7 C 25/2023-50 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 2. 11. 2022, zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovaným 26. 3. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 311014336, na základě které žalovanému poskytl 23 000 Kč a žalovaný se zavázal mu tuto částku vrátit v 18 měsíčních splátkách po 2 426 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 1. 10. 2021. Žalovaný se zároveň zavázal v uvedených splátkách zaplatit i 20 652 Kč, které tvořil součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 19 152 Kč se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 22,68 % p. a. a částka za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč. Žalovaný však sjednané splátky a řádně a včas nehradil, na spotřebitelský úvěr ničeho neuhradil. Ke 14. 10. 2020 činila dlužná jistina 23 000 Kč a dlužný poplatek 20 652 Kč. Následně byla celá tato pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem. Ke dni postoupení pohledávky činila výše pohledávky za žalovaným 60 213,86 Kč bez příslušenství, a žalobce tak po žalovaném požaduje zaplacení 43 652 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 23 000 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 20 652 Kč, z kapitalizovaných úroků ve výši 1 724,31 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 324,44 Kč, 22,68% úroků z dlužné jistiny ve výši 23 000 Kč jdoucích od 29. 1. 2022 do zaplacení a 8,25 % zákonných úroků z prodlení z dlužné jistiny ve výši 23 000 Kč jdoucích od 29. 1. 2022 do zaplacení. Žalobce dále tvrdil, že právní předchůdce žalobce při poskytování úvěru žalovaného posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, které si ověřil oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, jako např. pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední tři měsíce před poskytnutím úvěru a nájemní smlouvou. Protože se žalovaná k jednání, ke kterému byla řádně předvolána, nedostavila a včas nepožádala z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Ze zákaznické karty žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný k žádosti o spotřebitelský úvěr uvedl, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba], [obec], má základní vzdělání, je svobodný, bydlí jako spolubydlící, jeho čistý měsíční příjem činí 22 427 Kč, jeho odhadované měsíční výdaje činí 6 000 Kč a má zápůjčku u jiné společnosti. Tyto údaje si právní předchůdce žalobce ověřil z pracovní smlouvy a z potvrzení o příjmu. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 311014336, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 26. 3. 2020 (čl. 19), soud zjistil, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu, na základě které mu byl poskytnut 23 000 Kč. Žalovaný se přitom zavázal, že poskytnutý úvěr splatí spolu s tzv. poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 20 652 Kč (celkem tedy 43 652 Kč) ve 18 měsíčních splátkách po 2 426 Kč a poslední splátka měla činit 2 410 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 a z její přílohy obsahující seznam postupovaných pohledávek vyplývá, že společnost [právnická osoba] jakožto postupitel převedla na žalobce coby postupníka pohledávky za žalovaným z výše uvedeného titulu. Soud ze soudního systému ISAS zjistil, že u zdejšího soudu jsou mimo jiné vedena řízení pod sp. zn. 13 C 49/2021, 56 C 20/2021, 6 C 23/2022 a 3 C 287/2022, ze kterých vyplývá, že žalovanému byl již 10. 3. 2020 poskytnut úvěr [právnická osoba], [IČO], ve výši 30 000 Kč, 25. 2. 2020 [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], úvěr ve výši 50 000 Kč, 15. 2. 2018 [právnická osoba] revolvingový úvěr do částky 25 000 Kč a 13.3.2020 společností [právnická osoba], úvěr ve výši 17 000 Kč Ani tyto úvěry žalovaný nesplácel. Soud projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta druhá). Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, sp. zn. C -679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Soud má za to, že mezi žalobcem a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, která je předmětem řízení, když právní předchůdce žalobce vycházel při jejím uzavírání a při zjišťování úvěruschopnosti žalovaného toliko z informací, které mu poskytl sám žalovaný a z jím doloženého příjmu. Právní předchůdce žalovaného se již nezabýval a nezjišťoval skutečné výdaje žalovaného, které bylo lze zjistit z výpisů z účtu žalovaného, ze kterých by právní předchůdce žalobce mohl zjistit, zda má žalovaný skutečně volné prostředky ke splácení předmětného úvěru. Žalobce povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele - žalovaného splácet spotřebitelský úvěr nesplnil a úvěr mu poskytl v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Protože právní předchůdce žalobce žalovanému prokazatelně poskytl na tuto neplatnou smlouvu 23 000 Kč, na kterou žalovaný ničeho nezaplatil, obohatil se tak žalovaný na úkor žalobce, na kterého byla pohledávka postoupena, ve smyslu § 2993 o. z., když žalobce plnil, aniž tu byl platný závazek. Žalobce má tedy právo na vrácení toho, co plnil. Žalovanému tak k vrácení zbývá 23 000 Kč, které mu soud uložil žalobci zaplatit spolu s požadovanými zákonnými úroky z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. nárok. Výši těchto úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Protože žalobce má tedy právo pouze na to co plnil na neplatnou smlouvu, byla žaloba ohledně dalších ve smlouvě sjednaného plnění, zamítnuta. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., a protože žalovaný měl v řízení úspěch jen nepatrný, soud žádnému z účastníků řízení právo na náhradu nákladů nepřiznal.