7 C 171/2023-54 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou uplatněnou u soudu dne 2. 6. 2023 zaplacení žalované částky z titulu nezaplacení zápůjčky, kterou žalovanému poskytl právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO], na základě smlouvy ze dne 21.3.2019 uzavřené pod č. 544665280 s produktovým názvem C2 Zelená v hotovosti měsíční 08/2018. Právní předchůdce žalobce takto žalovanému poskytl 20 000 Kč. Za poskytnutí a spravování zápůjčky se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce zaplatit předem přesně vyčíslený a neměnný poplatek ve výši 19 541 Kč a celková částka, kterou se žalovaný zavázal právnímu předchůdci zaplatit, činila 39 541 Kč. Žalovaný na pohledávku právního předchůdce žalobce zaplatil celkem 13 065,30 Kč a uhrazené platby byly započteny ve výši 5 601,50 Kč na jistinu a 7 464,25 Kč na poplatky spojené s poskytnutím a správou úvěru. Žalovaný, ale své povinnosti ze smlouvy řádně a včas nehradil a v důsledku tohoto prodlení vzniklo právo právního předchůdce žalobce na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, ohledně nichž byl žalovaný v prodlení. Tato denní smluvní pokuta byla kapitalizována a žalobce využil svého dispozičního oprávnění a po žalovaném požaduje pouze 10 000 Kč. Dále právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a sankční poplatky ve výši 3 600 Kč. Dne 28. 1. 2022 právní předchůdce žalobce uzavřel s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek (viz čl. 27), na základě které postoupil žalobci mimo jiné i pohledávku z předmětné smlouvy, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 1. 2. 2022 a zároveň byl žalovaný vyzván, aby dlužnou částku uhradil do 17. 3. 2022. Ke dni postoupení pohledávky byla pohledávka za žalovaným právním předchůdcem žalobce kapitalizovaná na částku 40 970,49 Kč a sestává z jistiny ve výši 14 398 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 12 076,75 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 894,79 Kč a sankčních poplatků ve výši 3 600 Kč. Jako příslušenství pohledávky žalobce po žalovaném uplatňuje smluvní úrok ve výši 11,75% z jistiny jdoucí ode dne 18. 3. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75% z jistiny jdoucí ode dne 18. 3. 2022 do zaplacení. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce se žalovaným právní předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, když vycházel z informací ze zákaznické karty žalovaného a výstupu z centrální evidence exekucí. Protože se žalovaný k jednání, ke kterému byl řádně předvolán, nedostavil a včas z důležitého důvodu nepožádal o odročení, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Ze zákaznické karty žalovaného k žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že žalovaný zde mimo jiné uvedl, že je svobodný, má základní vzdělání, žije s rodiči, jeho čistý měsíční příjem činí 9 877 Kč, další měsíční čistý příjem domácnosti činí 31 000 Kč, odhadované měsíční výdaje žalovaného 1 500 Kč. Informace o zaměstnání byly právním předchůdcem žalobce ověřeny z pracovní smlouvy a výplatními páskami. Ze smlouvy o zápůjčce – Zelená v hotovosti uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 21. 3. 2019 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl 20 000 Kč s tím, že za poskytnutí zápůjčky náleží věřiteli poplatek ve výši 19 541 Kč a celkovou částku se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce splácet formou 18 měsíčních splátek po 2 197 Kč. Ze soudního systému ISAS bylo zjištěno, že u zdejšího soudu byla například vedena řízení proti žalovanému pod sp. zn. 13 C 166/2022, ve které žalobce po žalovaném požaduje zaplacení dlužné částky ve výši 344 000 Kč, když společnost [právnická osoba] 11. 10. 2018 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru a žalovaný se zavázal úvěr splácet po 5 907,21 Kč měsíčně. Dále zde bylo vedeno řízení proti žalovanému pod sp. zn. 3 C 158/2023, ve kterém se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení dlužné částky, když společnost [právnická osoba] již na základě smlouvy o úvěru ze dne 13. 12. 2018 poskytla žalovanému 18 000 Kč. Z těchto zjištěných skutečností má soud za to, že právní předchůdce žalobce v daném případě řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného, když si zároveň neověřil např. z výpisů z jeho účtu, jaké má žalovaný také výdaje a zda má tedy volné finanční prostředky k úhradě předmětné zápůjčky, když jen společnosti [právnická osoba] měl úvěr splácet po 5 907,21 Kč měsíčně a jeho čistý měsíční příjem činil 9 877 Kč. Po odečtení dalších výdajů pro osobní potřebu žalovaného jako na stravu a ošacení rozhodně nelze uzavřít, že předmětnou zápůjčku bude schopen řádně splácet. Soud projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta druhá). Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Soud ze shora uvedených zjištění dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným nebyla uzavřena platná smlouva o úvěru, která je předmětem řízení, když právní předchůdce žalobce při jejím uzavření řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdce žalobce tedy nesplnil povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a úvěr mu poskytl v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Protože právním předchůdcem žalobce bylo na tuto neplatnou smlouvu plněno finanční částkou ve výši 20 000 Kč, o které se žalovaný na úkor právního předchůdce žalobce ve smyslu § 2993 o. z. obohatil, když právní předchůdce žalobce plnil, aniž by tu byl platný závazek, má právní předchůdce žalobce právo na vrácení toho, co plnil. Žalovanému zbývá k doplacení z těchto poskytnutých peněz na jistině 6 934,70 Kč (20 000 Kč – 13 065,30 Kč), které mu soud uložil zaplatit žalobci spolu s požadovanými zákonnými úroky z prodlení, na které má žalobce coby věřitel a právní nástupce společnosti [právnická osoba], dle § 1970 o. z. nárok. Výši těchto úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž