10 C 109/2024-80 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 91 161,39 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého žalovanému. Tvrdil, že jeho právní předchůdce, společnost , právnická osoba, ., na základě smlouvy o úvěru č. 238507522 ze dne 1. 4. 2021 poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal tuto částku uvedené bance vrátit a zaplatit jí i úrok ve výši 12,70 % ročně z dosud nesplacené části čerpané jistiny. Současně se žalovaný ve smlouvě zavázal hradit i poplatky ve výši dle aktuálního sazebníku banky, jakož i poplatek za přistoupení k pojištění. Uvedené měl žalovaný splatit formou pravidelných anuitních měsíčních splátek po 1 828,99 Kč, a to počínaje dnem 20. 5. 2021. Žalovaný ale posléze přestal splátky hradit, a proto banka využila svého smluvního oprávnění a prohlásila úvěr za okamžitě splatný ke dni 27. 3. 2023. Ani poté žalovaný dluh nevyrovnal. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena přes přechodného věřitele až na žalobce. Žalovaný poté uhradil pouze dne 1. 12. 2023 částku 1 500 Kč, jiné platby neprovedl, ačkoliv byl k tomu žalobcem vyzýván. Proto se žalobce, namísto původního věřitele, domáhal po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 88 236,99 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku nezaplaceného ve splatných anuitních splátkách ve výši 2 848,33 Kč, smluvních poplatků ve výši 2 925 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 798,92 Kč. Nadto po žalovaném požadoval další smluvní úrok ve výši 12,70 % ročně z částky 88 236,39 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 88 236,39 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení.2. K dotazu soudu žalobce doplnil, že před poskytnutím úvěru byla náležitě přezkoumána úvěruschopnost žalovaného, kdy příjmy žalovaného byly ověřeny z potvrzení o výši příjmu od zaměstnavatele žalovaného a dosahovaly 26 727 Kč čistého měsíčně. Dále bylo zjištěno, že žalovaný má pracovní poměr na dobu neurčitou, je svobodný, žije u rodičů, jeho podíl na nákladech bydlení činí okolo 75 %. Dosavadní interní splátky byly zjištěny ve výši 6 613,78 Kč měsíčně, kdy žalovaný měl od , právnická osoba, ., již poskytnuto sedm úvěrových produktů, které nebyly dosud doplaceny. Dále bylo zjištěno, že žalovaný má ještě externí splátky ve výši 6 681 Kč měsíčně.3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, nedostavil se ani k jednání soudu, ke kterému byl včas a řádně předvolán, aniž by z důležitého důvodu požádal o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen o.s.ř.).4. Z písemného znění smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet , název, ze dne 1. 4. 2021 včetně základních produktových podmínek a všeobecných produktových podmínek soud zjistil, že , právnická osoba, ., (dále jen banka), uzavřela se žalovaným smlouvu, ve které se zavázala poskytnout žalovanému částku 100 000 Kč jakožto neúčelový spotřebitelský úvěr. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr bance vrátit, zaplatit úroky ve výši 12,70 % ročně, poplatek za pojištění ve výši 165 Kč měsíčně, jakož i uhradit sjednané poplatky. Úhrada byla sjednána formou 96 pravidelných anuitních měsíčních splátek ve výši 1 828,99 Kč s tím, že poslední splátka při řádném splácení bude činit 3 649,22 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou pohledávek bylo sjednáno oprávnění banky úročit dlužnou částku úrokem z prodlení ve výši dle příslušného právního předpisu, dále banka mohla požadovat poplatky a jiné platby související s prodlením dle sazebníku banky, který rovněž tvořil součást smlouvy, ukončit smluvní vztah se žalovaným, prohlásit svým rozhodnutím dluh žalovaného z ihned splatný.5. Z potvrzení o výši příjmu plyne, že zaměstnavatel žalovaného písemně potvrdil, že žalovaný u něho dosahuje čistého měsíčního příjmu 26 272 Kč. Z vyjádření , právnická osoba, . plyne, že zjistila čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 26 272 Kč, čistý příjem domácnosti 35 000 Kč měsíčně, podíl žalovaného na nákladech na bydlení ve výši 75,06 %, přičemž žalovaný bydlí u rodičů, dosavadní interní splátky ve výši 6 613,78 Kč měsíčně, přičemž žalovaný má u banky 7 úvěrových produktů dle přiložené tabulky, externí splátky byly zjištěny ve výši 6 681 Kč. Z toho vyplýval schválený úvěr ve výši 100 000 Kč a výsledná měsíční splátka 1663,99 Kč.6. Z výpisu z úvěrového účtu banky vyplývá, že žalovaný vyčerpal částku 100 000 Kč dne 1. 4. 2021. To shodně plyne i z platební historie ke smlouvě č. 0238507522. Z této historie dále bylo zjištěno, že žalovaný uhradil ke dni 27. 3. 2023 bance částku celkem 38 044,97 Kč.7. Z upomínek banky plyne, že se žalovaný opakovaně dostával do prodlení s úhradou sjednaných splátek.8. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný bylo zjištěno, že banka oznámila žalovanému, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlásila úvěr na částku 100 000 Kč za splatný ke dni 27. 3. 2023. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 95 677,24 Kč, z čehož jistina činila 88 236,39 Kč, smluvní úrok ke dni okamžité splatnosti 4 348,33 Kč, úrok z prodlení ke shodnému datu 167,52 Kč a dlužné měsíční poplatky 2 625 Kč.9. Ze smluv o postoupení pohledávek a seznamů postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným z výše uvedeného titulu byla přes přechodného věřitele postoupena až na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.10. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem zvláště vyzván k úhradě žalované částky, přípisem ze dne 9. 10. 2023, s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.11. Jiné důkazy účastníci nenavrhovali. Soud nemohl žalobci udělit poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, zejména jeho výdajové stránky a dalšího úvěrového zatížení, neboť žalovaný ani jeho právní zástupce se s omluvou nedostavili k soudnímu jednání a souhlasili s tím, aby toto jednání proběhlo v jejich nepřítomnosti, čímž se dobrovolně o možnost tohoto poučení připravili, neboť toto poučení se uděluje pouze při jednání a dle konstantní judikatury není přípustné pouze za účelem tohoto poučení jednání odročovat.12. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Mezi , právnická osoba, . (banka) a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které banka poskytla žalovanému částku 100 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal tuto částku bance vrátit a zaplatit jí i sjednaný úrok a poplatky včetně pojištění. Úhradu měl žalovaný provést formou pravidelných měsíčních splátek. Postupně žalovaný takto uhradil bance částku 38 044,97 Kč. Následně žalovaný přestal splátky a pojištění hradit, a proto došlo ke dni 27. 3. 2023 zesplatnění celé zbývající jistiny úvěru a příslušenství a banka se domáhala jejich okamžité úhrady. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena až na žalobce, poté žalovaný uhradil ještě 1 500 Kč. V řízení ovšem nebylo prokázáno, že by před uzavřením smlouvy byla dostatečně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Z provedených důkazů plyne, že v žalovaný měl v době žádosti o úvěr příjem okolo 26 000 Kč, již v předchozím období čerpal od žalobce 7 úvěrových produktů, další úvěrové produkty měl i u jiných věřitelů. Jeho měsíční splátky na tyto produkty činily 13 294,78 Kč. Dále bylo zjištěno, že ač žije s rodiči, hradí okolo 75 % nákladů na ubytování. Jiné jeho výdaje zjišťovány nebyly.13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.15. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen o. z. Uzavřená smlouva je neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť před uzavřením smlouvy nedošlo k řádnému zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Soud považuje postup banky ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného za ryze formální, přičemž tento přístup vedl u žalovaného spíše ke vzniku dluhové pasti, nikoliv k zodpovědnému úvěrování, což je smyslem a účelem dotčených ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Proto žalovanému vznikla povinnost pouze vrátit částku odpovídající poskytnuté jistině spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla na jistině úvěru poskytnuta částka 100 000 Kč a žalovaný již uhradil celkem částku 39 544,97 Kč, zbývá mu na jistině úvěru vrátit částku 60 45