§ 19 zákoník práce – Neplatnost právního jednání
Zákon zákoník práce · 262/2006 Sb. · účinné od 1. 1. 2021 · Pracovní právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 19 zákoníku práce upravuje případy, kdy soud přihlíží k neplatnosti právního jednání v pracovněprávních vztazích, a stanoví, že neplatnost právního jednání nesmí být na újmu zaměstnanci, pokud ji nezpůsobil výlučně sám. (§ 19 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, znění účinné od 1. 1. 2021)
Klíčová fakta
- Týká se: zaměstnanec, soud
- Judikatura: na § 19 odkazuje 84 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od ; novela předpisu účinná od 1. 1. 2027 tento § nemění
- Zdroj: e-Sbírka, 262/2006 Sb.
(1) Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, k němuž nebyl udělen předepsaný souhlas příslušného orgánu, v případech, kdy to stanoví výslovně tento zákon anebo zvláštní zákon.
(2) Požaduje-li zákon, aby právní jednání bylo s příslušným orgánem pouze projednáno, není možné právní jednání prohlásit za neplatné jen z toho důvodu, že k tomuto projednání nedošlo.
(3) Neplatnost právního jednání nemůže být zaměstnanci na újmu, nezpůsobil-li neplatnost výlučně sám.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud zákoník práce nebo jiný zvláštní zákon výslovně stanoví, že k určitému právnímu jednání je potřeba souhlas příslušného orgánu (např. odborů), a tento souhlas nebyl udělen, soud k neplatnosti takového jednání přihlédne automaticky, i bez návrhu účastníků.
- Jestliže zákon pouze požaduje projednání právního jednání s příslušným orgánem (nikoli jeho souhlas), pak samotné nedodržení tohoto projednání nevede k neplatnosti právního jednání.
- Neplatnost právního jednání v pracovněprávních vztazích nesmí poškodit zaměstnance, pokud si tuto neplatnost nezpůsobil sám a výhradně svým jednáním.
Na co si dát pozor
- Je důležité rozlišovat mezi situacemi, kdy zákon vyžaduje souhlas příslušného orgánu, a kdy pouze projednání. Důsledky nedodržení jsou odlišné.
- Zaměstnavatel by měl dbát na to, aby v případech vyžadujících souhlas příslušného orgánu tento souhlas skutečně získal, jinak hrozí neplatnost právního jednání.
- Ochrana zaměstnance před újmou z neplatnosti právního jednání je silná, pokud neplatnost nezavinil výlučně on sám.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 19
Jak soudy aplikují § 19
Namítá-li potom, že soudy měly vycházet z § 19 odst. 2 zákoníku práce ve znění účinném do 31. 7. 2007, podle kterého neplatnost právního úkonu nemůže být zaměstnanci na újmu, pokud neplatnost nezpůsobil výlučně sám, přehlíží, že v postavení zaměstnance (vzhledem k nepřípustně sjednanému druhu práce) nebyl.
Námitka, že s ohledem na ustanovení § 19 odst. 3 zák. práce platí, že „jestliže bylo tedy zaměstnanci poskytnuto peněžité plnění na základě neplatného právního jednání, ovšem neplatnost tohoto právního jednání nebyla způsobena výlučně zaměstnancem, plnění nebude vracet a ponechá si jej“, přehlíží, že v posuzovaném případě nešlo o vrácení částek, které byly žalované vyplaceny na základě neplatného právního jednání.
… vyplývá, že občanský zákoník spojuje s bezprávnou výhrůžkou následek v podobě relativní neplatnosti právního (pracovněprávního) jednání; zde došlo ke změně oproti právní úpravě účinné do 31. 12. 2013, která s nesvobodou vůle (tedy i s bezprávnou výhrůžkou) spojovala absolutní neplatnost pracovněprávního úkonu [srov. § 19 písm. a) zákoníku práce ve znění účinném do 31. 12. 2013].
Právní otázky
Související
§ 579 Hlavní důvody neplatnosti (Zákon občanský zákoník)§ 586 Následky neplatnosti (Zákon občanský zákoník)§ 582 Omyl (Zákon občanský zákoník)§ 576 (Zákon občanský zákoník)§ 587 (Zákon občanský zákoník)