10 C 146/2024-35 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 50 100 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého na základě úvěrové smlouvy ze dne 31. 5. 2023. Žalobkyně tvrdila, že se žalovanou coby podnikatelkou uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytla úvěr ve výši 28 000 Kč. Žalovaná se přitom ve smlouvě zavázala tuto částku žalobkyni vrátit a zaplatit jí i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 % z celkové částky úvěru za každý den čerpání úvěru, tedy ode dne jeho poskytnutí až do zaplacení, a to formou pěti pravidelných splátek dle splátkového kalendáře. Pro případ každého prodlení se splátkou úvěru byla sjednána sankce ve výši 500 Kč. Protože žalovaná neuhradila ani jednu splátku řádně a včas, byla jí naúčtována sankce ve výši 2 500 Kč. Ani poté žalovaná dluh nevyrovnala. Žalobkyně se tak po žalované domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 28 000 Kč, dlužného poplatku za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední sjednané splátky ve výši 19 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč. Nadto po žalované požadovala zákonný úrok z prodlení jdoucí od data následujícího po sjednaném dni splatnosti poslední splátky úvěru, tedy od 9. 8. 2023, do zaplacení. Pro případ, že by nárok žalobkyně ze smlouvy nebyl uznán, navrhovala žalobkyně, aby soud uplatněný nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.2. Žalovaná s nárokem uplatněným v žalobě nesouhlasila. Namítala, že žádnou smlouvu s nikým nepodepisovala. Také uvedla, že dlouhodobě nepodniká a že to považuje za podvodné jednání vůči své osobě. K jednání soudu, ke kterému byla včas a řádně předvolána, se s omluvou nedostavila s tím, že souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti.3. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. 0013-1756 vyplývá, že smluvní strany, žalobkyně a žalovaná, jednaly o uzavření smlouvy o úvěru. Dle smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 28 000 Kč. Doba trvání úvěru byla stanovena na 70 dní ode dne čerpání úvěru, poplatek za poskytnutí úvěru činil 1 % za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení s výjimkou ustanovení 5.3 smlouvy o dlouhodobém prodlení se splácením úvěru. Jako den konečné splatnosti úvěru byl sjednán den 8. 8. 2023. Úvěr měl být poskytnut formou bezhotovostního převodu na účet žalované. Žalovaná měla veškeré peněžní prostředky poskytnuté jako úvěr a jeho příslušenství a poplatky uhradit nejpozději do dne konečné splatnosti úvěru, a to formou pěti pravidelných splátek po 9 520 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 1 % z částky úvěru denně, a to nezávisle na již vrácené částce úvěru, tedy za každý den čerpání úvěru až do dne konečné splatnosti úvěru. V případě prodlení žalované s úhradou jakékoli jednotlivé splátky byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Pro případ prodlení s úhradou úvěru či jakékoli jeho dílčí části po dni končené splatnosti bylo sjednáno oprávnění žalobkyně žádat po žalované úhradu úroků z prodlení ve výši 0,5 % z nesplaceného zůstatku z jistiny úvěru denně, při prodlením delším než 90 dní od data konečné splatnosti pak ve výši 0,02 % denně z nesplaceného zůstatku, a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru. Smlouva neobsahovala podpis žalované, pouze číselný kód.4. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 31. 5. 2023 plyne vyplacení částky 28 000 Kč na tam uvedený účet. Tento účet dle zprávy příslušné banky byl veden na jméno žalované a byla na něj dne 31. 5. 2023 připsána částka 28 000 Kč. Soudu byla dále předložena kopie dokladů totožnosti žalované a nedatovaná informace o platbě 1 Kč.5. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 8. 4. 2024 soud zjistil, že žalovaná byla žalobkyní před podáním žaloby vyzvána k úhradě částky 95 112,80 Kč, což je částka představující dlužnou jistinu úvěru, poplatek za poskytnutí úvěru a náklady a sankce, nadto byly žádány náklady právního zastoupení ve výši 19 021,20 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě uvedených částek do tří dnů. Pro případ, že vše dobrovolně neuhradí, byla upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Výzva byla žalované zaslána doporučeným způsobem.6. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Mezi účastníky bylo jednáno o uzavření smlouvy o úvěru s výší poskytnuté částky 28 000 Kč. Smlouva nebyla řádně žalovanou podepsána. Žalobkyně vyplatila dne 31. 5. 2023 na účet žalované finanční prostředky. Žalovaná nic z této částky žalobkyni nevrátila. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky vyčíslené částkou 95 112,80 Kč s příslušenstvím s tím, že byla upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou.7. Jiné důkazy účastníci nenavrhovali. Soud nemohl žalobce poučit ve smyslu § 118a odst. 3 ohledně tvrzeného uzavření smlouvy o úvěru, neboť žalobce ani jeho právní zástupce se soudního jednání dobrovolně neúčastnili. Toto poučení je pak udělováno pouze při jednání, svou neúčastí u jednání se žalobce o možnost tohoto poučení připravil. Pouze za účelem udělení tohoto poučení pak není dle ustálené judikatury přípustné jednání odročovat (viz rozhodnutí NS ČR 21 Cdo 4314/2008, rozhodnutí ústavního soudu III ÚS 2848/10 a další).8. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle § 1723 odst. 2 občanského zákoníku se ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, použijí přiměřeně i na závazky vznikající na základě jiných právních skutečností.10. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a následujících občanského zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že by žalovaná smlouvu podepsala. Avšak bylo prokázáno, že žalobkyně vyplatila žalované na její účet částku 28 000 Kč. Bez platné smlouvy se jednalo o plnění bez právního důvodu, tedy žalovaná se o tuto částku na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Dle § 2991 občanského zákoníku byla žalovaná povinna tuto částku žalobkyni vrátit, což však dosud přes výzvy žalobkyně neučinila. Proto jí soud uložil povinnost celou částku 28 000 Kč žalobkyni zaplatit. Současně soud vyhověl žalobě i v části týkající se příslušenství v podobě úroku z prodlení, neboť žalovaná se se svým peněžitým dluhem ocitla v prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 1723 odst. 2 občanského zákoníku. Tyto úroky z prodlení je však žalovaná povinna hradit pouze z přiznané částky 28 000 Kč s tím, že soud přezkoumal, že požadovaná výše úroku z prodlení nepřesahuje výši určenou příslušnými předpisy, zejména nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.12. Ve zbývající části soud uplatněný nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítl, a to s ohledem na výše dovozené neuzavření tvrzené smlouvy o úvěru.13. Pro úplnost k tomu soud dodává, že i kdyby žalobkyně prokázala uzavření smlouvy o úvěru se žalovanou, což se však v této věci nestalo, soud by takovouto smlouvu považoval za neplatnou dle § 580 občanského zákoníku, a to s ohledem na sjednanou výši poplatku, resp. jinak pojmenovaného úroku z úvěru, který se pro svou výši jeví jako zcela rozporný s dobrými mravy. Vzhledem k tomu, že se jedná o obvyklý obchodní model žalobkyně, což je soudu známo z úřední činnosti a v tomto konkrétním případě to plyne i z toho, že žalobkyně v předžalobní výzvě plně z tohoto modelu výpočtu dlužné částky vycházela, soud takto ujednaný „poplatek“ považoval za neoddělitelný od zbytku smlouvy, a smlouvu by považoval za neplatnou jako celek. Nárok by tak soud posuzoval opět z titulu bezdůvodného obohacení.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o.s.ř., tak, že poměřoval úspěch a neúspěch účastníků řízení a dospěl k závěru, že v dané věci byla úspěšnější žalobkyně, která byla úspěšná z 56 % a neúspěšná z 44 %. Proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 12 % z celkových nákladů řízení. Celkové náklady řízení žalobkyně se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 004 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 a § 7 a § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu,