60 C 1/2023-71 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 194 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že byl v období od února 2020 do září 2021 spoluvlastníkem ideální ¼ nemovitostí, a to pozemku p. č. St. [číslo] v obci a k. ú. [obec] a včetně stavby rodinného domu na něm stojící, dále pozemku p. č. [číslo] v obci a k. ú. [obec] a pozemku p. č. [číslo] v obci a k. ú. [obec], vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Rychnov nad Kněžnou na [list vlastnictví]. Dalšími spoluvlastníky těchto nemovitostí byla žalovaná, s podílem ideální ¼, a pan [jméno] [příjmení], s podílem ideální ½. V rozhodném období byly nemovitosti využívány tak, že žalovaná je užívala v rozsahu větším než ½, pan [jméno] [příjmení] v rozsahu menším než ½. Žalobce neměl možnost nemovitosti jakkoliv užívat. Nemožnost žalobce nemovitosti užívat i rozsah jejich skutečného užívání byly již přezkoumány v předchozím soudním řízení vedeném mezi účastníky. V tomto řízení bylo prokázáno, že je to právě žalovaná, kdo znemožnil žalobci užívání předmětných nemovitostí a kdo užíval nemovitosti na úkor žalobce. Na základě znaleckého posudku byla zjištěna i měsíční výše takto vzniklého bezdůvodného obohacení, které žalovaná tímto na úkor žalobce získávala, a to 9 700 Kč. Předchozí spor se týkal období od února 2018 do ledna 2020. Nyní je žalováno na základě shodných skutkových tvrzení další období s tím, že žalobce neuplatňoval oproti předchozímu období žádné navýšení. Konkrétně žádal částku 20 x 9 700 Kč s příslušnými úroky z prodlení. Doplnil, že vzhledem k tomu, že v předchozím řízení bylo dokazování prováděno a konečně bylo rozhodnuto až po uplynutí rozhodného období, tedy období žalovaného v této věci, soudy se již se všemi námitkami ze strany žalované v předchozím řízení vypořádaly a veškeré závěry z předchozího řízení tak lze vztáhnout i na tuto věc. Ostatně také žalovaná nejprve v rámci předžalobního vyjednávání svou povinnost zaplatit tyto částky nesporovala, současný její postoj k věci si žalobce vysvětluje snahou rozhodnutí ve věci co nejvíce oddálit. [obec] však hraje v neprospěch žalobce, a to zejména vzhledem k jeho věku. 2. Žalovaná nárok žalobce neuznala a nejprve namítala, že žalobce nevlastnil nemovitost po celou dobu, jak uvádí. Dále měla za to, že požadovaná částka je příliš vysoká, neboť v mezidobí došlo k poklesu cen, a to vlivem stagnace na trhu s nemovitostmi a především kvůli covidovým omezením, kdy nebylo možné volně nemovitosti pronajímat. Také uvedla, že žalobce nemohl nemovitosti užívat kvůli zákazu pohybu (žije v SRN), nikoliv kvůli tomu, že by mu v užívání bránila žalovaná. Posléze připustila, že pokud by soud shledal nárok žalobce důvodným, výši bezdůvodného obohacení a dobu, za kterou je požadováno, sporovat nebude. Setrvala však na své obraně v tom smyslu, že není dán samotný základ nároku. Měla za to, že oproti předchozímu soudnímu řízení se změnily skutkové okolnosti v tom, že žalobce věděl, že může nemovitosti užívat. Dotčené nemovitosti jsou natolik prostorné, že užívání vícero rozdílnými uživateli, ve smyslu několika samostatných domácností, umožňovaly. V této souvislosti vznesla úvahu nad tím, nakolik má aktivita žalované nahrazovat aktivitu žalobce. Upřesnila, že již v předchozím soudním řízení žalovaná ve svém podání sdělila, že je ochotna užívání nemovitostí žalobci umožnit. Bylo tak na žalobci, aby vyvinul svou aktivitu, například sdělil žalované, jak si své užívání nemovitostí představuje, resp. jakou část nemovitosti chce užívat. Rozvržení nemovitostí přitom bylo žalobci známo. Žalobce však žádnou takovou aktivitu nevyvinul. Vyslovila právní názor, že reálné užívání nemovitostí žalobcem, pokud je možné a zde možné bylo, má být primární, upřednostněné před tím, než že by žalobce byl pasivní a poté pouze žádal nároky z bezdůvodného obohacení. Poukázala na zásadu, že každý by si měl počínat tak, aby bezdůvodné obohacení nepřivodil. Z uvedených důvodů proto navrhovala, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. 3. Z výpisu z katastru nemovitostí k datu 5. 5. 2020 bylo zjištěno, že pozemek p. č. St. [číslo], na němž stojí rozestavěná stavba, pozemek p. č. [číslo] a pozemek p. č. [číslo], všechny nacházející se v obci a k. ú. [obec], všechny zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Rychnov nad Kněžnou, na [list vlastnictví] (dále jen nemovitosti), byly ve spoluvlastnictví žalobce, žalované a pana [jméno] [příjmení]. Spoluvlastnický podíl žalobce činil ideální ¼, spoluvlastnický podíl žalované činil rovněž ideální ¼ a spoluvlastnický podíl pana [jméno] [příjmení] činil ideální ½. 4. Z usnesení soudního exekutora [označení exekutora], [exekutorský úřad], č. j. [číslo jednací], ze dne 30. 9. 2021, bylo zjištěno, že exekutor udělil vydražiteli, [právnická osoba], příklep na vydražený spoluvlastnický podíl žalobce na nemovitostech. 5. Z vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí ve věci sp. zn.[číslo] plyne, že byl dne 12. 7. 2022 proveden vklad do katastru nemovitostí, s účinky ke dni 17. 6. 2022, kterým byla jako vlastník spoluvlastnického podílu ve výši ideální ¼ na nemovitostech namísto žalobce zapsána [právnická osoba]. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 15. 11. 2022 plynou shodné skutečnosti ohledně změny vlastnictví spoluvlastnického podílu žalobce na nemovitostech. 6. Ze znaleckého posudku č. 5004/100/ 2021 zpracovaného [označení znalce] dne 20. 8. 2021 vyplývá, že obvyklé nájemné nemovitostí za období od 1. 2. 2018 do 31. 1. 2021 činí 2 095 200 Kč. Měsíční nájemné tak odpovídá částce 58 200 Kč. 7. Z rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou č. j. 56C 3/2021-168 ze dne 18. 1. 2022 bylo zjištěno, že žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 349 200 Kč s příslušenstvím, z titulu vydání majetkového prospěchu plynoucího z bezdůvodného obohacení za užívání nemovitostí nad rámec jejího spoluvlastnického podílu na úkor žalobce, který byl z tohoto užívání vyloučen. V částce překračující uvedenou částku byl uplatněný nárok žalobce zamítnut. Rozsudek se týkal období od února 2018 do ledna 2020. Přiznaná částka odpovídala částce vyplývající ze shora uvedeného znaleckého posudku [označení znalce] [příjmení] (1/4 z částky 58 200 Kč, tedy 14 550 Kč za 24 měsíců). Rozsudek mimo jiné vyšel ze zjištění, že v předmětném domě jsou dva stavebně oddělené byty, jeden v jednom křídle, který užíval otec žalované [jméno] [příjmení], druhý v druhém křídle a spojovacím krčku, v němž žila žalovaná a dvě dosud nezletilé děti účastníků. Spoluvlastníci neuzavřeli žádnou dohodu o rozsahu užívání předmětného domu. Žalovaná užívala dům spolu s dětmi od listopadu 2013, aby mohla žalovaná a její rodiče dům užívat, vyměnila všechny zámky. Žalovaný od té doby klíče od domu neměl. V domě přespal jen sporadicky, a to jako host u [jméno] [příjmení]. 8. Z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 19 Co 81/2022-50 ze dne 18. 10. 2022 bylo zjištěno, že k odvolání žalované bylo rozhodnutí okresního soudu potvrzeno v části, kterou bylo žalobci přiznáno 232 800 Kč s příslušenstvím, v částce 116 400 Kč s příslušenstvím byl nárok žalobce zamítnut. I odvolací soud dospěl k závěru, že je namístě, aby žalovaná vydala žalobci to, o co se na jeho úkor užíváním nemovitosti nad rámec svého spoluvlastnického podílu obohatila. Dospěl však k jiné výši tohoto bezdůvodného obohacení, a to proto, že zohlednil, že spolu se žalovanou nemovitosti užívaly i dvě společné děti účastníků, a žalobce tím, že zde tyto své děti nechává bydlet, částečně plní i vyživovací povinnost vůči nim. Proto odvolací soud snížil měsíční výši bezdůvodného obohacení o 1/3, a přiznal žalobci vůči žalované právo na částku 9 700 Kč měsíčně. 9. V rozhodnutích se soudy vypořádaly i s námitkami žalované, že se v domě nachází pár věcí žalobce (sedací souprava, skříň, posilovací stroje), že žalobce v domě jako návštěva [jméno] [příjmení] několikrát přespal a že žalobce neprojevil o užívání domu žádný zájem. Dospěly přitom k závěru, že umístění věcí od počátku zakomponovaných do vybavení domu či určených k užívání dětmi, resp. věcí nepříliš velké hodnoty, jakož ani příležitostné přespání jako návštěva nelze považovat za plnohodnotné užívání věci ve smyslu braní plodů vlastnického práva. K neprojevení zájmu o užívání ze strany žalovaného pak soudy zaujaly stanovisko, že toto není rozhodné. Poukázaly přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 28 Cdo 4287/2016, dle kterého pro povinnost spoluvlastníka (který užíval nemovitost nad rámec svého spoluvlastnického podílu) vydat ostatním spoluvlastníkům, oč se obohatil, není bez dalšího rozhodující, zda druhý spoluvlastník neužíval nemovitost dobrovolně. Oproti tomu se v těchto vztazích jeví významným, znemožní-li nadužívající spoluvlastník přístup k nemovitosti a její užívání například uzamčením stavby či oplocením pozemku. K další námitce žalované, že některé místnosti v bytě neužívá a může je tak užívat žalobce, so