10 C 122/2024-85 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 26 588 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého žalovanému. Tvrdil, že jeho právní předchůdce, , právnická osoba, , uzavřel dne 27. 12. 2022 se žalovaným smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které poskytl žalovanému částku 25 000 Kč. Tato částka byla převedena bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil včas, proto mu vznikla i povinnost zaplatit dané společnosti smluvní pokutu a náhradu výdajů spojených s upomínáním. Následně byla pohledávka za žalovaným smluvně postoupena na žalobce. Ke dni postoupení výše pohledávky činila 34 578 Kč, z čehož 24 000 Kč tvořila nesplacená jistina, 5 801 Kč nesplacený úrok, 4 677 Kč nesplacená smluvní pokuta a 100 Kč náklady na upomínání. Po postoupení pohledávky žalovaný uhradil ještě dne 1. 3. 2024 částku 1300 Kč, která byla započtena na jistinu pohledávky. Proto se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení všech uvedených částek ovšem s tím, že jistinu požadoval ve výši 22 700 Kč. Nadto po žalovaném žádal i úhradu zákonného úroku z prodlení z částky 24 000 Kč od 25. 5. 2023 do 3. 11. 2023 v částce 1 597,81 Kč, dále úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 000 Kč od 8. 11. 2023 do 1. 3. 2024 a úrok z prodlení z částky 22 700 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení. Také uplatnil nárok na úhradu účelně vynaložených nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 216 Kč za tři telefonické hovory po 72 Kč za každý z nich.2. Následně vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to co do smluvního úroku a smluvní pokuty v celkové výši 9 789 Kč, a to konkrétně kapitalizovaného úroku ve výši 5 901 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 888 Kč, s odůvodněním, že tak činí po zvážení situace.3. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen o.s.ř., může žalobce (navrhovatel) za řízení vzít žalobu zpět, a to zcela nebo zčásti. Podle odst. 2 téhož ustanovení je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, případně v rozsahu zpětvzetí, zastaví.4. Protože žalobce vzal svou žalobu ohledně původně žádaného smluvního úroku a smluvní pokuty zpět, soud řízení v tomto rozsahu postupem dle § 96 o.s.ř. zastavil (výrok I). Nadále tak bylo v řízení pokračováno pro částku odpovídající dlužné jistině úvěru ve výši 22 700 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaném ve výši 1 597,81 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 000 Kč od 8. 11. 2023 do 1. 3. 2024, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 700 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 216 Kč.5. Pro úplnost k tomu soud dodává, že nerozhodoval o vrácení části zaplaceného soudního poplatku ve smyslu § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, i když k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před prvním jednáním ve věci, neboť výše zaplaceného soudního poplatku toto vrácení po povinném snížení neumožňuje.6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nedostavil se ani k jednání soudu, ke kterému byl včas a řádně předvolán, aniž by z důležitého důvodu požádal o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen o.s.ř.).7. Z písemného znění smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 27. 12. 2022 včetně obchodní podmínek , právnická osoba, pro poskytování úvěrů splatných jednorázově soud zjistil, že jako smluvní strany jsou zde označeny , právnická osoba, a žalovaný. Uvedená společnost se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostním převodem na účet žalovaného, ověřeného platbou 0,01 Kč, částku 1 600 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku dané společnosti vrátit jednou splátkou do 26. 1. 2023 a současně jí zaplatit i úrok při sazbě 311,77 % ročně vyčíslený částkou 410 Kč, celkem tedy 2 010 Kč. Dodatkem ke smlouvě ze dne 24. 4. 2023 byla původní smlouva změněna tak, že výše poskytnutého úvěru činí 25 000 Kč, úrok při úrokové sazbě 64,62 % činí 6 551 Kč, celkem ke splacení byla sjednána částka 30 801 Kč. Splatnost byla sjednána jednorázovou splátkou na den 24. 5. 2023. Písemné znění tohoto dodatku již neobsahuje údaje o zaslání jedinečného kódu žalovanému a jeho potvrzení k přijetí znění smlouvy. Z výpisů z účtu plyne, že dne 27. 12. 2022 byla žalovanému poskytnuta částka 1 600 Kč, dále bylo zjištěno postupné zasílání drobných částek na účet uvedený žalovaným. Konkrétně v období od 27. 12. 2022 do 22. 1. 2023 byla žalovanému postupně zaslána celková částka 25 000 Kč.8. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 11. 2022 a společného prohlášení o uzavření dílčí smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce, jak plyne ze znění této smlouvy, seznamu postupovaných pohledávek a potvrzení o úhradě úplaty za pohledávky ze dne 7. 11. 2023. Přípisem ze dne 10. 11. 2023 bylo postoupení pohledávky oznámeno původním věřitelem žalovanému.9. Přípisem ze dne 10. 11. 2023 žalobce informoval žalovaného o nabytí pohledávky ze smlouvy č. , Anonymizováno, a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 34 607,59 Kč, a to nejpozději do 27. 11. 2023. Z výpisů úkonů mimosoudního vymáhání z interního systému žalobce plyne, že žalobce se 3 x telefonicky spojil se žalovaným, aby vymáhal pohledávku ze smlouvy č. , Anonymizováno, . Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem vyzván přípisem ze dne 19. 2. 2024 k úhradě žalované částky s příslušenstvím s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.10. Jiné důkazy účastníci nenavrhovali, a to i přesto, že žalobce byl vyzván k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.11. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Společnost , právnická osoba, uzavřela se žalovaným prostřednictví prostředků elektronické komunikace na dálku smlouvu, ve které se zavázala žalovanému poskytnout částku 1 600 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku dané společnosti vrátit a zaplatit jí i sjednaný úrok vyčíslený částkou 410 Kč při sazbě 311,77 % ročně. Délka splatnosti byla stanovena na 30 dnů, tedy datum splatnosti nastal dne 26. 1. 2023. V období od 27. 12. 2022 do 22. 1. 2023 byla žalovanému postupně drobnými částkami na jím uvedený účet zaslána celková částka 25 000 Kč. Následně byl uzavřen dodatek ke smlouvě, který měnil výši poskytnutého úvěru na 25 000 Kč, výši úrokové sazby na 64,62 % ročně a datum splatnosti na 24. 5. 2023. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením prvně uvedené smlouvy o úvěru, ani před následným výrazným navýšením úvěru nebylo prokázáno. Žalovaný uhradil celkem 1 000 Kč, jak plyne z vyčíslení dlužné částky, dne 1. 3. 2024 pak ještě 1 300 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně smluvně postoupena na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobce vymáhal dlužnou částku včetně příslušenství po žalovaném jednak třemi telefonickými hovory, tak i písemnou upomínkou a tzv. předžalobní upomínkou, ve které upozornil žalovaného na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba ve znění částečného zpětvzetí je částečně důvodná.14. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Uzavřená smlouva je neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Proto žalovanému vznikla povinnost pouze vrátit částku odpovídající poskytnuté jistině spotřebitelského úvěru snížené o již zaplacenou částku 2 300 Kč, tedy částku 22 700 Kč ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 z 20. 4. 2022 je v případě aplikace § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovena nová splatnost ohledně vrácení poskytnuté jistiny, která se odvíjí od možností spotřebitele, zde žalovaného. Bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokazoval své možnosti k vrácení jistiny úvěru. A protože tak neučinil, soud uzavřel, že mu nic nebrání a je schopen vrátit dlužnou jistinu ve lhůtě odpovídající procesně stanovené obecné pariční lhůtě, tedy do tří dnů od právní moci rozsudku. Jde tedy o nově soudem stanovenou splatnost přiznané částky, přičemž nárok na příslušenství v podobě úroků z prodlení či nákladů spojených s uplatněním pohledávky by žalobci vznikl až po té, co by žalovaný v této lhůtě splatnosti uvedenou částku nezaplatil. V podrobnostech soud o