7 C 153/2023-84 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalované svou žalobou uplatněnou u soudu dne 11. 4. 2023 zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu nezaplacení úvěru, který žalobce žalované poskytl na základě smlouvy o úvěru, kterou žalovaná se žalobcem uzavřela elektronicky 8. 2. 2021 a jejímž předmětem byl závazek žalobce poskytnout žalované neúčelový úvěr a žalovaná se zavázala splácet vyčerpanou jistinu úvěru spolu s úroky z vyčerpané jistiny. Žalobce tak žalované poskytl úvěr ve výši 55 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit jistinu úvěru nejpozději k 25. 1. 2026 spolu se smluvními úroky z vyčerpané jistiny úvěru. Doba trvání úvěru byla stanovena na 60 měsíců s výpůjční úrokovou sazbou ve výši 13,9%, přičemž výše měsíční splátky byla stanovena na 1 292 Kč. Od 25. 3. 2021 byla žalovaná povinna splácet vyčerpanou jistinu úvěru spolu s úroky z vyčerpané jistiny úvěru shora uvedenou měsíční splátkou vždy ke každému 25. dni kalendářního měsíce. Žalovaná vyčerpala částku úvěru dne 8. 2. 2021 a s úhradou měsíčních splátek se dostala do prodlení, čímž se dopustila porušení smlouvy. V souladu s ustanovením všeobecných obchodních podmínek tak došlo k zesplatnění celé úvěrové pohledávky a žalobce zaslal žalované 2. 11.2022 (viz čl. 19) výzvu k okamžitému splacení dluhu ve lhůtě do 21. 12. 2022. Žalovaná, ale na dlužnou částku ničeho neuhradila. Celková výše žalované pohledávky odpovídá částce 45 590,90 Kč. Tato částka zahrnuje nesplacenou část jistiny úvěru ve výši 45 194,90 Kč a úvěrové poplatky ve výši 396 Kč. Dále žalobce požaduje kapitalizovaný výpůjční úrok z dlužné nesplacené jistiny úvěru, kdy žalovaná uhradila poslední splátku 26. 4. 2022. Žalobce výpůjční úrok kapitalizoval ode dne následujícího po dni poslední úhrady, tedy ode dne 27. 4. 2022 do vydání historického výpisu, tj. do 5. 1. 2023, což představuje 4 381,14 Kč. Nakonec žalobce po žalované požaduje kapitalizovaný smluvní úrok z prodlení z dlužné nesplaceného jistiny úvěru, kdy obdobně jako u kapitalizovaného výpůjčního úroku vychází z historického výpisu a činí 504,07 Kč. Při poskytování úvěru žalované žalobce posuzoval její úvěruschopnost a vycházel z jejího výpisu z běžného účtu č. [bankovní účet], vedeného u žalobce za období srpen 2020, říjen 2020 až leden 2021, ze statistických modelů a prohlášení žalované. Protože se žalovaná k jednání, ke kterému byla řádně předvolána, nedostavila a včas z důležitého důvodu nepožádala o odročení, soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Ze smlouvy o úvěru č. 99028293738 uzavřené mezi účastníky řízení bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 55 000 Kč, který měl být čerpán do 16. 2. 2021 a splatný ve výši 76 583,43 Kč byl do 25. 1. 2026. Výše anuitní splátky činila 1 292 Kč. Z návrhu na poskytnutí úvěru a reportu průběhu schválení bylo zjištěno, že žalobce při poskytnutí úvěru žalované vycházel z informací, že žalovaná je svobodná, bez vyživovací povinnosti, má základní vzdělání, bydlí u rodičů, její měsíční příjem ze závislé činnosti činí 13 500 Kč, ostatní měsíční příjem činí 50 000 Kč, náklady spojené s bydlením 1 500 Kč měsíčně a ostatní výdaje 600 Kč měsíčně. Žádné další úvěry a půjčky nemá. Z výpisů z účtu žalované, vedeného u žalobce za shora uvedená období, bylo zjištěno, že v srpnu 2020 účet žalované vykazoval počáteční zůstatek - 1 330,35 Kč a konečný 11 680,15 Kč, když zde byla evidována příchozí úhrada ve výši 32 000 Kč (poskytnutý úvěr od žalobce dne 23. 7. 2020) a mzda ve výši 13 158 Kč. V říjnu 2020 počáteční zůstatek činil 53 521,18 Kč, konečný 22 348,66 Kč, výplata 13 158 Kč. V listopadu 2020 počáteční zůstatek činil 22 348,66 Kč, konečný zůstatek 6 006,20 Kč, vloženo 10 000 Kč a mzda 13 153 Kč. V prosinci 2020 počáteční zůstatek činil 6 006,20 Kč a konečný – 506,62 Kč, mzda 13 106 Kč a úhrada ve výši 50 000 Kč (poskytnutý úvěr od žalobce dne 11. 12. 2020). V lednu 2021 činil počáteční zůstatek 506,62 Kč a konečný zůstatek 4 097,56 Kč, mzda 13 208 Kč. Ze soudního systému ISAS bylo zjištěno, že u zdejšího soudu jsou vedena dvě řízení ve věci žalobce proti žalované pod sp. zn. 10 C 195/2023 a 6 C 84/2020, ze kterých bylo zjištěno, že žalobce žalované poskytl již 23. 7. 2020 úvěr ve výši 32 000 Kč a 11. 12. 2020 úvěr ve výši 50 000 Kč a jen díky těmto poskytnutým úvěrům se žalovaná ve finančních prostředcích dostává do kladného zůstatku. Pouze ze svých příjmů by své náklady nebyla schopná žalovaná hradit. Z těchto skutečností soud dovodil, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalované. Soud projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta druhá). Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Soud ze shora uvedených zjištění dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovanou nebyla uzavřena platná smlouva o úvěru, která je předmětem řízení, když žalobce při jejím uzavření řádně neposoudil úvěruschopnost žalované, která jak bylo zjištěno z výpisu z jejího účtu, byla schopna své výdaje hradit pouze z již dvou poskytnutých úvěrů od žalobce. Žalobce tedy nesplnil povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitelky splácet spotřebitelský úvěr a úvěr jí poskytl v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Protože, ale žalobcem bylo na tuto neplatnou smlouvu plněno finanční částkou ve výši 55 000 Kč, o které se žalovaná na úkor žalobce ve smyslu § 2993 o. z. obohatila, když žalobce plnil, aniž by tu byl platný závazek, žalobce má právo na vrácení toho, co plnil. Žalované zbývá k doplacení z těchto poskytnutých peněz na jistině 45 590,90 Kč, které jí soud uložil zaplatit žalobci spolu s požadovanými zákonnými úroky z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. nárok. Výši těchto úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Protože žalobce má právo pouze na to co plnil na neplatnou smlouvu, byla žaloba ohledně dalších ve smlouvě sjednaných poplatků a smluvních úroků zamítnuta. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o.s.ř., a protože žalobc