedodáním zboží k rukám konečného příjemce, neunesl žalobce své důkazní břemeno, když přes výzvu soudu nebyl schopen prokázat, jakým způsobem škoda vznikla a co bylo její konkrétní příčinou. Pokud žalobce soudu předložil uznání závazku, pak tato listina nebyla natolik konkrétní, aby splnila nároky stanovené shora citovanou judikaturou. Obě listiny nazvané„ dohoda o uznání dluhu“ neobsahovaly vylíčení rozhodných skutečností, kterými by byl vylíčen skutkový děj, na jehož základě žalobce uplatňuje svůj nárok, způsobem umožňujícím jeho jednoznačnou individualizaci. Skutek byl na obou listinách popsán pouze obecně, bez uvedení jakékoliv časové či skutkové konkretizace, bez určení, kterému konečnému dodavateli mělo zboží dodáno, zdali byla š